| |||
Od bazénu - Učebna 3 princ, Kimero Odevzdaně se nechám vést do třídy. Na profesora ve dveřích se jen slabě usměji. Jaká ironie, že vybral ta samá místa. Tiše sedím a nemám se k tomu, začít nějakou konverzaci. Myšlenkami brouzdám kolem Marcose. |
| |||
Za školou Hill, Vesa, Tatiana Ignoruje mě. A Hillovi je to úplně jedno, co mu dělá. Začnou se mi řinout slzy po tváři. Ruka, kterou jsem se snažila nagu odstrčit, mi klesne k zemi. Tohle je pravý opak toho, že se má šetřit. Tak proč to dovolil? Po mém zavolání, se přiblíží Tatiana. Je z ní cítit zvláštní magie. Když mě naga zpeskuje, z očí by mi mohly šlehat blesky. Slabě se na vlčici usměju. "Já jsem taky, ale tohle je krapet složitější a dost nebezpečné. Léčitel už ví, co s tím má dělat. Přivedeš ho prosím? Ordinace je v chodbě za rohem." Ukážu čumákem směrem, kde jsou dveře. Když se pohledem vrátím k naze, všechen hněv je pryč. Místo něj je v nich starost. O ně oba. I když se Hill tváří jak sluníčko, vím že mu není dobře. A teď to v sobě má i Vesa. Muselo se to do ní dostat Hillovo krví. Všimnu si orka, zaraženého uprostřed pohybu, který se nakonec vrací k běláskovi. Tomu taky už zase něco je. Za chvíli z tohohle bude víc nemocnice než škola. Vrátím se pohledem k Vese. Položím jí přátelsky ruku na rameno. "Jsi v pořádku, Ves?" zeptám se jí ustaraně, zatímco netrpělivě čekám na příchod léčitele. |
| |||
Venku - Bazén Grimgull, Alyssa, Ulgge, Max Jen pozvednu obočí nad tím pozdvižením tady. A pak se hezounek složí. Zkontroluju myšku, že jí nic není. Jdu s nima k bazénu. Přece jsem ho na chodbě nechytil, aby prostě omdlel tady. Jestli se nic z toho, o co se tu pokouší nepovede, promluvím k nim. "Byl už předtím na ošetřovně, tak třeba mu ještě něco je. Možná bys ho tam měl odnýst." |
| |||
Za školou Grimgull Zelenej mi začne odpovídat, ale rozptýlí ho volání o pomoc. Sklopím ouška, když sjede blesk. Pak ten bělovlasej omdlí. Zelenej ho vezme k vodě, tak ťapkám za nima, ale držím se v bezpečný vzdálenosti od vody. Pokud bude potřeba jeho resuscitace, přiložím zelenýmu tlapky na rameno a on může cítit větší naději, stejně jako předtím v jídelně (7%+5%=12%). |
| |||
Venku Ulgge, Zugu, Max Na odpověď Modrého jenom tiše přikývnu. Pak se postavím a nechám ho s vlastními myšlenkami. Jakmile stojím zazvoní zvon a hodina, ze které skoro nic nemám, skončí. Rozhlédnu se kolem, hledajíce odkud ten zvon zní. Co se děje? V tom k nám přijde malinkej chlupatej. Chvilku se na něj dívám a přemýšlím jak mu to mám říct. Nakonec se vzchopím a čupnu si před ním, než začnu mluvit. “No, víš…” Najednou ale někdo zavolá pro léčitele a já se okamžitě zase postavím, ohlížející se po tom hlase. Ten se ukáže být vlčice, stojící vedle oranžového a hada. Jakmile si uvědomím, kdo volal o pomoc, vyjdu tam rychlým krokem. Modrá vlčice se tam dostane dřív. Mluví mezi sebou krátkou chvíli, než do hada udeří blesk. I přesto ale vypadá v pořádku. Zastavím a nechápavě se na to koukám. Už zase? Za těch pár okamžiků jsem ušel jen pár kroků, takže si všimnu modrého jak upadá do bezvědomí. Že by to byl on? Dojdu k němu a zkontroluju mu tep a dýchání. Pokud zní všechno v pořádku vezmu ho a namočím mu hlavu v nedalekém jezeru (bazén). Pokud ne, tak mu začnu stlačovat hrudník a dýchat do úst. (7%) |
doba vygenerování stránky: 2.4420099258423 sekund