| |||
Ošetřovna - Jídelna okrajově Shizei, Miko Snažení léčitelů i ostatních tu někoho zachraňovat mě jako už obvykle nějak zvlášť nezajímalo. Asi stejně jako ostatní věci co se na ošetřovně děly. Pozor jsem dávala jen na Kelly, a tím pak taky na wyverna. Ne snad že bych o něj měla strach, spíš aby se nerozhodl udělat něco čím by mi Kelly ohrozil. A přesně něco takového udělal hned jak se probral. Ani trochu se mi nelíbilo když i s vlčicí mizel pryč, když však ani trochu neprotestovala nakonec jsem je nechala jít. Ne že by se Kelly teď mělo něco stát…o to jsem se postarala. A poznám když bude v nebezpečí. Cokoliv si odnese Hillaris. Přece tu ale bylo něco zvláštního. Překvapivě vlídná reakce alkoholičky na můj příchod a potom i něco jako rozloučení když sama odcházela. Že by jí to po těch letech konečně přešlo? Rozhodně mě nezdravila jenom tak. A když tak rozhodně ne v přátelském duchu. Tak že by si to v tý svojí palici konečně srovnala? Celkem se to na ošetřovně vyklidilo, na lůžkách tu zůstaly jen ty zřejmě beznadějné případy a ten párek zelenáčů. Vylezu z ošetřovny a otevřu vedlejší dveře do tělocvičny. Vzápětí je s otráveným povzdechem zase zavřu. Jako naschvál mi tam teď musí někdo překážet. Neplánovala jsem se zdržet dlouho, ale chtěla jsem k tomu soukromí. Místo zastávky v tělocvičně se tak přesunu do jídelny. Cestou tam si kolem sebe vytvořím z krve tenoučký film, a než se doplazím do jídelny nejde ani poznat. Magie působila o něco pomaleji než jsem čekala (69%). Ale i tak je výsledek stejný. Delší stranou kolem stolu v jídelně si najdu cestu rovnou k medúze. “Miko, tak jsem si říkala…Co kdyby jsme naše staré rozepře konečně nechaly minulostí. A uzavřely příměří?” Nebudu se dožadovat odpouštění, není totiž za co a ona si zase odpuštění ani nezaslouží. Velkoryse jí ale nabízím šanci. Možná ne tak úplně na přátelství ale na konec nepřátelství. |
| |||
Kabinet třídního - chodba Helen, Butler, Jimmy, Dyna, Tarney Odpověď na mou otázku ohledně volna nebo programu přišla skoro okamžitě. Jinak tedy řečeno, dle rozvrhu. "Děkuji, to mi prozatím bude stačit," obdařil jsem vlka úsměvem a začal si pročítat zdejší řád a ostatní příslušné dokumenty, které jsem nakonec také podepsal. Dle rozvrhu to vypadá, že mám dnes už jen jednu hodinu. A zřejmě něco s posilováním, protože to bude v tělocvičně. Ach... snad na mě nebudou moc tlačit. "Taky tedy... jsem připraven," předal jsem vlkovi dokumenty. Pár vteřin na to se ale otevřely dveře s nové příchozími. Dle postoje vlka mi došlo, že to bude zdejší ředitel. Také jsem se postavil a lehce se uklonil. "Nuže... jestli je to tedy prozatím vše," začal jsem a podíval se na vlka "tak Vám děkuji a přeji příjemný zbytek dne," s tím jsem se uklonil a slečně Buffetové opět nabídl rámě, protože se rovněž také ptala jestli je to vše. Tipuji, že tedy oba máme stejnou cestu do jídelny. Jestli přijala mé rámě, zamířil jsem s ní ven, kdy jsem oběma nově příchozím popřál příjemný den. "Jestli mohu být tak smělý a míti další dotaz," začal jsem poté co jsme vyšli na chodbu "Na jaké kulinářské umění se zde mohu těšit?" Jestli je toto podobné té instituci, kde se slečna Buffetová nacházela, možná tu bude i podobné stravování. |
| |||
U vody - Ošetřovna Kelly, Ulgge, všichni za školou a na ošetřovně Když od ní cítím takový nápor negativních emocí, až z toho mám skoro bolehlav, pokusím se její emoce lehce pošťouchnout, aby se trochu uklidnila (38%) a dokázala uvažovat rozumně. Třeba ji to i pomůže s ovládáním schopností. Jakmile mne však vyzve, vyškrabu se na břeh úplně. "Pevně se drž," vyzvu ji, než odstartuji do vzduchu. Vzhledem k tomu, že z ní přímo odkapává, že musíme jednat rychle, podaří se mi cestu zpět zkrátit na polovinu. Zpomalím až před přistáním, aby to s těmi na hřbetu moc neduclo. Přistanu před dírou na ošetřovnu a připlácnu se na zem co nejvíce to jde, aby to neměla tak vysoko. Nechám ji k dispozici blánu, aby mohli dolů sklouznout. Jak tam tak ležím, z ničeho nic mi zahromuje žaludek. A linoucí se vůně masa tomu moc nepomáhá. |
| |||
Jimmy, Dyna, Helen, Damien, Butler, všichni cestou Nový student vypadá, že pochopil, že bude potřeba ještě nějaké agendy. Dyna jen kývne, takže je nakonec oba dva vyzvu, aby mne následovali. Zvonění mi jen prozradí, že musím pospíchat, abych nepřišel o tolik pozdě. V hale hodím pohledem po již otevřeném krámku a Lubomírovi pokynu hlavou v pozdravu. Nezdržuji se ale a dlouhými kroky mířím ke svému kabinetu. Dveře kabinetu pod mým stiskem bez problému povolí. Nahlédnu do místnosti, když slyším hlasy. "Dobrý večer," pozdravím do místnosti. To, že je tady Butler věci dost usnadňuje. "Další nově příchozí a zástup za slečnu Thunderstorm," informuji Butlera. Ten si již poradí. "Nyní mne omluvte, musím jít vyučovat." S tím se otočím na patě a vykráčím do patra. Naberiusovi pokynu hlavou v pozdravu. I když se na to netváří, jsem rád za jeho výpomoc. Zmizím v učebně, abych zjistil, že studentka tady ještě není. Usadím se tedy za katedru, abych na ni počkal a mezi tím si prošel záznamy. |
| |||
Sklepení - Jídelna všichni cestou a v jídelně Vyjdu ze sklepení již poměrně spokojený. Rozhodně bych ale měl zamířit do jídelny. Doufám, že tam nebude žádný tlačenice nebo tak. Pohled mi padne na Alfu. Fakt doufám, že si zlepší chutě. Projde mi hlavou, než si dojdu nakýblit tolik syrového masa, kolik se mi vejde na talíř. Se svým úlovkem se posadím daleko od ostatních. (E70) Není to tak, že bych se nechtěl družit, jen je nechci nijak ohrozit. Nebo jim zkazit chuť k jídlu. |
doba vygenerování stránky: 1.4830360412598 sekund