| |||
Za budovou Shae “Omlouvám se, jmenuji se Tatiana.” Koukám na ten ledový trůn a fascinovaně si ho prohlížím. “Vy jste ledový mág? Ledovou magii jsem ještě neviděla, tohle je poprvé. Moc fascinující.” Udělám lehoučký krok doleva, abych si mohla prohlédnout trůn z boku. “Prosím vás, kde teda dostanu pokoj, kam bych si mohla uložit své věci?” |
| |||
Chodba Oberon, Max, Luis, Circe, Dolly, Wayne Stojím vedle mladíka a žvýkám si svůj ukořistěný sendvič. Očima se zastavím na mladíkovi, opírajícím se o dveře. Povšimnu si, jak začichá. Zajímavé, to nevypadá lidsky. Vzápětí postřehnu příchod asi-jelena a malé-chlupaté-koule. Poté, co se začne mrně ládovat chlebem, popojdu blíž, abych si ho prohlédla. Když se rozejdou, pustím se vlčím klusem podél chodby tak, abych se dostala před chlapáka. Červené oči se lehounce zablýsknou. "Poslyš, co ten maličkatý student? Tady jsou i štěnátka?" ozvu se a popojdu blíž. Postavím se na zadní tlapy, lehce se opřu o bok držátka-mrňouse a začnu jemně očichávat Maxe. |
| |||
Za školou Kelly, Hillaris Modrá vlčice je zanedlouho zpátky i s léčitelem. Ten se hned dává do léčení chorého wyverna a jen co skončí u něj začne se z nějakého důvodu věnovat mě. Úplně zbytečně. "Dej mi pokoj. Mě nic není!" Odbydu ostře jeho snažení. Až budu něco potřebovat dám vědět, ale do té doby ať si laskavě hledí svého. Stejně tak nerozumím tomu proč bych měla i já být omluvena z vyučování, Hillova neschopnost se mě přeci vůbec netýká. Dál už se jde starat o další pacienty a nás nechá být. Obrátím se zpátky na Kelly která přijde s otázkou další hodiny a pokrčím na to rameny. Možná bych taky nějakou měla mít , ale nemůžu s ní přece nechat toho ubožáka co nedokáže ani pořádně stát. Tak co je důležitější, mít jistotu že bude v pořádku nebo hodina? Tady se není nad čím rozhodovat, na hodinu kašlu. “Doprovodím tě. Chtěla bych s tebou mluvit…o samotě” promluvím ke Kelly přátelsky. Šlehnu pohledem k Hillovi, už ne tak přátelsky. Opravdu teď nestojím o to aby za mnou chodil jako druhý ocas. Udělá jedině dobře když nebude moc překážet. I on se potom zeptám jak na tom jsem já. “Říkala jsem že jsem v pořádku" odpovím mu popuzeně a věnuji mu při tom krátký pohrdavý pohled. Že mu rohatý řekl aby se šetřil je mi úplně jedno, teď je můj. Jen si možná přeci jen budu muset dát pozor aby se jeho stav příliš nezhoršil protože pak mi bude k ničemu. Nemůžu se v duchu nezasmát nad takovým nesmyslem. Vlastně…né, zase tolik na tom nezáleží. S očekáváním se podívám na Kelly jestli můžeme. |
| |||
Chodba Luis, Oberon, Dolly, Wayne, Awila, Circe Sotva se odrazím, tak pan Méďa do cesty vytáhne ten tác s jídlem. Stihne je naštěstí dát stranou, takže bezpečně pro jídlo dopadnu na něj. Jak zmíní bundu, honem zatáhnu drápky, abych jí nezničil. Začnu klouzat dolů, ale zachytí mě rukou. Jenom se na něj zazubím. "Fufíí?" Bez ptaní si vezmu jeden sendvič a hlavou opřený o jeho rameno spokojeně žvejkám. |
| |||
Chodba Awila, Max, Luis, Circe, Dolly, Wayne Stál jsem tam na chodbě, ujídal svůj sendvič a poslouchal ostatní lidi tam. Bledý vypadá zmateně a ten druhý zas vystrašeně. Ani nejsem nějak nevěnoval pozornost, když ze třídy vylezl vlk, který mi z tácu ukradl sendvič (39%), ani ten druhý synek. Nějak jsem přemýšlel co teď a pozoroval při tom ty dva. Co víc si přát? Mám jídlo. Po chvilce ještě přišel Luis s Maxíkem v náručí. "Nazdar chlape, nedáš si?" pozdravil jsem Luise po tom, co přišel a nabídl se těm dvěma, že jim pomůže. To už se ale Maxík vzbudil a hopl na mě. (69%) Dopadla na mě chlupatá koule. Ale sendviče jsem uchránil a ani jeden mi z tácu neupadl. "Maxi, co blbneš? Nemůžeš na mě tak skákat, když něco držím" zkusil jsem ho druhou rukou chytnout pod zadkem, až nespadne, když už ne mě přistál. "A bacha na tu bundu" zdůraznil jsem pak. Snad mi ji nepotrhal. "Když jsme se tu všichni tak krásně sešli...jdeme někam? Nebo tu chcete stát jak tvrdý Y?" zeptal jsem se a i s Maxíkem na hrudi se vydal směrem ke vchodu, kde je tabule s mapou a dalšími papíry, které jsem nezkoumal. |
| |||
Pozemky za školou Tatiana Hodina sice skončí ale já se ani tak nikam nechystám, tedy alespoň zatím ne. Naga se po svém drzém dožadování mé krve rozhodla vzít si krve z draka…který se jí, k mému nemalému překvapení, sám nabídl. A mohutný blesk který do nagy vzápětí na to udeří je ještě více nečekaný. Hlavně protože přišel zdánlivě odnikud a vůbec to s ní nehnulo. Pochybuji že by její rasa byla kompletně imunní proti bleskům. Jediný závěr tak je že jí neměl ublížit. Po takovém by z ní nezůstala snad ani šupinka. Potom už se začnou domlouvat co dál a s tím můj zájem o dění opadne. Tázavým pohledem se podívám přes rameno na nervózně postávající vlčí léčitelku která mě požádala o pomoc. Ledové křeslo se otočí na místě jako kdyby plulo v trávě, takže k ní teď směřuji čelem abych se nemusela sama otáčet nebo vyklánět “Ale ráda” odvětím s pousmáním. "Jen si nejsem jistá komu by jsi se měla hlásit. Pan třídní profesor je momentálně mimo školu a toho který učil tuto hodinu jsi minula” lehce pokrčím rameny než pokračuji: “Pak ale, už jsi mluvila s léčitelem a tak si nemyslím že je třeba někomu hlásit svojí přítomnost…ještě něco by jsi ráda věděla?”. Opravdu mi přijde zbytečné se někomu hlásit. Pokud už je tady jistě o ní také už dávno ví. Zamyšleně poklepu prsty o opěradlo zatímco si ji s neskrývaným zájmem prohlížím. Přehodím si nohu přes nohu. “Jak se jmenuješ?” zeptám se znovu s povytaženým obočím. Obvykle je slušností představit se jako první v podobném případě oslovení. |
doba vygenerování stránky: 1.4078578948975 sekund