| |||
Chodba Kimi, Aryania Kimi ji odpoví na její dotazy a celkem jasně naznačí, že se s ní dál nechce bavit. Jakmile domluví, Kimi mi naznačí, ať jdu za ním někam bokem. Zelené to ale nestačí a zase se na něco ptá. Jí to vážně nedochází? “Možná to nějak souvisí s tím, že nevnímáš co říká a nazýváš to blábolením?” Navrhnu. Dál už jen čekám na Kimiho reakci. |
| |||
Jídelna Když se sloužící tohoto místa ukloní do místnosti a tak nám dá najevo, že je připraveno, pokynu svému strážci. Vyrazí k pultu, aby naplnil džbán lidskou krví a se dvěma džbány nám naše jídlo přinesl ke stolu. Rozliji krev a jeden z pohárů podám Monique. "Musíme se udržovat silní," doplním to slovy, než sám upiji ze svého poháru. Měla pravdu. Na prvotřídní krev u dvora to dozajista nemá, ale není špatná. Rozhodně je cítit poměrně čerstvě, i když má trochu patinu po podivném skladování. Dokonce mne trochu na jazyku lechtá přítomnost i magických částic. Je to skutečně zvláštní. Možná by šla zajistit dodávka lepší krve... Ale pochybuji, že tady mají schraňované dárce jako u nás. |
| |||
Jídelna Max Vše je připraveno. Zvednu se a nechám Maxe spát. Naberu nám jídlo oběma a vrátím se ke stolu. Teprve potom šťouchnu do kočičáka. "Měl bys něco sníst," pronesu k němu a přisunu k jeho místu jeho talíř. Vzhledem k tomu, co se tady dělo naposledy raději dávám pozor na naše okolí, kdyby se měla strhnout nějaká mela. |
| |||
Jídelna Počkám nějakou dobu, abych si byl jistý, že už si smíme brát jídlo. Když už jsem tady, mohl bych se taky pro jednou najíst. Zvednu se a vyberu si něco, co mi alespoň něco připomíná. Můj talíř tak vypadá velmi prostě. Vrátím se na místo, kde jsem seděl a pustím se pomalu do jídla. Jako vždy mne překvapí, jak dobré tady je jídlo. Tak plné chuti. |
| |||
Zazvoní k obědu. Ještě povypínám všechny stroje, než za sebou zamknu učebnu, abych si také ulovila něco k jídlu. Na chodbě je zase nějaká skrumáž těch, co ještě nevyrazili na další hodiny nebo na oběd. Projdu kolem protější stěny, jen po nich hodím zkoumavým pohledem. Vejdu do jídelny, kde už jsou nějací studenti. Pokud si mne při mé výšce vůbec někdo všimne, opětuji mu pozdrav. Naberu si nějaké jídlo, energetickou kuličku, vyhýbajíc se všemu sladkému. Zaberu místo v čele stolu, vedle křesla, které jako jediné vyčuhuje mezi židlemi. (H52) Vypadá to, že je dobře, že jsem se rozhodla se tu nadlábnout, vzhledem k nepřítomnosti jakéhokoliv jiného profesora. |
doba vygenerování stránky: 1.3513450622559 sekund