| |||
Jídelna Tatiana, Max Zatímco tam sedí a věnuje se svému talíři, já se během toho svého ani nedotkl. Vím, že není slušné zírat, ale je to poprvé, co ji vidím takto zblízka. V učebně nebyl čas si nikoho prohlížet, navíc jsme seděli vepředu učebny a na chodbě... Na chodbě... Po krku mi přejede mráz, až se mi trochu zježí srst. Ta reakce by se dala vyložit různě. Většinou je to reakce na Maxe. Ale teď na něj ani nezareagovala... Žádné unáhlené závěry, Luisi. Když zvedne hlavu, naše pohledy se střetnou. Rychle uhnu pohledem, avšak stočím k ní hlavu zpět, když promluví. Na tváři se mi opět rozlije úsměv. "Pokud jde o rozvrh hodin, nejjistější volba je třídní profesor. Nějakou dobu jsem ho však neviděl, takže tady možná není. Možná se zeptat jiného profesora?" nadhodím zamyšleně a rozhodně dost ochotně. "Každopádně, než budete mít svůj rozvrh v ruce, na nástěnce visí všechny rozvrhy. I s dalšími důležitými dokumenty." Dodám stále se stejným úsměvem. |
| |||
Jídelna Luis, Max Po malé chvilce se opět podívám na jelena. “Promiňte, mohl byste mi poradit, kde seženu rozvrh hodin? Jsem tu nová a nějak se tu nevyznám, jak to tu chodí.” Když mluvím tak přeskakuji pohledem z jelena na chlupáče a zpět. |
| |||
Relaxační místnost I - Jídelna Vesa, Kelly, všichni cestou a v jídelně Když mne Kelly obejme, objetí ji opětuji, i když si nemohu pomoci a mám z nějakého důvodu podivní provinilý pocit. Avšak z té nejistoty před tím se mi uleví, když Vesa pokrčí rameny. Nic není špatně. Usměji se na obě, když souhlasí s obědem. Ustoupím ze dveří, abych je mohl otevřít, i když na chodbu se první dostává Vesa. Podržím je tak i Kelly, než je za námi zavřu. Zaznamenám, že vlk před dveřmi v chodbě již není, ale není důvod se nad tím byť pozastavit. Vyrazíme společně do jídelny, kde už je oběd v plném proudu. Počkám až si dívky naberou, co budou chtít a usadí se. "Ummm... Taky bych se měl najíst..." nejistě těknu pohledem od Vesy k mísám s masem. |
| |||
Pozemky Remmi, Oberon I když se nahnu přes Remmiho, podtáhne se pod čumákem a postaví se mezi nás. Lépeřečeno se smáčkne mezi nás. Když mi položí dlaň na čumák, zafuním. Byla jsem dokonce ochotná ho i nechat jít, když se ho tak zastává. Nicméně on neví, co je pro něj dobré. I když Remmi zastavil mne, jak se Obe nevzdaluje, začnou po něm startovat malí hádci a kousat ho, kam dosáhnou. Jestli tedy někdo z nich dokáže penetrovat jeho oblečení. Na jejich oboje slova jen zasyčím. Vím, že mi ani jeden nerozumí, tak ať si to přeberou jak chtějí. Když se konečně zvedne a začne odcházet, malí hádci se rozprchnou zpět do trávy a já stočím jednu smyčku, na kterou si položím hlavu. Nyní bez zasyčení jen vyjede jazyk ven a dovnitř. Vlastně mám docela hlad. |
| |||
Pozemky Remmi, Miko Jak jsem tam seděl a povídal s tím hochem, Remmim, hadovi se to očividně nelíbilo. Začal se prvně přeskladávat a skončilo to tím, že mě povalil na záda. Čumák to mělo přitisklé na mém obličeji a nevypadal zrovna nadšeně. Naneštěstí já jsem já. „Takhle z blízka máš ještě hezčí barvu“ koukl jsem pak na Remmiho, který se toho hada snažil uklidnit a mával rukou za zády, jako kdyby mi chtěl říct, ať odejdu. Opatrně jsem se zvedl do sedu a zadíval se kolem sebe na další malé hady. „Nom… jen jsem hledal nové známé. U vás ale zřejmě vítaný nebudu,“ pokrčil jsem rameny. Sebral jsem ze země tác a postavil se. „Tak zatím,“ s těmi slovy jsem se vzdálil směrem k budově. Dostal jsem hlad… |
| |||
Učebna 2 - pokoj - jídelna okrajově Aine, Kimero S hodinou u konce jsem ještě přepsala z tabule poslední poznámky které jsem nestihla včas. Zůstala jsem v učebně poslední, ale nikam na spěch jsem neměla. Nebylo kam. Nečekala jsem že v tomto čase budou ještě následovat další hodiny, proto mě přece překvapil příchod studentky. Její zdvořilou žádost zodpovím jen krátkým přikývnutím. Oproti tomu příchozí profesor zjevně neměl ani za mák žádné vychování. To však už není můj problém, já už jsem na odchodu. Jemu tak jen pokynu v pozdravu když se míjíme. Cestou pohodím zápisníkem do vzduchu kde vzplane v pekelném plameni a je pryč, uschován až ho budu znovu potřebovat. Zavřu za sebou dveře aby Aine s profesorem měli soukromí. Nezamířím do jídelny tak jako většina ostatních spolužáků ale do patra ke svému pokoji. Upřímně mě ani nepřekvapí že je na místě dveří jen hromádka třísek. Nikdo se neobtěžoval s jejich úklidem ani nahrazením dveří. Tak se zdá že mi nezbyde než se o to postarat sama. Kdybych se nezbavila zbytků ledu ze zdi dost možná by louži museli přeskakovat dokud by voda nevyschla sama. Tady budu muset úklidu zdá se také pomoc. Kousky dřeva zaplanou ohněm. Zahučí. A ve chvíli je ze zbytků jen popel. Vítr pak vynese nepořádek otevřeným oknem ven. Když mám hotovo je na čase zařídit si nové dveře. Rám dveří zaplní mohutná stěna neprostupných plamenů, postupně tmavnou, nabírají hmotu. Z plamenů se zhmotní dokonale hladká, obsidiánově černá deska (98%). Vykročím ke svým novým dveřím které se predemnou jako na povel otevřou, zamnou zase zavřou a magický průchod už nedovolí vstup nikomu dalšímu. Spokojená svým čarováním se vrátím zpátky do přízemí kde zabočím do jídelny. K mojí nelibosti, ač ji nedávám najevo, je místo v čele stolu které bych ráda obsadila zabrané a protější strana náleží jinému. S krátkou zastávkou pro pohár krve se proto usadím zady k oknu (E76). |
| |||
Chodba Kimi “No máme, ale neřekl bych že víc než kdekoliv jinde.” Když se mě zeptá na jména trochu se zamyslím. “Nikoho takového neznám, leda že mluvíš o Teron’gorovy.” Hned na to se Kimi začne omlouvat. “Nemáš se za co omlouvat, já sám jsem překvapený že jsi o mém klanu slyšel.” |
doba vygenerování stránky: 1.4030339717865 sekund