| |||
U nástěnky Miko, Remmi, okrajově Wendy a Jack Nechápavě se zamračím při té její totálně nemikovské reakci na můj příchod. To není normální že se by se zrovna Miko za někoho takhle schovávala. No a ten se hned zase snaží dělat ramena a tvářit se důležitě. To se po něm jen kouknu a trochu otráveně nad tím zakroutím hlavou. Fakt nechápu co se tady snaží předvést. No ale nechámho při tom, když mu to dělá dobře… Miko pak teda odpoví že její hadíci jsou v pohodě. "Tak to je pecka, a co ty? Jsi taky v pořádku?" Poptám se pak starostlivě. Teda nejsem slepá, jasně že asi nebude úplně stopro v pohodě, ale tak co bych se nezeptala ne? Lepší ať to řekne sama než si to domýšlet. Do haly přijdou další, po těch se ale jen ohlednu přes rameno než si popojdu k nástěnce. "...a hele jo nedělej jako bych tě měla kousnou do zádě jo? Nic sem ti neudělala." Napomenu Miko mrzutě cestou k nástěnce. Každej přece ví že na to by se muselo jít jinak. Třeba si sem nenakráčet a hned na sebe neupozorňovat. "Navíc mě znáš mnohem dýl než jeho" dodám zklamaně a začnu studovat nástěnku, kdy mě čeká další hodina. Řeknu to hlasitěji jestli se mezitím rozhodne jít pryč. Což by teda bylo dost sprostý. |
| |||
Vstupní hala Miko, Nybe, okrajově Wendy, Jack a knihovník Než se stihneme odebrat ven, přižene se do haly hádkovo okřídlená skoro-spolusedící a hádek se skoro svlíkne z kůže. Ani nemrknu a je schovaná za mnou. Automaticky se trochu vypnu, aby měla větší pocit bezpečí. Nejsem si jistej, co se mezi nima stalo, tak se do toho zatim nevkládam. Když pak přijde ještě Wendy a Jack, jestli jsem to zaslech správně, tak se celá napne. Prožene se kolem kobold, že mu ani nestačim kývnout zpátky v pozdravu. Otočím k hádkovi hlavu a pohledem zkontroluju, jak je na tom a jestli neháže pohledy 'utečme ven'. Protože jakmile byť naznačí, tak jí odvedu pryč, aby byla v klidu a cítila se v bezpečí. |
| |||
Aine, všichni v hale a cestou Když konečně doběhnu k bráně, dám si pár chvil na to, abych se vydýchal. Potom se s hlubokým nádechem narovnám a zaklepu na bránu. Sotva je na škvírku, už se jí protáhnu a rychlým capkáním pokračuji dál, rovnou po cestě. Opřu se do dveří, které se jen velmi neochotně otevřou. V hale hned za dveřmi jsou nějací studenti. Přejedu je pohledem. "Dobrý večer," pozdravím je a rychlými krátkými kroky překonám halu, abych zamířil rovnou ke knihovně. Nemůžu uvěřit, že mám nyní noční režim a stejně zaspím. S trochu frustrovaným odfrknutím se opřu do dveří knihovny. Položím štůsek knih, které jsem přinesl s sebou na pult hned za dveřmi a rozhlédnu se, zda tady někdo není. Je. Poposunu si brýle na nose. "Dobrý večer," pozdravím jí, že skoro ani nejsem slyšet. |
doba vygenerování stránky: 1.3929879665375 sekund