| |||
U nástěnky Miko, Remmi Na svojí upřímnou otázku jestli je i ona v pořádku od ní dostanu takovou odpověd-neodpověď. Teda sice přikývla ale zrovna přesvědčivě u toho nevypadala. No a když pak znovu zahlásí že si myslela že jsem její kamarádka? To už jsem ale naprosto a kompletně mimo. Zůstanu na ní jen nechápavě koukat. Copak bych se přišla ptát jestli je v pořádku kdyby jsme nebyl kamarádky? “Huh? Jasně že sem, proč bych neměla být?” odpovím zmateně. “Vždyť to já taky ne, vím že taková nejsi aby si to udělala naschvál” řeknu když zmíní toho Remmiho. No a ten se do toho samozřejmě nemůže nemíchat a musí k tomu mít řeči. Neřekla jsem že ji znám tak dobře, řekla jsem že se známe dýl než s tímhle klukem. Taky úplně nevím na co naráží když říká že mě Miko potřebovala. “Potřebovala jsem být sama a přijít na jiný myšlenky po tom co!...” No po tom co sem byla kamenná. Nedopovím to, však určitě dobře ví. Tak nad tím místo toho jen mávnu rukou. Na něj ale varovně zavrčím aby si nechal tyhle svoje kecy pro sebe. Teda sama jsem úplně nebyla když jsem šla na hodinu ale aspoň jsem přišla na ty jiný myšlenky. Nových šupinek na Miko si nemůžu nevšimnout ale než na to stačím říct kluk jí táhne ven. Na tu proměnu to bude lepší. “Jestli s tím nechceš nějak pomoc…tak no, asi zatím ahoj” Trochu nejistě se zakřením. Nemá moc povídací tak když nebude chtít nechám je bejt. Chvilku je sleduju jak odchází ale pak se začnu konečně pořádně koukat na ten rozvrh. |
| |||
Za školou - Relaxační místnost Proti návrhu relaxační místnosti nemám jedinou námitku. Ten nápad se mi opravdu zamlouvá a když je pro i Kelly nebudu protestovat. "Možná později…" pousmáním odvětvím na to že bych se se svými plány měla podělit i s ním. Však se vůbec nemusí bát, rozhodně ho nevynechám. Při jejím nejistém pohledu tázavě pozvednu obočí. Odpověď ale tak úplně neočekávám, tak jí jen rukou pokynu že můžeme vyrazit. Hillovi nic neříkám ale vycítí že má jít taky. Cestou kolem skupinky v chodbě si dávám dobrý pozor na každého jednoho z nich kdyby se rozhodli dělat problémy. Vždycky se tak nenápadně přesunu tak abych byla mezi Kelly a těmi kolem kterých prochází. Stejný pozor si dávám i v hale, tam se mi však hned zvedne nálada když vidím obvyklé sebevědomí a bezstarostnost medúzy kompletně v troskách. Krčí se tam jako krysa. V očích se mi zableskne škodolibé potěšení při letmém pohledu na tu hromádku neštěstí. Dokonce i tentokrát se cestou přes halu přesunu tak abych mohla Kelly případně zaštítit kdyby medúze zase přeskočilo. Do relaxační místnosti nechám Kelly vejít jako první. Zatím se s úsměvem otočím na Hillarise: "Buď té lásky a počkej tady" požádám ho. I když se to Kelly může zdát jen jako přátelská žádost, na výběr tak úplně nemá, splní s radostí. Prostě zůstane za dveřmi dokud nebudu chtít aby se k nám připojil. Nechci být rušena proto nikoho dalšího dovnitř už nepustí. |
| |||
Vstupní hala - Před vchodem Miko, Nybe, okrajově Wendy a Jack V jednu chvíli o ní má starost a v druhou dá najevo její nepochopení. Když pak hádek zamumlá svojí odpověď, začíná mi to bejt jasný. Musí to být ona, kdo jí dostal do toho stavu. Kvůli komu jsem jí utěšoval na balkoně. Kvůli komu chtěla zůstat v pokoji. Samozřejmě, že v tom byli i další, co jsem tak pochopil, ale vsadim se, že ona byla ten hlavní důvod. A ten finální kolík do srdce. "Jestli jí znáš tak dobře, tak kde jsi byla, když tě potřebovala?" Dám jí otázku k zamyšlení. Nejde si nevšimnout nových šupinek, zneklidněných hádků ani jejího třasu. Otočím se k ní a podeberu jí starostlivě a něžně do náručí. "Pojď, dostaneme tě ven, než se proměníš." Vydám se s ní ke dveřím ven, který telekineticky otevřu zbytky svých sil. |
doba vygenerování stránky: 1.436970949173 sekund