| |||
U bazénu Kelly, Hillaris Vypadá to že mi profesor věří i když ohledně jeho otázky nevím k čemu by mi byl rozvrh, ten by mi pouze ukázal kde je moje další hodina, ale už ne jak se tam dostanu. To je jako když po mně chtěli abych šla na hodinu ovšem už mi neřekli jak se tam dostanu. A to mi nemůže poradit on? Jistě že ne jako mi nemůžou vrátit paměť hned protože tu je jistý podivný postup a ještě podivnější pravidla ... Po odpovědi profesora se na něj usměji i když to nejspíš působí jako by mně boleli zuby a s pocitem osoby odsouzené k věčnému bloudění se otočím. Nejdřív mi jeden profesor řekne jděte na hodinu a všechno se vám vybaví a teď mi další profesor dá další skvělou radu a to hledejte a naleznete. A pokud nezemřela tak to hledá do teď ... No dobrá a kdo by mi tak údajně mohl pomoct, protože jak je vidět ... dobrá zatím jsem mluvila jen s dvěma osobami a ta druhá se ke mně i přes svůj děsivý vzhled chovala mnohem lépe než ten kluk na ošetřovně. Nejblíž je ta vlčí dívka a ten kluk poblíž ní tak se rozhodnu že se vydám přímo k nim jestli neporadí. „Ahoj, já no ... nevíte kde je zde hlavní vchod? Já ... vzbudila jsem se na ošetřovně a skoro nic si nepamatuji. A ne, tohle není vtip, nebo výmysl nebo tak.“ Navíc mi tu nikdo nechce nic říct, jako kdyby se obávali že když řeknou něco co podle nich nesmí být nikdy vyslovené, stane se zkáza nepředstavitelných rozměrů. Docela bezradně se podívám na oba dva, pokud mi ti dva nepomůžou nezbývá mi než se ptát ostatních co tu jsou nebo se vrátit na ošetřovnu a zeptat se toho profesora proč mi nemůže vrátit paměť. Snad už tam ten kluk nebude, tedy pokud nemá volno a nerozhodl se tam po hodině vrátit a pokračovat ve své samozvané funkci ... |
doba vygenerování stránky: 1.3722069263458 sekund