| |||
Za školou Vesa, Kelly "Mne je potom vážně líp..." zaprostestuji trochu ublíženě. Přesto mi jak na povel klesnou koutky do vážného výrazu. Sám nevím proč tomu tak je, ale co jsme byli tak blízko, tak už to tak strašně nebolí a také ještě nejsem mimo... Takže je mi líp ne? Také se pokusím trochu se narovnat. Potom se ozve Kelly s tím jestli je Vesa v pořádku. Těknu mezi nimi starostlivým pohledem. "Něco se děje?" zeptám se Kelly, protože vím, že toho zvládne vycítit více než já. Chycením rukou navzájem se snažím zastavit ten třas, který mi stále běží tělem. |
doba vygenerování stránky: 1.3801138401031 sekund