| |||
Před ošetřovnou-Pozemky Rekki Když slyším jeho odpověď, uleví se mi a jak vyrazí, jdu za ním. Celou tu dobu se držím poblíž, kdyby potřeboval nějak pomoci. Když vyjde ven, zastaví se, aby se rozhlédl a pak vyrazí k vlčici a tomu mladíkovi. Stále jdu kousek za ním, tiše jako myška. Dojdeme ke skupince a bez otázek ho začne léčit. Chviličku to trvá, ale když přestane koukne směrem k dívce, poté se podívá na vlčici a promluví k ní. Poté se vydá směrem k mladíkovi kousek od nás. Stále ho následuji. Léčitel pobídne mladíka a ten jen kývne hlavou. Když ho pozoruji, je zachycen a jde s námi. Zastavíme se u zeleného mladíka a dalšího studenta, jsou vyzváni aby nás následovali. Všimnu si jak mladík léčiteli sklouzává ze zad směrem k zemi, udělám rychlý krok a pokusím se ho zachytit (13%). Nedaří se mi to. |
| |||
Ošetřovna - Učebna2 Když léčitel odejde pryč, přijde ke mě jednorožec a chce se podívat na moje zranění. Sundám kapesník z nosu, aby si ho mohl prohlédnout. Po jeho úsměvu a slovech se mi uleví, jeho roh začne zářit a svou ruku přiloží k mému nosu. Ale během léčení se něco zvrtne a jeho roh agresivně zapraská. Přivřu oči. Když to přestane, jednorožec začne lapat po dechu, hned potom se zlomí a kácí se k zemi. Pokusím se ho zachytit pavoučíma nohama. (38%) Zachytím ho a pevně držím. Přijde k nám druhý léčitel, který ho prohlédne. Vytáhne injekci, která začne zářit a píchne mu ji. “Ale jistě.” Odpovím velice mile a pomohu mu, aby si ode mě převzal kolegu. Pak s ním odchází pryč. Po chvilce se ke mě vrátí a během minutky mám nos v pořádku. Když jsem propuštěna, vyrazím ven z ošetřovny a vrátím se do učebny číslo 2. U dveří si všimnu batohu a kufru. Co to tu je? Vejdu do místnosti a hned za dveřmi si všimnu dvou studentů. “Zdravím.” Pozdravím milým hlasem a jdu k paní profesorce. |
| |||
Za školou především Rekki Motání nepřestává, naopak se mi začínají rozostřovat všechny smysly. Vůně blízké čerstvé krve tomu skutečně nepomohla. Znovu se zapotácím a tak tak udržím rovnováhu. Kdybych dýchal, zadrhával by se mi jistě dech. Panika trochu stoupne, přesto udržuji svou koncentraci, aby se mi schopnosti nevymkly z kontroly. (88%) Ani nevím kolik uběhlo času. Již dávno mne netrápí hutné pomalé kapky krve stékající po tváři. Objeví se u mne léčitel a když položí svou otázku, jen zavrtím hlavou. Stalo se totiž něco, co jsem nikdy předtím nezažil. Zvednul se mi žaludek. Znovu zavrtím hlavou, když mne vyzve, abych šel s ním, protože v tento okamžik mám ze svého okolí jen rozmazané šmouhy a změť zvuků. Mohu být rád, že rozumím jemu a to stojí doslova vedle mne. Zachytí mne za ruku a nechá mne se o něj opřít. V podstatě na něj visím celou svou vahou. Ale předpokládám, že je démon a má dost síly, aby mu mé lehké tělo nedělalo potíže. Popojdeme pravděpodobně jen kousek, ale zdá se mi to jako nekonečná útrpná vzdálenost. Znovu promluví, ale teď se to promění v shluk vzruchů i když ho mám téměř u ucha. Zvedne se mi znovu žaludek a nadávím se. Na zem putují zbytky nestrávené krve. Jak se svaly, při tomto drastickém počínání mého těla, napnou, již neudržím vědomí a svalím se zcela. (22%) Jestli mne nedržel alespoň za ruku, prostě dopadnu do trávy v bezvědomí, však stále s otevřenýma očima. |
