| |||
Nástěnka[/u] Přemýšlím nad tím, jak bych jí mohla pomoci, když Morniel položí svou otázku. Pohlédnu na něj a usměji se. “No… Měli jsme tu trochu potíže mezi studentama… Pravděpodobně si někdo dělal legraci z těch, co neměl a tím došlo k velkým problémům, které skončily mnoho raněnými… A ošetřovna na to nebyla připravena. Situaci se podařilo zvládnout a teď ošetřovatelé dělají co mohou, ale je toho prostě moc.” Raději mu nebudu říkat, že jsme byli v ohrožení života, nechci ho hned vyděsit. “Ošetřovna je moc vytížená, mohli bychom zajít k tobě na pokoj,” vrátím se pohledem na Alianu, “třeba si tam na něco vzpomeneš?” |
| |||
Pozemky Remmi, Butler, Oberon Nespokojeně se zavrtím, když pořád cítím poblíž někoho cizího. To už cítím vibrace dalšího tvora. Oči překryté podivnými víčky, hlavu na zemi na dosah Remmiho ruky. Ozve se hlas. Z tlamy vyletí jazyk aby ochutnal vzduch. Proč leze blíž? Cožpak tady nikdo nemá pud sebezáchovy? Jak se přibližuje, začnu se opět trochu přizvedávat, abych měla prostor na to chránit Remmiho. Nechtěně se u toho také začne poloroztahovat límec, jak začínám být poněkud rozladěná. Na jeho debilní otázku jen rozladěně zasyčím, až jsou na chvíli vidět tesáky. |
| |||
U nástěnky Kristy, Aliana Stejně jako Kristy docela užasnu, že Aliana má tak rozsáhlou ztrátu paměti. Ta musí být zmatená o dost víc než já, a to je co říct. Ošetřovna...tam jsem pokud vím vešel do téhle školy. Patrně uprostřed nějakého střetu, protože tam tehdy byla spousta práce. "Nevíte, co se to tu vlastně dělo před pár hodinami? Já se totiž objevil na ošetřovně, a vypadalo to, že nemají čas pomalu ani na raněné," zkusím z obou dívek - tedy asi hlavně z Kristy - dostat pár dalších střípků do skládačky. "Totiž," začnu opatrně další větu, nechci, aby to vyznělo zle vůči případným poslouchajícím profesorům, "mám pocit, že tady nikdo nemá moc čas na nikoho. Ale my teď máme trochu času, tak bychom mohli někoho zkusit vyzpovídat. Nebo tu knihovnu," nevzdávám se původního záměru. |
| |||
Les - Učebna 3 všichni cestou, Modrý v učebně Za ty tři hodiny naštěstí spoustu z mrákot přešlo. V lese byl skutečně klid. Nicméně je čas se vrátit... Opět podél zdi se vydám zpět ke škole. Uši sklopené k hlavě, s hlavou lehce svěšenou, hledím spíše do země, než kolem sebe. Naštěstí vevnitř není v chodbě nikdo, kdo by zacláněl na cestě do učebny. Vejdu dovnitř, abych zjistil, že nejsem první. Trochu zklamaně pevněji sevřu zuby k sobě a zapluji do poslední lavice, na druhé straně od Modrého. |
doba vygenerování stránky: 1.6087369918823 sekund