| |||
Pozemky Miko, Oberon Jako jestli se tomu dá řikat objetí, to netušim, ale když si položila hlavu na zem, tak to jsem udělal. Respektive jsem se přiblížil a položil tvář na tu její obrovskou a konejšivě jí hladil dál. Vykouknu, když se ozve nějaký maník. "Čus," pozdravím ho zpátky. "Klid, nic se neděje," otočím se k hádkovi. Uchechtnu se jeho odhadu. "Jasně. Nic zajímavějšího než hvězdy tu není," ušklíbnu se ironicky. Přeměřim si ty sendviče. "Se šunkou? Klidně si dam, jestli jich máš moc." Procházející beránek vypadá, že nechce být viděn, tak si jí nevšímam. Elfce procházející okolo o něco déle, kývnu na pozdrav. |
| |||
Všichni cestou, především v Učebně 1 Zavřu za sebou dveře od pokoje a rychlým krokem sejdu do učebny, opět zavřu dveře a rovnou ke katedře. "Dobrý den, třído. Jsem profesorka Saturia Pyri. Cílem těchto hodin je naučit vás se maskovat tak, abyste zapadli mezi ostatní, pokud po vás někdo půjde. Zkouška pak bude praktická." Rozhlédnu se po třídě. Tohle by šlo. "Takže, kdo ví jaká jsou pravidla maskování?" Po celou dobu se mi nezmění výraz a zním, jako by mi bylo všechno jedno. |
| |||
Pozemky - Pokoj - Učebna 1 Zatímco ostatní se vrátili do školy ať už na další hodiny nebo před nepříznivým počasím, já zůstala venku a vznášela se různě po pozemcích. Trochu víc je poznala i z ptačí perspektivy. Bouřkové mraky možná nevypadal zrovna dobře, mě ale ta předzvěst blížícího se nepříznivého počasí nijak nevadila. Proč taky? Jako duch přece zmoknout nemůžu. Taky už se ale vrátím do zpátky do školy, jen ne dveřmi jako ostatní. Vznesu se do prvního patra a jednoduše si cestu zkrátím rovnou přes zeď. Ocitnu se tak v něčím prázdném pokoji ze kterého už raději dveřmi vyletím na chodbu. Skrze zeď bych se mohla dostat do vedlejšího pokoje a dalšího a dalšího než bych se konečně objevila na chodbě. Zpátky v pokoji se zhmotním do elfské podoby, fyzické a v rychlosti se obléknu. Nohama konečně zpátky na pevné zemi sejdu do přízemí do učebny na hodinu. “Dobrý v…” spustím při vstupu do místnosti, ale zarazím se v pozdravu když si všimnu že tady profesor zatím není. A tak spolužáky pozdravím prostým ahoj. Trochu nejistě se pak posadím do prázdné lavice uprostřed kamenného fleku. |
doba vygenerování stránky: 1.3578159809113 sekund