| |||
Jídelna Max Ujídám z mísy připravené ovoce a sotva vnímám, že něco koušu. Do reality a přítomnosti mne vrátí až jeho otázka. Zaklepu hlavou a podívám se na něj. "Jen to byl náročný den..." nadhodím s povzdychem a protáhnu se na židli. "A moje kamarádka onemocněla." Doplním ještě. Nemusím dítěti zaplňovat představivost tím, co se událo, i když ho tady od toho asi nikdo zcela neochrání. Proč ale zbytečně přikládat. |
| |||
Jídelna Komori "Fuffí," zazubím se co nejroztomilejc dovedu. Když do sebe našťoucham jídlo a olížu talíř, podívam se na Komori. "Hm?" pokynu jí tázavě, aby se vrátila do reality. "Děje se něco?" Otočím se na židli čelem k ní. |
| |||
Tarney, Jimmy, Helen, Damien, Butler, Iru, všichni cestou a v jídelně "Dobrá. To opravdu doufám," kývnu a následuji ho do kabinetu. Přeměřím si kritickým pohledem oba studenty. Vlkovi pokývnu v pozdrav, když se zvedne z úklonu. Počkám si na složky a třídnici. Poděkuji a vydám se do jídelny. Zdržovat se nehodlám, takže jen dojdu k pultu, nandám si téměř syrové maso na talíř a odeberu se do sborovny. Povzdechnu si soucitně nad spící Iru a tiše se usadím ke stolku, abych se najedla. |
| |||
JÍDELNA Ujídám ze svého talíře pomalu, vzhledem k tomu, že do něj téměř nekoukám. Jen občas shlédnu, abych vůbec věděl, co zrovna žvýkám. Gwen jí obdobně pomalu. Ani příliš nepřemýšlím nad tím, že asi z jiného důvodu. Nakonec si toho ale přeci jen všimnu. A vzhledem k tomu, že na rozdíl ode mne do talíře kouká, možná až trochu moc upřeně, zastavím se na ni pohledem. "Měla bys jíst, tady se mi nepodaří jen tak sehnat zásoby na pokoj," pobídnu jí. |
| |||
Jídelna Gany Usměji se, když to vypadá, jako kdyby jí ze srdce spadla lavina. Myslím, že by se neměla tak moc upínat na ostatní. Přeci jen je důležité býti sama sebou za jakýchkoliv okolností. Nicméně teď tu jsem, abych jí to naučila. Vrátím pohled k pultům, ale nevydržím se tam dívat moc dlouho, když ucítím Gany upřený pohled. Podívám se opět na ní. "Aby si tě někdo nespletl s rajčátkem," pronesu k ní polohlasem škádlivě. Přeruší nás ale zvon a oznámení o jídle. Zvednu se, abych si došla nandat. Vlastně bych nemusela jíst, protože přítomnost Gany vydá za hostinu, ale ráda si zobnu. A nemohu nechat novou kamarádku vyhladovět. Nandám si tedy od každé syrové zeleniny kousek a se svým ochutnávacím výběrem se vrátím zpět na naše místo. Zvědavě pohlédnu Gany do talíře, protože by mne docela zajímalo, čím se živí. |
| |||
Jídlena Merlin Začíná se to tady plnit a s tím vzrůstá moje nervozita. O to spíše, když si posedají blízko k nám. Trhnu sebou, když se rozezní zvon. Přijmu nabízenou ruku a nepouštím, dokud nedojdeme k pultu, pokud se sám nevysmekne. Nandám si trochu masa a zeleniny. Není to kdovíjak velká porce. Cestou zpátky jdu co nejblíže k němu. Počkám, než začne jíst. Ujídám pomalu po jednotlivých kouskách, jak se mi do jídla moc nechce. Jakmile má dojedeno, podívám se na něj s výrazem, prosícím o odchod zpátky na pokoj. Je mi jedno, jestli mám v tu chvíli dojedeno nebo ne. Hlavně, že budeme pryč z davu. |
doba vygenerování stránky: 1.8945829868317 sekund