| |||
Maid, všichni v hale a před školou Když má Maidka hotové všechny pochůzky na kolejích, zavře za sebou dveře, ale nově připravené pokoje nechá odemčené. Shopká schody dolů do přízemí, kde sklopí pohled k podlaze, když si všimne tolika studentů. Zamumlá dobrého večera a rychle se přesune ven. Tam si vymění úsměv a pokývnutí hlavy s Butlerem, než se přes upravovanou zahradu přesune na verandu k mohutné louži oranžové krve. |
| |||
Butler, Kimero, Sassy, Remmi, Miko, všichni v chodbě přízemí a hale Butler jen dvojici pokývne hlavou a vrátí se k vybalování. To již zahrnuje jen několik věcí. Po chvíli tedy vyjde za nimi na chodbu a zavře za sebou dveře. "Jestli mne omluvíte..." pokývne dvojici a vydá se chodbou kolem skupinky ven předním vchodem. Přejde k velkému ledovému krystalu a stáhne si rukavičky, aby mohl začít pomalu led roztávat. Pokud mu jeden z dvojice venku věnuje pohled, lišácky se usměje. "Mne si nevšímejte." |
| |||
Učebna 1 - U nástěnky Vyvedu ji za ruku do uličky, kde jí nabídnu rámě. Vlci se mezitím opět ujmou mých zavazadel. "Inu, jestli ani jeden z nás ještě neznáme prostory, naše komnaty by měli postačit," poznamenám nakonec, zatímco kráčíme ke dveřím. Jeden strážce před námi, jeden za námi. Chlapce na chodbě si přední strážce přeměří pronikavým pohledem, aby ho nenapadla nějaká hloupost. Dojdeme ke skupině, která vypadá to, že se koncentruje kolem vysokého muže. "S dovolením, udělejte místo pro mladého pána," jsou všichni vyzváni předním strážcem, momentálně mužským anthro vlkem. Pokud nejsou ochotni vyhovět, budou strážci odsunuti do stran. Doufejme ovšem, že k tomu to nedojde. Pokračujeme chodbou směrem k nástěnce. Vejdeme do haly, kde se nachází čtverice dalších tvorů. Příliš jim pozornosti nevěnuji, zatímco mí bodyguardi až příliš. Pohledem přes dívky na mapu na nástěnce se ujistím, kde jsou mé přidělené komnaty. Když však zjistím, že se stačili za ten moment změnit, popojdu blížeji, abych se podíval, kde se nacházejí. Vidím mezi dívkami, takže bodyguard nijak nezasahuje, jen si obě dvě přeměřuje nedůvěřivými pohledy. |
| |||
Pozemky Remmi Hádci před rukama zdrhají jak když do nich střelí. Plazí se všude kam mohou. Dobře znají rutinu, takže se striktně vyhýbají místům, kam se skládají smyčky. Když natáhne ruku, skloním hlavu ještě níž, aby ji mohl položit na šupinatý čumák. Pod dlaní jsou měkké teplé šupiny. Upřímně netuším co teď, tak se ani nesnažím komunikovat. Bonusové body za to, že ještě neutekl. |
doba vygenerování stránky: 1.5313711166382 sekund