| |||
U vody - Ošetřovna Kelly, Ulgge, všichni za školou a na ošetřovně Když od ní cítím takový nápor negativních emocí, až z toho mám skoro bolehlav, pokusím se její emoce lehce pošťouchnout, aby se trochu uklidnila (38%) a dokázala uvažovat rozumně. Třeba ji to i pomůže s ovládáním schopností. Jakmile mne však vyzve, vyškrabu se na břeh úplně. "Pevně se drž," vyzvu ji, než odstartuji do vzduchu. Vzhledem k tomu, že z ní přímo odkapává, že musíme jednat rychle, podaří se mi cestu zpět zkrátit na polovinu. Zpomalím až před přistáním, aby to s těmi na hřbetu moc neduclo. Přistanu před dírou na ošetřovnu a připlácnu se na zem co nejvíce to jde, aby to neměla tak vysoko. Nechám ji k dispozici blánu, aby mohli dolů sklouznout. Jak tam tak ležím, z ničeho nic mi zahromuje žaludek. A linoucí se vůně masa tomu moc nepomáhá. |
| |||
Jimmy, Dyna, Helen, Damien, Butler, všichni cestou Nový student vypadá, že pochopil, že bude potřeba ještě nějaké agendy. Dyna jen kývne, takže je nakonec oba dva vyzvu, aby mne následovali. Zvonění mi jen prozradí, že musím pospíchat, abych nepřišel o tolik pozdě. V hale hodím pohledem po již otevřeném krámku a Lubomírovi pokynu hlavou v pozdravu. Nezdržuji se ale a dlouhými kroky mířím ke svému kabinetu. Dveře kabinetu pod mým stiskem bez problému povolí. Nahlédnu do místnosti, když slyším hlasy. "Dobrý večer," pozdravím do místnosti. To, že je tady Butler věci dost usnadňuje. "Další nově příchozí a zástup za slečnu Thunderstorm," informuji Butlera. Ten si již poradí. "Nyní mne omluvte, musím jít vyučovat." S tím se otočím na patě a vykráčím do patra. Naberiusovi pokynu hlavou v pozdravu. I když se na to netváří, jsem rád za jeho výpomoc. Zmizím v učebně, abych zjistil, že studentka tady ještě není. Usadím se tedy za katedru, abych na ni počkal a mezi tím si prošel záznamy. |
| |||
Sklepení - Jídelna všichni cestou a v jídelně Vyjdu ze sklepení již poměrně spokojený. Rozhodně bych ale měl zamířit do jídelny. Doufám, že tam nebude žádný tlačenice nebo tak. Pohled mi padne na Alfu. Fakt doufám, že si zlepší chutě. Projde mi hlavou, než si dojdu nakýblit tolik syrového masa, kolik se mi vejde na talíř. Se svým úlovkem se posadím daleko od ostatních. (E70) Není to tak, že bych se nechtěl družit, jen je nechci nijak ohrozit. Nebo jim zkazit chuť k jídlu. |
| |||
Jídelna Max Vděčně se na něj usměji a naráz do sebe vyklopím celou sklenici džusu. Naštěstí je stoprocentní takže se mi hned uleví. Cítím, jak se mi opět rozproudí energie po těle. "Díky, jsi to ale roztomilý záchranář," usměji se na Maxe, než se dám do loupání ovoce. Když odzvoní, Maidka informuje, že je jídlo připraveno. Max tak krátce zmizí k pultům, aby přišel se svým jídlem. "Dobrou chuť," také mu popřeji. Spolužáky, které procházejí kolem registruji, ale nevěnuji jim nějakou větší pozornost. Během jídla se mé myšlenky opět dostanou až ke sklepení, takže možná působím trochu duchem nepřítomně. |
| |||
Hlavní vchod Tarney, Dyna Odkývu v podstatě příkaz pana otrokáře, přeložím ruce přes hruď, tak jak jsem to dělal věky a čekám. Trpělivost té jsem byl nucen se za ty věky naučit. Ne, že bych o to až tak stál. Krátím si tedy chvíli očumováním kozatice. Má opravdu výstavní dudy. Jen škoda toho spodku. I tak by se s ní dalo ledasco zažít. Jak tady tak stojím začnou někam proudit asi studenti, soudě dle uniforem. Na bližší posouzení si nechám lepší příležitost a lepší výhled. Poočku mě sleduje otrokář, jestli jsem se náhodou nevzal roha, otráveně se podívám na podlahu, pohledem typu jo, vystojím tady klidně důlek. Ironie? Samozřejmě. Zaskočí mě, když se ozve zvon. Co to? Do pr... Otrokáře to nijak nezaskočilo, takže to patří k místnímu koloritu. |
doba vygenerování stránky: 1.5251269340515 sekund