| |||
Všichni cestou Jakmile se mi do čumáku dostane noční chladný vzduch, bolest hlavy začne ustupovat. Dojdu k zadnímu vchodu a rychlym krokem pokračuju ke schodišti. U prófovo kabinetu překáží v chodbě dvojice. "S dovolenim," zahlásim dostatečně včas, aby uhnuli. Jakmile ustoupí stranou, děkovně kejvnu, stejně tak jako v případnej pozdrav a jdu dál. Pokud neustoupí, vezmu šetrně klučinu za ramena a ustoupim s nim sám. "Díky," mrknu na něj a spěcham ke schodišti. Vyběhnu do patra a vezmu to nejkratší cestou do jedničky. Snad Dolly nečeká dlouho... Jakmile otevřu dveře do učebny, vidim, že tu ještě nikdo neni. Fakt, bude někdy někdo na mejch hodinách? zavrtim hlavou. Přejdu učebnu, opřu se o rám otevřenýho okna a zapálim si, než se student uráčí dorazit. |
| |||
Nástěnka – jidelna Salazar a všichni cestou k jídelně a v ní Všimnu si že si mně Salazar prohlíží a tak se vznesu a opět se s roztaženýma ruka otočím kolem své osy tentokrát oblečená. Když se snesu na zem tak mu odpovím ohledně toho že se díval na mé nohy (už předtím si Salazar mohl všimnout že mám nehty pečlivě upravené). „Ráda občas chodím bosá.“ Často to je spontální nápad, nyní zavrtím prsty na nohách a potom na něj také mrknu a když mně Salazar chytí kolem pasu zašeptám mu s šibalským úsměvem do ucha. „Tak to se těším na pokračování.“ A jakoby náhodou zavadím rukou o jeho rozkrok, jo jsme velmi hravá. Když dorazíme do jídelny tak už tu je dost těch kteří sem přišli před námi, kývnu Salazarovi a napadne mně jedna věc i když ... ne to můžu udělat později kdy to budu moci lépe využít. Zatím se společně vydáme úplně dopředu kde přemýšlím co si dám k jídlu. Asi si dám palačinky a také nějaké maso pokud možno žebírka a kuřecí stehna, hranolky, cibulové kroužky a pudink. Jo mám vážně hlad, jsem zvědavá co na to Salazar řekne a tak počkám až si vybere něco k jídlu sám zatím co já si natočím džus a podívám se kde se posadíme. |
| |||
Jídelna Komori, Max Dívka kterou oslovím se málem zadusí jak později poznám tak to bylo nejspíš položenou otázkou. „No doufám že to není normální zatím ... no snažím se z toho nevyvozovat žádné teorie.“ I já posmutním a špičky křídel se svěsí zatímco přejíždím prsty pravé nohy po zemi. Teorii která mně napadla když jsem ležela pod těmi troskami si raději nechám pro sebe. Kocourek mně pozdraví a je poněkud pesimistický, jistě Jigme. Měla bych se pokusit zají na ošetřovnu a zeptat se jak to s ním je, předtím jsem ho tam neviděla doufám že už mu je lépe. Ano mám o něj starost, obhajoba mého návrhu je teď vedlejší. Mezitím kocourek odběhne a pak se vrátí s něčím pro dívku zatím co já se rozhodnu začít s jídlem. |
| |||
Jídelna Miko, Gill, Eric, Vesa Vyzubím se na ní zpátky, než mi přistane něčí ruka na rameni. Otočim se k majiteli ruky. Klubko hadů zasyčí, ale hádek se usmívá. "Díky," pokývnu hlavou a uchechtnu se, když si hádek vyžádá omluvu. Všimnu si Nagy a preventivně obejmu hádka kolem ramen. Usměju se, když se Miko zvedne ze židle, ale okamžitě to přebije překvapení z jejich rozhovoru. Až z toho do sebe kopnu půl sklenky. Okamžitě ucítím efekt obsahu (17% vs. 10%) a teplo se mi rozleje hrdlem. Sleduju ty dvě, jak to bude pokračovat. |
| |||
Jídelna Komori, Aryania Položím jí soucitně tlapku na rameno. Vzpomenu si na pana Jigmeho. Na ošetřovně jsem ho neviděl, tak že by byl už v pořádku? Než jí stihnu cokoliv říct, přijde k nám víla. "Ahoj," odpovím jí prostě a když Komori zaskočí, starostlivě se na ní podívám, připravený jí poplácat po zádech, aby se jí ulevilo. "Bohušel to vypadá, še jo..." řeknu tiše, než vezmu její skleničku a zaběhnu jí pro další džus, aby se mohla napít a ulevila tak hrdlu. Tentokrát si taky přinesu skleničku s džusem. |
doba vygenerování stránky: 1.4970061779022 sekund