| |||
Jídelna Remmi, Miko, Eric, Vesa "To je dobře," pokývnu hlavou Aryaně. Jak tam tak přešlapuje, hodím po ní poněkud unavený pohled. Vážně doufám, že to nechce dneska řešit potřetí. Nakonec však beze slova vyrazí pro jídlo, potom, co chvíli zírala přese mne. Otočím se tak ke zbytku skupinky, která se mezitím rozšířila. Nevím kvůli komu z nich si to rozmyslela a tak hodím jen do davu vděčný úsměv. Skutečně jsem to ještě neměl čas řešit a na další přesvědčování nemám momentálně energii. Nehledě na to, že pořád vypadám jak strašák do zelí. Vzhledem k tomu, že se všichni momentálně věnují konverzaci, tak počkám, až si to dořeší. |
| |||
Jídelna Vesa, Remmi, Eric, blízké okolí Během mžiku se tu zjeví i mršina. Jakmile se Remmiho dotkne, celá hlava se rozvlní a dostane jednolité mnohonásobné varovné zasyčení. Oproti tomu, já mu věnuji široké zazubení a zakroužím obsahem ve skleničce. Minimálně tím, co v ní zbylo. "Jooo, taky se mi líbí. Ale jestli se chceš připojit ke srandě, myslím, že mi dlužíš omluvu, co myslíš ty?" věnuji mu pichlavý pohled schovaný za černými sklíčky brýlí. Nevím o co se snažil tím napnutím zbytku ksichtu, ale moc daleko se tím nedostane. Ani nestačím zaregistrovat, že si víla naší společnost rozmyslela, protože mne zaujme příchod Vesy. A plazí se přímo sem. Jakmile se dostane blíž, zvednu se ze židle, samozřejmě i se skleničkou v ruce. Potom co promluví, musím chvíli zpracovávat informace. Ne kvůli rozhodnutí, spíše překvapení. Nakonec se mi ale na tváři rozlije úsměv. Kopnu do sebe zbytek skleničky a odložím ji na stůl. "Ále vem to čert, minulost je minulost, teď jsme všichni na stejné lodi," nabídnu jí dlaň na stvrzení naší malé dohody. |
| |||
Před pánským pokojem 12 - Jídelna - Chodba pánské koleje Luis, Marcos. Kimi, všichni cestou a v jídelně “Máš pravdu, je to váš pokoj,” skloním hlavu na stranu a sklopím uši. Je slyšet zavření dveří. Podívám se tím směrem a spatřím dvojici chlapců, jak kráčí k nám. Projdou kolem nás a Luis se rozejde za nimi. Já ho následuji. Pozorně si prohlížím vážně zraněného chlapce a přijde mi, že ho znám, ale vypadá jinak. Chudák, je na tom hrozně. Měl by jít na ošetřovnu. To už mu Luis pokládá otázku ohledně ošetřovny, ale chlapec hned odpoví a je vidět, že je nervózní. Poslouchám co říká. Regenerace, krev… On je upír. “ Dobře, přinesu ji.” Vydám se rychle do jídelny. Cestou se nenechám rozptylovat a v jídelně jdu rovnou k cisternám. Vezmu tu největší sklenici, co najdu. Najdu krev a naleju ji do sklenice. Poté se stejným způsobem vracím k pokoji, kde dvojice zastavila. |
| |||
Jídelna Lyla Probere mě její hlas. ”Hmm, co?” Chvilku koukám zmateně, když v tom se ozve zvon a Lyla se zvedne, aby si nandala jídlo. Jo vlastně, napřed se najíme. Zvednu se od stolu, dojdu k pultu a tam si vezmu talíř. Nandám si nějaké ovoce a zeleninu a také si vezmu sklenici čisté vody a dám si do ni kostku ledu. Když mám vše, vrátím se na své místo, kde se posadím. Podívám se na Lylu. “Přeji ti dobrou chuť” a s chutí se pustím do jídla. |
doba vygenerování stránky: 1.3072919845581 sekund