| |||
Pozemky - Pokoj - Učebna 1 Zatímco ostatní se vrátili do školy ať už na další hodiny nebo před nepříznivým počasím, já zůstala venku a vznášela se různě po pozemcích. Trochu víc je poznala i z ptačí perspektivy. Bouřkové mraky možná nevypadal zrovna dobře, mě ale ta předzvěst blížícího se nepříznivého počasí nijak nevadila. Proč taky? Jako duch přece zmoknout nemůžu. Taky už se ale vrátím do zpátky do školy, jen ne dveřmi jako ostatní. Vznesu se do prvního patra a jednoduše si cestu zkrátím rovnou přes zeď. Ocitnu se tak v něčím prázdném pokoji ze kterého už raději dveřmi vyletím na chodbu. Skrze zeď bych se mohla dostat do vedlejšího pokoje a dalšího a dalšího než bych se konečně objevila na chodbě. Zpátky v pokoji se zhmotním do elfské podoby, fyzické a v rychlosti se obléknu. Nohama konečně zpátky na pevné zemi sejdu do přízemí do učebny na hodinu. “Dobrý v…” spustím při vstupu do místnosti, ale zarazím se v pozdravu když si všimnu že tady profesor zatím není. A tak spolužáky pozdravím prostým ahoj. Trochu nejistě se pak posadím do prázdné lavice uprostřed kamenného fleku. |
| |||
"V tom případě je to vše," obejdu katedru a sestoupím ze stupínku. Vydám se ke dveřím, ve kterých se ještě otočím na třídu. "Zkuste se tu nepozabíjet a v klidu vyčkejte příchodu dalšího profesora," vybídnu je. S tím již vykročím na chodbu. Pozvednu obočí, když tam uvidím dvojici. "Vy tu stále ještě jste?" položím čistě rétorickou otázku dívce. Potřesu nad tím hlavou a nechám to být. Ostatně tady nikomu nepřekáží. Rázným, odměřeným, krokem se vydám ze školy hlavním vchodem. Pro mne to tu dnes skončilo. A jestli ví, co je pro ně dobré, tak zůstanou v klidu, aby mne nemuseli tahat z postele. S jedním lusknutím se mi brána z pozemků otevře, abych mohl projít. |
doba vygenerování stránky: 1.7844200134277 sekund