| |||
Jídelna Remmi, Miko, Aryania Uchechtnu se a podívám se na Remmiho s jiskřičkami v očích. "Ten byl dobrej," okomentuji jeho nabídku vody. Odfuknu si, jak jsem nad tím ještě nepřemýšlel. "Záleží jestli se vrátí třídní profesor nebo ne. Pokud se nevrátí, mám asi večer volný," nadhodím nakonec. To už si to k nám přiletí víla. "Tohle je Remmi, Remmi, Aryania," představím zbylé dva, vzhledem k tomu, že víla Remmiho specificky vynechala z pozdravu. "Jsem už v pořádku, takže dobré. Co ty, jsi v pořádku?" zeptám se jí nazpět, protože potom, co ze mne byl ementál nevím, jestli ji někdo chránil místo mne. |
| |||
všichni cestou, všichni v jídelně Poté, co vyspravím zeď, tak srovnám všechny lavice. Soustředím všechny třísky na jedno místo, kde je vyspravím, abych je přistavila zpět jako lavice. To co již nejde opravit, nechám zahořet a tím zmizet. Když zkontroluji čas, hrkne ve mne. Rychle se rozejdu školou, abych se co nejdříve dostala k hlavní bráně. U vchodu se však zarazím, když mi padne pohled na Pána. Dojdu k němu a hluboce se mu ukloním, než mne propustí. To už to peláším k bráně. Pod mým dotykem se otevře, aby odhalila školní personál s jídlem pro oběd. Poděkuji jim a převezmu všechno, co mají s sebou. Já a procesí růžových obláčků se sudy a bednami se vydáme do kuchyně. V jídelně už je několik studentů. Sotva slyšitelně je pozdravím a zapnu pulty. Poté zmizím v kuchyni. Odložím suroviny a vylovím ze sukně klíč od poklopu. Pracuji rychle a efektivně. Těsně před celou přinesu nové příbory a nádobí. Následně začnu nosit vany s jídlem do pultů a cisterny na pult. Jestli někdo začne ubírat jídlo než padne celá, poprosím ho, ať ještě počká do zvonění, ať je to všechno a mám volnou cestu k pultům. |
| |||
všichni průchozí Všem procházejícím studentům, kteří mne pozdraví, oplatím pozdrav. Když nakonec tělocvičnu opustí dračice i naga, vejdu dovnitř. Nejsem si jist, zda hodina vůbec bude, ale rozhodně bych měl počkat, dokud student nedorazí, nebo mne neodvolají na jinou hodinu. Tak nějak jsem již pochopil, že jsem pravděpodobně Kimerův zástup. Posadím se naproti dveřím tělocvičny do meditačního sedu a nechám na chvíli odpočinout mysl. |
| |||
Jídelna Max Jídelna se začne plnit, takže asi není úplně potřeba sledovat každého jednoho. "Jsem Komori," odpovím kocourkovi. "A ty?" Prohrábnu si neposednou hřívu rukou. "Díky. Ta červená je přírodní?" optám se na jeho červenou čupřinu. |
doba vygenerování stránky: 1.5472571849823 sekund