| |||
Koupelna - Jídelna Pořádně vykoupelovaná v člověčí i dračí podobě už si jen tak užívám horkou lázeň. Teda jenom do chvíle než začne zvonit, to sem hnedka z vody ven a hurá na jídlo. Už sem skoro na konci jedný chodby když mi dojde že jsem jim tam nechala týct vodu a ještě takovej pocit jako bych zapomněla ještě na něco. Jen nevím na co. Mávnu nad tím rukou a pokračuju bez uniformy dál. Ta zůstala plavat v koupelně. Ještě že sem se nevracela. To bych to musela obcházet dvakrát. Tenhle barák vymyslel fakt nějakej chytrák. Měla tu bejt nějaká zkratka aby to bylo do jídelny kratší. Aspoň jsem nemusela z druhýho patra, to by byla ještě větší dálka. Rovnou se ve dveřích proměním a rovnou skočím k masu. Obrazně řečeno. Konečně pořádnej žvanec. Ne nějaký kapsičky nebo sendviče či co to bylo. |
| |||
Jídelna - Učebna 2 Tarney Jen jak se z kuchyně objeví ta rohatá s tím že je už je jídlo prudce vyskočím ze židle a vrhnu se k pultům. Nenasytně do sebe naházím rovnou několik pohárů krve. Ještě nedopiju jeden, už nalévám další. Ani přitom nezavírám kohoutek cisterny, jen pod něj strčím další pohár. Až se z toho zakuckám a oblečení z toho mám zase špinavé. Ale to mi nijak nevadí, prostě to nechám jak to je a pospíším si na hodinu. Tak tak si stačím telekinezí otevřít dveře abych do nich nenarazila. Stejným způsobem je za sebou potom taky zavřu. “Musela jsem se napít” Vyšlu profesorovi po cestě do první lavice svojí myšlenku. Jako vždy si nejsem jistá jestli se k němu moje slova dostala. Přes tu jeho neprostupnou bariéru to nejde poznat. Dřív už mi sice odpovídal, ale bylo to tím že zrovna poslouchal nebo to funguje jen jedním směrem. Nevím. Myslím že tahle hodina pro mě nebude už jenom z toho důvodu moc jednoduchá. |
| |||
Jídelna Gill, Remmi, Miko, Eric, Vesa, Max, Komori Gil mně představí tomu klukovi a já mu zamávám. „Ahoj.“ „Ano já jsem v pořádku.“pak odpovím Gillovi a opět přešlápnu, napadne mně jestli bych neměla začít s tím o čem jsme už mluvili než nám přinesou jídlo. Možná bych mohla navrhnout ty podivné boty které jsem viděla u té dívky ty by mi nevadily. Kluk kterého Gill představil jako Remmiho odejde a pak se vrátí a postaví sklenici před Miko které to nejspíš chutná. Pak sem přijde ten mrtvý muž a za něco Remmiho chválí, jenom bych ráda aby nedělal to se svým obličejem proto to vypadá docela děsivě. Na jídlo zde musíme čekat protože se prostě neobjeví jako v NŠÚ, ne tohle je obyčejná budova a tak se musí odněkud donést. Pak se ozve zvon který asi označuje že je oběd a taky se sem připlazí naga jejíž přítomnost je mi asi stejně příjemná jako výraz toho mrtvého muže a tak se vydám pro jídlo. Všimnu si té dívky s beraními rohy a tak na ní kývnu na pozdrav a naberu si nějaké ovoce a vařenou zeleninu a ovocný džus a nakonec se rozhodnu si vzít i nějaké maso. Jo mám velký hlad, ale kam si teď sednout. Ke Gillovi když je tam teď ta naga se mi zrovna nechce. Potom si však všimnu toho kocourka a jedné dívky kterou jsem tu ještě neviděla a tak se vydám k nim. „Ahoj kocourku jak se máš?“oslovím nejdřív jeho a potom oslovím tu dívku. „A ahoj tebe jsem tu ještě neviděla co tomu tady říkáš?“doufám že tohle můžu položit někteří to berou jako zásadní téma. |
| |||
Hlavní vchod - kabinet Tarney, Helen, Damien, Butler, Dyna, všichni cestou Poslušně následuji profesora až do kabinetu, kde se mu klaní vlk ve fraku. Nu, proč ne. Počkám až odejde páreček, který přišel přede mnou a taky až opustí prostory ta hadí žena, teprve potom vejdu dovnitř. "Co je ještě potřeba vyřídit? Docela rád, bych se mrknul do té jídelny." |
| |||
Kabinet třídního - chodba Tarney, Jimmy, Damien, Butler, Dyna "Dobrý den" odpovím na pozdrav, jak se sluší a patří, ale klanět se u toho tedy nebudu. Před kritidckým pohledem zůstávám netečná, přeci jen jakékoliv pohledy podřadných míšenců mne nechávají nanejvýš chladnou. Neslušelo by se opakovat zdvořilá slova mého doprovodu, takže jen pokynu a s úsměvem příjmu nabídnuté rámě. "Bohužel vám momentálně nejsem schopná na tuto otázku odpovědět. Sama netuším co nás čeká. Můžeme doufat, že to bude něco vhodného." odpovím upřímně a na můj vkus i opravdu zdvořile. |
| |||
U vody - Ošetřovna Hill, Ulgge, Rekki, všichni za školou a na ošetřovně Skrze všechny emoce ucítím naději. Přestanu tak vyšilovat, i když se o něj pořád bojím. Slzy se vytratí ve větru, jak spěcháme vzduchem k ošetřovně. Jakmile jsme na zemi, zavolám na ošetřovnu o pomoc. Netroufnu si ho sundavat sama, abych mu nepřihoršila. Když si ho převezmou, sklouznu dolů a následuji je dovnitř. Než tam stihnu vstoupit, Hillovi se připomene žaludek. Vzpomenu si na situaci před budovou. "Počkej tady, zařídím to," usměji se na něj slabě a vejdu na ošetřovnu. |
doba vygenerování stránky: 1.448371887207 sekund