| |||
Pozemky Remmi, Eric Ucítím divné vibrace a zvuky. Trochu přizvednu hlavu, víčka stále sevřená. Chvíli se nic neděje, než promluví Remmi. Očividně tay někdo je. Ochutnám jazykem vzduch. A hned toho lituji. Taková mršina. Jsem připravena smýknout smyčkou, kdyby tu novou mrtvolu napadla nějaká blbost, ale jinak zůstávám ve stejné pozici. |
| |||
Jedáleň Wendy Zdá sa, že už sa tam ten rozruh rozpúšťa. Vždy môžem sa s ním porozprávať neskôr. Teraz asi ostanem s Wendy. Otočím sa späť k Wendy a poviem. Alebo vieš čo ? Radšej tu ostanem s tebou. Alebo ak chceš, môžeme už ísť, pokiaľ ti tu nie je dobre. A môžeme ti teda niečo postaviť. Jemne sa usmejem. |
| |||
Pozemky Miko, Eric No, přece se někam dostáváme. Ale doptávat se jí budu až pak. Hlavně, že je klidnější. "Dobrá, něco ti donesu," usměju se na ní a akorát se chystam jít, když se rozsvítí zeď vedle brány a na trávu tam dropne... někdo... Co já vim, tak dovnitř by se měli dostat jenom zaměstnanci školy nebo noví studenti. "Všechno v pohodě?" houknu na něj. |
| |||
především Arthur "Jsem rád, že se Vám líbí," vysekne mírnou úklonku, než se rozejde. Vyjdete z jídelny, do poměrně široké chodby, z které vedou hned další troje dveře dál. Zamíříte však doleva a pokračujete chodbou. U dalších dveří po vaší pravici zabočíte opět doleva. Následně již do užších chodeb doprava. Materiály budovy jsou pro tebe poměrně neznámé. Dojdete ke dveřím, na které je cedulka se jménem třídního profesora, stejně tak jako tam visí jeho rozvrh. Jen pod pouhým dotykem Butlera dveře cvaknou a odemknou se. Otevře ti dveře a pobídne tě dovnitř. Za vámi dveře opět zavře a vyrazí ke stolu. |
| |||
Jídelna Dolly,Zugu,Max, okrajově Kelly, Butler,ostatní v jídelně Muž se nabídne, že mi oblečení zapůjčí, což považuji za velice šlechetné. “Cením si toho, ale to snad nebude nutné.“ usměju se skrz obláček dýmu. Stále věřím, že ošacení a další věci jsou záležitosti instituce samotné. Nakonec je mi nabídnuta cesta ke kabinetu. Konečně se někam dostáváme. povzdechnu si úlevně, ale vzápětí jsem zaskočen otázkou ohledně koňaku. “To je...destilát...pití gentlemanů.“ odříkám malinko zmateně a primhouřím oči. Nechápu to. Potom se u nás objeví ptákomuž a přichází s další lázeňskou pobídkou. Chvilku na něj koukám až zapomenu vydechnout kouř, který se tak cpe mezi takřka stisknutými rty. “Vlastně, proč ne. Hodila by se i manikérka.“ prohlédnu si své špinavé nehty a pobaveně zakroutím hlavou. No a aby té tlačenice nebylo málo objeví se chlupáč. Překvapeně zamrkám, když promluví. A samozřejmě zhodnotí můj zápach. “Omlouvám se příteli. Vězte, že kdyby to šlo dorazím vyparáděný, jako na přehlídku...i s šavlí.“ mrknu na něj. Nakonec se mi dostane vzdálenější pozornosti bytosti. Nedokáži odhadnout, co je zač, ale určitou něžnost ve stavbě těla nepopře. Jelikož nejsem nikde zvyklý halekat, vyjma buzerplacu a linie, odpovím zdvižením ruky a přikývnutím. “Děkuji za vřelé přivítání. Vám všem, ale vypadá to, že o mě bude postaráno. Přeji dobrou chuť.“ usměji se na trojici před sebou a zaměřím svůj pohled na přicházející postavu. Zprvu trochu ucuknu, když se mě bytost chce dotknout. Nakonec, ale potlačím instinkt. Najednou po jedné otočce, jsem jako, ze žurnálu. I revolver je vyčištěn. “Velkolepé.“ mlasknu uznale nad tou prací a porovnám si opasek. Když mě vyzve, abych jej následoval, jen přikývnu a s pohledem vpřed a hlavou vztyčenou kráčím za jeho zády. |
doba vygenerování stránky: 1.4682848453522 sekund