| |||
Za školou Hill, Vesa, Tatiana Ignoruje mě. A Hillovi je to úplně jedno, co mu dělá. Začnou se mi řinout slzy po tváři. Ruka, kterou jsem se snažila nagu odstrčit, mi klesne k zemi. Tohle je pravý opak toho, že se má šetřit. Tak proč to dovolil? Po mém zavolání, se přiblíží Tatiana. Je z ní cítit zvláštní magie. Když mě naga zpeskuje, z očí by mi mohly šlehat blesky. Slabě se na vlčici usměju. "Já jsem taky, ale tohle je krapet složitější a dost nebezpečné. Léčitel už ví, co s tím má dělat. Přivedeš ho prosím? Ordinace je v chodbě za rohem." Ukážu čumákem směrem, kde jsou dveře. Když se pohledem vrátím k naze, všechen hněv je pryč. Místo něj je v nich starost. O ně oba. I když se Hill tváří jak sluníčko, vím že mu není dobře. A teď to v sobě má i Vesa. Muselo se to do ní dostat Hillovo krví. Všimnu si orka, zaraženého uprostřed pohybu, který se nakonec vrací k běláskovi. Tomu taky už zase něco je. Za chvíli z tohohle bude víc nemocnice než škola. Vrátím se pohledem k Vese. Položím jí přátelsky ruku na rameno. "Jsi v pořádku, Ves?" zeptám se jí ustaraně, zatímco netrpělivě čekám na příchod léčitele. |
| |||
Venku - Bazén Grimgull, Alyssa, Ulgge, Max Jen pozvednu obočí nad tím pozdvižením tady. A pak se hezounek složí. Zkontroluju myšku, že jí nic není. Jdu s nima k bazénu. Přece jsem ho na chodbě nechytil, aby prostě omdlel tady. Jestli se nic z toho, o co se tu pokouší nepovede, promluvím k nim. "Byl už předtím na ošetřovně, tak třeba mu ještě něco je. Možná bys ho tam měl odnýst." |
| |||
Za školou Grimgull Zelenej mi začne odpovídat, ale rozptýlí ho volání o pomoc. Sklopím ouška, když sjede blesk. Pak ten bělovlasej omdlí. Zelenej ho vezme k vodě, tak ťapkám za nima, ale držím se v bezpečný vzdálenosti od vody. Pokud bude potřeba jeho resuscitace, přiložím zelenýmu tlapky na rameno a on může cítit větší naději, stejně jako předtím v jídelně (7%+5%=12%). |
| |||
Venku Ulgge, Zugu, Max Na odpověď Modrého jenom tiše přikývnu. Pak se postavím a nechám ho s vlastními myšlenkami. Jakmile stojím zazvoní zvon a hodina, ze které skoro nic nemám, skončí. Rozhlédnu se kolem, hledajíce odkud ten zvon zní. Co se děje? V tom k nám přijde malinkej chlupatej. Chvilku se na něj dívám a přemýšlím jak mu to mám říct. Nakonec se vzchopím a čupnu si před ním, než začnu mluvit. “No, víš…” Najednou ale někdo zavolá pro léčitele a já se okamžitě zase postavím, ohlížející se po tom hlase. Ten se ukáže být vlčice, stojící vedle oranžového a hada. Jakmile si uvědomím, kdo volal o pomoc, vyjdu tam rychlým krokem. Modrá vlčice se tam dostane dřív. Mluví mezi sebou krátkou chvíli, než do hada udeří blesk. I přesto ale vypadá v pořádku. Zastavím a nechápavě se na to koukám. Už zase? Za těch pár okamžiků jsem ušel jen pár kroků, takže si všimnu modrého jak upadá do bezvědomí. Že by to byl on? Dojdu k němu a zkontroluju mu tep a dýchání. Pokud zní všechno v pořádku vezmu ho a namočím mu hlavu v nedalekém jezeru (bazén). Pokud ne, tak mu začnu stlačovat hrudník a dýchat do úst. (7%) |
| |||
Za budovou především Grimgull Po konci hodiny se začne dít nějaký rozruch... A samozřejmě, že kolem Kelly. Otočím se tím směrem a uvažuji, zda bych měl či neměl nějak zasáhnout. Než se však stačím rozhodnout, stane se v rychlém sledu hned několik věcí. Končí to modrým bleskem, který udeří do Vesy. Okamžitě zesinám do barvy bílé omítky a snažím se pozorovat, co se stane teď. Tohle je tak nepředví.... Myšlenku ani nedokončím, protože mi končetiny ztěžknou, jak kdyby mi na ně někdo položil závaží. Několikrát pomalu unaveně mrknu, než se bezhlesně sesunu do trávy. |
| |||
Za školou Vesa, Kelly, Tatiana Ucitím Kelly tlapku na zádech. I přes bolest rozvlním rty do úsměvu. Znatelně se uvolním, když se Vesa zakousne. Díky její podpoře také nepřepadnu, přesto se mi svaly stále třesou a začínám dost blednout. Když se odtáhne jen kývnu. Nakloním se do strany a vychrlám notnou dávku oranžové krve. Otřu si hřbetem ruky krev ze rtů a opět se posadím. Stále se dost třesu, tak se trochu schoulím, abych nikam neupadl. I přes to, že skutečně vypadám hrozně a hlavně ne zdravě, culím se jak sluníčko. "Samozřejmě, že mi nic neudělala. Právě naopak mi hodně pomohla, je mi o dost lépe... Omlouvám se, jestli jsem někoho vyplašil," usměji se na všechny tři dívky v okolí. Nevypadá to, že bych blesk vůbec postřehl, ani nemrknu, když do Vesy vjede. |
doba vygenerování stránky: 1.5146141052246 sekund