| |||
Pozemky Miko, Oberon "To se hodí," podotknu k jeho vaření. Přejedu pohledem jeho oblečení. "Motorka?" tipnu si. "Yup, přece jenom tu jsou obrovský pozemky. Musí to bejt slyšet." Kecnu si na zem a opřu se o hádkovo tělo zády. Tak, aby se mohla klidně zase uvelebit na zemi, aniž bych musel nějak uhnout. "Neni nutný. Dokud se nenaučim mluvit s ba..." zarazím se. Asi bych to neměl moc roztrubovat... Teda spíš nevim, jestli to je její tajemství nebo ne... Navíc, jeden nikdy neví, kdo poslouchá. "...její řečí, asi si toho moc neřeknem. Teda ne, když je v týhle podobě. Takže klidně vem fleka." Jestli zůstane, pokračuju v rozhovoru. "Co tě sem dotáhlo? Myslim.., proč tu studuješ?" |
| |||
Pozemky Miko, Remni Když si vzal a prohlásil, že to mám dobrý, usmál jsem se. "Já vím, vaření a chystání jídel mi jde. A taky šťourání se v čemkoli, co má motor," pochválil jsem se a zakousl se do dalšího sendviče. Pomalu ale jistě mi docházejí, ale to nevadí. Hlad jsem zahnal, teď to mám jen na chuť. Jen jsem jim oběma kývl na pozdrav, že chápu, kdo je kdo. Trochu jsem se ale podivil, co na tom obrovském hadovi vidí. Inu, každý má své choutky. Já mu do toho kecat nebudu. Zvon očividně znamenal začátek hodiny. "To bude dělat takový kravál pokaždé, co začne nějaká hodina?" zeptal jsem se, i když odpověď už dávno znám. "Mám vás nechat o samotě? Vypadá to, že jsem vás vyrušil při...něčem." zeptal jsem se po chvilce, když mě už nenapadalo, jak dál vést konverzaci a bylo trapné ticho. |
doba vygenerování stránky: 1.6000850200653 sekund