| |||
Za budovou Rekki, Shae “Už nepotřebuji, děkuji.” Odpovím na otázku a sleduji, jak odchází pryč. Co teď? Zkusím se někoho zeptat. Rozhlédnu se koho půjdu oslovit, nakonec si vyberu dívku, která sedí na ledovém trůnu. Stojím k ní čelem. “Promiňte, jsem tu nová a netuším, kde se mám hlásit? Poradíte mi, prosím?” pronesu zdvořilým hlasem. Jsem u toho trochu nervózní. |
| |||
Učebna 1 - Chodba skupinka u dveří, především Awila Čekám na odpověď, ta je ale přerušena někým vtrhnoucím do dveří a jejich slovní přestřelkou. Doufám, že jen díky tomu mne dívka úplně zazdila. Když míří ke dveřím, povzdechnu si a otočím se zpět na profesora, abych se s ním rozloučil. Díky tomu si nevšimnu, jak se dívka proměnila. Zamířím také ven, ale hned ve dveřích se zarazím. Do citlivého čichu... A hlavně je to trochu nepřehlédnutelné... Mne udeří vlčice přede mnou. Povytáhnu obočí. Zvláštní, vůbec jsem vlka necítil. Jsem teď poměrně zvědavý, kde se tady ta vlčice vzala. Ukročím jen ze dveří, abych nepřekážel a opřu se o zeď vedle nich, abych mohl tiše sledovat, co se bude dít. |
| |||
U bazénu - Chodba především Max, Awila, Dolly, Oberon, Circe Přes dění kolem, doražení léčitele, léčení a odchod se zraněnými, se Maxova otázka ztratí někde v ruchu. Díky tomu, že Oberon prostě odešel - předpokládám že na hodinu, tady nás již nic nedrží. "Můžeme to zjistit i potom," vybídnu Maxe a počkám, až si vyleze na rameno, nebo do náruče. Vyrazím zpět do školy, tam, kam jsem chtěl jít původně - do knihovny. V chodbě mne však zarazí nesourodá skupinky tvorů, ve středu s Oberonem. Co tak vzdáleně zaslechnu z jejich rozhovoru, přes klapání mých kopyt, baví se o rozvrhu. Jistě, pro ty předem neseznámené to může být poněkud matoucí. Zastavím se nedaleko Circa. "Omlouvám se, že vám vstupuji do hovoru, ale jestli potřebujete něco ohledně školy vysvětlit a budu to vědět, rád pomohu." |
| |||
Za školou Vesa, Kelly Jen kývnu hlavou, že rozumím, když to Kelly zmíní tak neurčitě. Ještě ustaraněji se podívám zpět na Vesu. Musíme ji ochránit. Snad na tom již profesoři usilovně pracují. Sevřu Kelly ruku, když mne za ní chytí a hodím po ní povzbudivý úsměv. Říkali, že se to spraví, tak tomu musíme věřit. To už přichází léčitel. Uleví se mi tak, že téměř ztratím vědomí, jak jsem se udržoval v chodu v podstatě jen na adrenalinového autopilota. Trvá to déle než před tím, ale opět se cítím jako nový. Děkovný úsměv věnuji léčiteli. Slova léčitele nenaznačují nic pěkného, vlastně docela přímě ukazují na to, že se to zhoršuje. Mám dvě dívky, co musím chránit. Nemohu si dovolit, aby se to zhoršovalo. Pokusím se vyhnout aktivitám v hodinách, aby mi zbývaly síly pro obě dvě. Rozhodnu se vnitřně nakonec. "Mám hodinu až v jedenáct, takže taky mám teď volno. Jak jsi na tom?" otočím se s tázavým pohledem na Vesu. |
| |||
Usměju se povzbudivě na Kelly. Je to opravdu nešťastné, co je potkalo. Na nic již nečekám a rozešlu zaměstnancům informaci o tom, co se tu děje. Je potřeba, aby o tom všichni věděli. Je to opravdu nevyzpytatelné. Upír vypadá opravdu zle. Za mojí praxi, kdy byli upíři mojí nečastější klientelou, tak jsem tohle snad ještě neviděl. Ano, neminulo mě několik zvláštních příznaků, ale tohle je i tak nové. A vzhledem k tomu, že když mi ani není schopný odpovědět a vypadá, že je sotva při vědomí, tak ho vezmu kolem pasu a jeho ruku si dám kolem ramen. Ork přitaká, takže odnos Ulgge nemusím řešit. Upír mi začne vyklouzávat. Jak ho zachytávám, pohled mi padne přímo na vlčici, která mě, jak jsem postřehl, od ošetřovny sleduje. Nevěnoval jsem tomu moc pozornost, nebyl na to čas. "Potřebujete ještě něco?" zeptám se jí narovinu, zatímco plynule podchytím upíra telekinezí (64%). Zůstane tak v leže vznášet se vedle mě, tak v úrovni pasu. Nečekám ale na odpověď a rovnou pokračuji na ošetřovnu. Všimnu si odcházet pavoučice, tak by mě zajímalo, co se zase stalo, že nemůžou odejít z ošetřovny. Přidám na kroku. Mám takové divné tušení. Při vstupu do ordinace, se mi moje divné tušení potvrdí. Tázavě hodím pohledem po Asklépiovi. Promnu si kořen nosu. Tohle už není prostě normální... Vypakuju Remmiho a medůsu z lůžka a pokynu orkovi, ať tam položí Ulgge. Vedle něj položím upíra. Toho prohlédnu ještě jednou, když se projevil jeho stav (105%). Proléčím ho, aby se mu opět spustila jeho regenerace (124%). Ulgge nechám si odpočinout. Musíme šetřit energií. |
| |||
Za školou Hill, Vesa, Tatiana, Rekki Vlčice ihned odběhne. Ves si něco zamumlá a já z ní nespouštím ustaraný pohled ani po její odpovědi s otázkou. "To je trochu složité..." pokusím se vyhnout odpovědi s pohledem zabodnutým do země. Nechce se mi to řešit tady, mezi všemi. Odpovím tím vlastně i Hillovi. Stáhnu ruku z Ves ramene a vezmu do dlaní tu Hillovu, sedím tam u nich jak hromádka neštěstí, než léčitel dorazí. Po chvíli konečně dorazí a mě se uleví a vypadá to, že Ves to nic neudělalo. Vážně přikývnu na pokyny. "Díky," usměju se na něj slabě, než se začne věnovat dalším. Unaveně opřu hlavu Hillovi o rameno. "Mám ještě volno, máte někdo nějakou hodinu? Já bych si kdyžtak šla odpočinout. Byl to náročný večer. A to skoro ještě ani nezačal..." Uchechtnu se s trochu nevěřícným výrazem. |
doba vygenerování stránky: 1.4872360229492 sekund