| |||
všichni venku Dorazí léčitel a kývne na mne, že si to přebere. Pokynu tedy liškám i tygrovi a začneme obloukem obcházet zbytek studentů. Po celou dobu držím dlaň na tygrovi, jen pro jistotu. Lišky běhají kolem nás a kontrolují náš nejbližší prostor. Dorazím k bráně, kterou nechám otevřít, abychom mohli projít. Zmizím za ní a přidáme do kroku. Musím to stihnout včas zpět. |
| |||
Pozemky Wendy, Ary Zoberiem si do ruky I.C.O.N. a vyjde z nej hologram naskenovaného rozvrhu. „Tak pozrime sa... Ah, ja mám tiež teraz 2 hodiny volné. Som tiež asi zmes, pokiaľ je to tá modrá na koľaj.“ Pozriem sa na Wendy a Ary čo na to povedia |
| |||
Pokoj - Knihovna luny 20:35 okrajově Maid Chtěla jsem si jen na chvilku lehnout než se mi udělá lépe a bolavý žaludek se trochu vzpamatuje. Podařilo se mi ale usnout a zaspat celou první i druhou hodinu. Budu se potom muset nekoho zeptat co jsme probírali. Jak jsem ale mohla zaspat první hodinu na nové škole! Tohle je poprvé co se mi něco takového stalo. Vážně doufám že z toho nebudu mít problém. Jestli se můj rozvrh nezměnil mám teď dvě hodiny volna následované hodinou historie. To jsou dvě hodiny které musím dobře využít v knihovně. Je mnoho věcí které si potřebuji zjistit. Od té chvíle co se mi neznámý hlas ozval poprvé už se znovu neobjevil. To on vzbudil mojí zvědavost…řekl mi však jenom málo čeho bych se mohla chytit. A já potřebovala pomoc zjistit víc. Ani teď když už mě nerozptylují negativní pocity nejsou mi jeho slova o nic víc jasnější než předtím, až je mi z toho trapně. Nezastihl mě v té nejlepší náladě. Určitě to byly moje drzé odpovědi které ho odradily aby se znovu ukázal. O to víc mě to mrzí protože jsem na něj opravdu nechtěla být zlá. Ještě se trochu upravím, uhladím pomuchlanou školní uniformu a vyjdu do knihovny. Jsem natolik zabraná do vlastních myšlenek že jsem si ani neuvědomila nedalekou přítomnost démonky stojící v chodbě kousek od mého pokoje. V šatičkách služebné vypadá roztomile, ale všechny moje smysly křičí rychle zmizet. “Dobrý večer” špitnu v pozdravu když rychle procházím kolem. Nikde už se nezastavuji a zamířím rovnou do knihovny. Tak si ale říkám jestli je knihovna to správné místo kde hledat. Zatím se mi ještě ani jednou jedinkrát nepodařilo uspět. |
| |||
Venku Ulgge, Zugu, Marcos, Rekki Zdravotní stav modrého se nezdá být tak vážný, srdce mu bije jak má a dýchání má taky v pořádku. Proto s ním dojdu k jezeru a namočím mu hlavu, abych ho probudil. To se bohužel nestane a místo toho se mi schoulí do náruče. Arrakoa mi řekne že bych ho měl odnést na ošetřovnu. “Nejspíš máš pravdu.” Než vyjdu, ještě s modrým trochu zatřesu, kdyby náhodou už byl na pokraji probuzení. Chvilku čekám na nějakou reakci, než si usmyslím že to nemá smysl a vykročím k ošetřovně. To k nám ale přijde léčitel s bílím. Ten mi nařídí, abych šel za ním. “Rozumím, jsem hned za vámi.” Na to že je tady tolik rozlišných osob, je jich tady dost bílých. |
doba vygenerování stránky: 1.4202010631561 sekund