| |||
Chodba Oberon, Circe "Skutečně si není třeba dělat starosti, ale děkuji za Vaši pozornost," poslouchám další větu a jak se soustředím a snažím se přijít na to co řekl, nakrabatí se mi čelo. "Omlouvám se, ale asi nerozumím," vypadne ze mne nakonec. "V pořádku, nepotřebuji povětšinou jíst," znovu se na něj usměji. Chlapec z chodby dorazí až k nám. "Třída K má ještě pět kolejí, každá má jinou barvičku. Možná tím mysleli, že se máte držet vaší barvičky," dodám se širokým úsměvem s vědomím, že pomáhám. |
| |||
Chodba Circe, Dolly „Fakt jsi v pohodě? Nevypadáš tak,“ podíval jsem se na něj a ukousl si kusek sendviče. „Každopádně…co včil? Nějak nevím co dělat. Jsem tu asi hodinu,“ ukousl jsem si další kusek sendviče. „Hmm…fakt dobrej. Dej si, jsi nějaký pohublý,“ nabídl jsem mu ještě jednou, ale za mnou se kdosi ozval. Když jsem se otočil, byl tam ten bledej kluk. Spustil cosi o tom, že tu je novej. Jen jsem se na něj zazubil a koukl na toho druhého kluka. „No…to ti asi neporadím. Jsem tu tak hodinu. Ale dej si sendvič, vypadáš bledě,“ řekl jsem a nabídl mu tác s obloženými chleby. „Je tam nějaká šunka, sýr a tak. Prostě co jsem našel v kuchyňce. A rovnou můžem jít k tý nástěnce. Já osobně jsem z ní taky blbý ale kdo ví. Třeba na něco příjdeme,“ dodal jsem a počkal, jak se rozhodne. „Jinak, já jsem Oberon, klidně mi říkej Obe.“ |
| |||
Chodba Dolly, Oberon Kráčeje chodbou sebou lehce škubnu, když se vedle mě ozve cosi, co bylo pravděpodobně zamýšleno jako pozdrav. Ještě když je v doslechu, věnuji muži zdvořilejší ,,zdravím" načež pokračuji chodbou za ním, avšak svým pomalejším tempem. Tenhle vypadá, že by s nim mohla bejt sranda... usmívá se démon na záda tmavovlasého obra. Sám pro sebe se zamračím, neb mě demonův postoj znepokojuje. Může se stejně tak dělat legraci, jako plánovat něco šíleného. Druhá možnost by neskončila dobře pro toto místo. Démon mlčí, když rozvážným krokem, cestou zkoumajíc podlahu, dojdu na místo, kde stojí bělovlasý mladík, a kde z jakýchsi dveří vychází onen muž, jenž kolem mě zrovna prošel. Nenápadně se zhluboka nadechnu. Kdo by byl řekl, že mi po těch letech bude dělat takový problém promluvit na skupinku dvou... bytostí? Bylo by to lechčí, kdyby byl jeden mrtvej? Ozve se, na což reaguji ihned, avšak jinak, než by si ten prevít v mé hlavě přál. ,,Omlouvám se, že vyrušuji," obracím se k mužům, ,,jsem tu dnes poprvé a bylo mi sděleno, že se mám řídit rozvrhem své třídy - třídy K - než dostanu vlastní," během mluvení se snažím rozpomenout si, jak se situace vlastně má, ,,avšak rozvrhu, jenž jsem objevil na nástěnce jsem příliš neporozuměl..." zarazím se, uvědomujíc si, jak moc jsem mluvil. A též, že nevím jak mluvit dál. Neví, neví! Směje se hlas v hlavě, jako malé dítě. Pohlédnu nejprve na zvláštně křehce působícího mladíka, následně na obra, doufaje, že z toho co jsem byl schopen říci vyvodí, co mám na mysli. |
| |||
Chodba Oberon, v doslechu Lysander Je to sotva minutka a velký pán je zase venku. Když na mne promluví, trochu vypoulím oči, ale není to nic o tom, že pořád překážím, takže se usměji. "Jsem v pořádku," odpovím na otázku. "Ne, děkuji," odmítnu nabízené jídlo. |
| |||
Učebna č.1 - chodba všeci v učebně č.1, Dolly Poslouchám ho co má všechno na srdci. Docela jízlivý, jak kdyby měl v prdeli zaražené pravítko. A náznaky? Co jsi? Ženská, abys dělal náznaky? Jen jsem zamumlal něco o prdeli, otočil se ve dveřích, vzal si další sendvič a vyrazil na chodbu. "Ten měl nejspíš blbej den," řekl jsem si jen tak pro sebe a podíval se na toho kluka co je opřený o stěnu. "Seš v cajku?" zeptal jsem se a došel k němu. "Sorry za to předtím...spěchal jsem na hodinu, která dávno skončila. Nemáš hlad?" zeptal jsem se a nabídl mu tác s jídlem. |
doba vygenerování stránky: 1.5587708950043 sekund