| |||
Jídelna Dolly, Alyssa "Klid, čéče... Nevšim sem si, že by mi ty křídla chyběly... To by pak bylo něco jinýho. To, že je vlastně jenom napodobíš přece neni nic špatnýho," mrknu na něj. "Nebo ti někdo řiká něco jinýho?" zeptam se celkem vážně. Podam myšce kousek zeleniny, ať se může najíst. |
| |||
Relaxační místnost I - Jídelna Hill, Ves, všichni cestou a v jídelně Uvolním se z objetí, jen naše ruce nechám spojené. S úsměvem protočím oči nad tou jejich přehnanou starostlivostí. Jako bych byla nějaká princezna... Dojdeme do jídelny a z osazenstva, které tady už sedí, by snad neměli být žádný problémy. Minimálně tu je aspoň dozor. Hodím si na talíř rovnou dva burgery a ještě u pultu se otočím k těm dvěma. "Kde chcete jíst? Já si klidně sednu na zem k tvý míse," usměju se na Hilla. "Vlastně si tam můžu vzít židli," dodám ještě. "Ale taky záleží jak ty, Ves. Je mi blbý nechat tě u stolu samotnou," přetočím pohled stále s úsměvem k ní. |
| |||
Jídelna Luis, Tatiana Přeměřím si ty zva přimhouřenýma očima. Není normální, aby mě někdo takhle ignoroval. Luis mi sice odpověděl, ale nepodíval se na mě. Ona se sice podívala, ale ani to nekomentovala. Co to s nima je?? Ona přece šla k nástěnce už předtím, když mě v chodbě nesl pan Méďa. A na hodinu došla, takže pidlovoká taky není. Ten rozvrh musela najít. Navíc se červenala, když koukala na nás. A Luisovi nikdy jídlo neupadlo. Kolem mě je bordel vždycky, ale jemu nedrobí snad ani rohlík. I když ten asi ani nejí... A taky na mě vždycky kouká a mluví víc poučně. Teď jsem ho sotva slyšel. A dokonce přestal jíst. Neni nemocnej?? Ale culí se jak měsíček na hnoji. Pak ale najednou otevřu oči přes celý čumáček a potutelně se zazubím. Začnu nadšeně metat ocáskem sem a tam. Nadšeně se nadechnu. "Vy se máte..." uhnu hbitě Luisově ruce, jak se mě snaží umlčet (30% vs. 92%), čímž to jenom potvrzuje. "...ládi?! Fufíííí!!!" zahopkám vesele na židli a zatleskám rychle tlapičkama. A Luis určitě kvůli tomu nespěchal ze třídy a radši se vymlouvá, že takhle sázky nefungujou. |
| |||
Jídelna Tatiana, Max Zatímco tam sedí a věnuje se svému talíři, já se během toho svého ani nedotkl. Vím, že není slušné zírat, ale je to poprvé, co ji vidím takto zblízka. V učebně nebyl čas si nikoho prohlížet, navíc jsme seděli vepředu učebny a na chodbě... Na chodbě... Po krku mi přejede mráz, až se mi trochu zježí srst. Ta reakce by se dala vyložit různě. Většinou je to reakce na Maxe. Ale teď na něj ani nezareagovala... Žádné unáhlené závěry, Luisi. Když zvedne hlavu, naše pohledy se střetnou. Rychle uhnu pohledem, avšak stočím k ní hlavu zpět, když promluví. Na tváři se mi opět rozlije úsměv. "Pokud jde o rozvrh hodin, nejjistější volba je třídní profesor. Nějakou dobu jsem ho však neviděl, takže tady možná není. Možná se zeptat jiného profesora?" nadhodím zamyšleně a rozhodně dost ochotně. "Každopádně, než budete mít svůj rozvrh v ruce, na nástěnce visí všechny rozvrhy. I s dalšími důležitými dokumenty." Dodám stále se stejným úsměvem. |
| |||
Jídelna Luis, Max Po malé chvilce se opět podívám na jelena. “Promiňte, mohl byste mi poradit, kde seženu rozvrh hodin? Jsem tu nová a nějak se tu nevyznám, jak to tu chodí.” Když mluvím tak přeskakuji pohledem z jelena na chlupáče a zpět. |
doba vygenerování stránky: 1.3480949401855 sekund