| |||
Za školou - Relaxační místnost I - Příroda Hill, Ves, všichni cestou Vydáme se tedy do relaxačky. V kontrastu s Ves se mi ale při průchodu halou objeví starostlivý výraz. Naštěstí to vypadá, že je Miko v dobrých rukou. Zavedu nás k přírodní relaxačce a Hill se nějak moc nadšeně přiklání k tomu, že počká venku. Jak procházím kolem něj, starostlivě ho vezmu za ruku. "Budeš v pořádku?" Jakmile mě ujistí, vlepím mu pusu na tvář a neochotně ho pustím. Vejdu do místnosti a zavřu dveře. |
| |||
Chodba Luis, Oberon, Awila, všichni okolo "Mhmmm," potvrdím panu Méďovi. "Máš to doblý," zakřením se. Doběhne nás vlčice a když zmíní štěnátka, začnu se nadšeně rozhlížet. Jediný co vidím jsou procházející studenti. Pak si zklamaně položím hlavu zpátky na rameno. "Nikde šádný těnátka nevidim..." Začne mě očuchávat, takže jí hravě švihám ocáskem před čumákem. Dorazí Luis a snaží se jí shodit dolů s tím, že jsem kocour. "Fufí," zahihňám se. "To je doblý. Já se nebojim ničeho!" prohlásím důležitě a schroupu zbytek sendviče. |
| |||
Chodba Luis, Max, Awila, ostatní na chodbě S Maxíkem na hrudi jsem pokračoval chodbou. Někteří se nejspíše vydali směrem za mnou. To maj blbý. Já prostě někam jdu. Zatím si to mířím k rozpisce na nástěnce. Takže vlastně zpátky k jídelně. "Je to dobrý Maxi?" zeptal jsem se toho malého plyšáka v náručí, co na mě tak skočil. Z boku najednou přišel velký vlk a opřel se mi tlapou o bok. Už jsem chtěl něco říct, jenže to začalo očuchávat Maxe a Luimu se to moc nelíbilo. "Hele klídek vy dva. Nechcete Maxe vystrašit, ne?" nasadil jsem tón jako otec kárající malé děti. "Než na někoho vlezeš, ujisti se, že ho tím nenasereš. Přátelská rada do příště, jo?" koukl jsem na vlka a lehce se usmál. Docela šlo poznat, že příště už tak hodný nebudu. Nějak jsem sice postřehl, že kolem šlo pár dalších studentů a jedna dokonce civí, ale to teď není důležité. Dokud jen civí, je to dobrý. |
| |||
U nástěnky Miko, Remmi Musela jsem se vážně zamyslet co že jsem to předtím u učebny vlastně říkala. No byla sem za to fakt naštvaná a dostala proto vynadáno, ale to si to až tolik vzala? Jó, možná jsem do toho nemusela tahat Kisu no. Ale hele, ta na tom skončila ze všech nejhůř. “Eh. Co mám říct?...byla jsem za to naštvaná a tak mi to možná trochu ujelo" zamumlala jsem potom omluvně. "Ale tím se netrap, však to bude zase ok" zkusila jsem jí pak ještě trochu povzbudit. Na takový věci ale moc nejsem takže to asi nepomohlo. Po tom co se ještě stačím chytnout s tím novým už jdou ale oba pryč. Když mi neodpoví beru to jako odmítnutí. No když nechce nebudu se cpát. Po rozloučení je ještě kousek sleduju a jak dojdou ke dveřím ještě na ní z dálky houknu: "Tak hodně zdaru…" Ať už teda jdeš dělat cokoli. Dodám si ještě pro sebe a otočím se k nástěnce. |
doba vygenerování stránky: 1.611358165741 sekund