| |||
Za budovou okrajově Monique, VŠICHNI VENKU Upřeně zírám na prsty s kapkou krve, že jen velmi lehce periferním viděním zaregistruji, kam se dvojice usadila. Jen velmi na pozadí vnímám výklad profesora a odpovědi ze stran studentů. Když mi však navíc k vnitřní panice přibude pocit, že mne někdo pozoruje, zvednu hlavu a tedy i pohled od dlaně a pohled se mi střetne s Monique. Na její tichou zprávu se jen zamračím. Ještě nevím, jestli jí věřím, ale vypadalo to upřímně. To však neznamená, že by to snad bolelo o něco míň. V bouřkovým mracích proběhne světlo a hned vzápětí pozemky otřese hrom. I já sebou při této události trhnu. Nádech, výdech. Zbytek hodiny prohledím do mraků a snažím se držet všechno pod pokličkou, tak, jak mne učil otec. Končí to tím, že se mi na tváři usadí naprosto dokonalý naučený neutrální výraz. Mraky se sice neroztáhnou, avšak nezačne alespoň pršet. Přijde konec hodiny. Začnu se zvedat. Zapotácím se jak opilý a musím se široce rozkročit, abych udržel balanc. Chvíli tak zůstávám, aby se mi přestala motat hlava a raději čekám, až se studenti trochu rozejdou. |
| |||
Za budovou Grimgull, Zugu Zvednu pohled k orkovi, když se objeví přede mnou a jeho mohutné dlaně skončí na mých útlých ramenou. S lehce pootevřenými rty, vzhledem k tomu, že mne prokousnutá část poměrně bolí. Povytáhnu jedno obočí. Dost pochybuji, že víš, jak se cítím. Na to pravděpodobně žiješ moc krátce. Proběhne mi hlavou jako první věc po jeho slovech. "Mám po této hodině ještě jednu. Byl bych však velmi vděčný, kdybych se hned po ní mohl připojit k řešení," pronesu nakonec tichým hlasem. Dost pochybuji, že bych se mohl nějak hodině vyhnout, když je tady profesorů celá banda a snad nás i hlídají. Jsem ale rád, že ještě někdo má pocit, že bychom to neměli nechat jen tak být. Ani vlastně nevím, kdy uběhl zbytek hodiny. Každopádně, když zazní zvon, trochu zmateně zvednu pohled k profesorovi, který ukončuje hodinu. |
| |||
Pozemky - prostor hodiny Natáhnu ruku a strážkyně mi do ní podá blok a zlaté pero. Lehce načrtávám krasopisem poznámky, že si ani nevšimnu, že má společnice hodinu nevnímá tolik, kolik by měla. Když je však hodina ukončena. Blok zaklapnu a předám ho zpět vlčici. Pero však schovám do vnitřní kapsy. Poté se již zvednu a nabídnu ruku Monique, abych jí pomohl vstát. "Věřím, že podle rozvrhu upíří koleje máme další hodinu. Myslím, podle slov profesora, že bychom si měli pospíšit," pronesu také s úsměvem. Jakmile vstane, vlčice obratně složí deku a já nechám sofa opět zmizet v trávě. Však na místě, kde stála, vyraší plané růže. |
| |||
Pozemky - hodina Max, Oberon "Nejedí medvědi náhodou i vysokou?" optám se Maxe, vzhledem k jeho bezchybné logice o rybách. Začne výklad a nad Maxovo reakcí se jen pousměji. Vstřebávám informace. Když ke mne promluví Oberon, podívám se na něj trochu pohoršeně, že ruší výklad. Nastane ovšem zrovna ticho, takže se rozhodnu mu odpovědět. "Ano, jak říkal profesor, jsou to informace ke zkoušce, je tedy dobré si je pamatovat, ideálně si je zapisovat. Rozhodně si obstarám tu knihu, kterou doporučil. Přeci jen jsme měli mnohem méně času, než kolik by měl mít, tak to jistě nebyli všechny informace." Poté už výklad pokračuji, takže případnou reakci odsyknu, aby nerušil. Podívám se na něj znovu, až když profesor domluví. "Máš nějakou další hodinu?" Já a Max žádnou nemáme, takže bych šel pravděpodobně prozkoumat police knihovny. Jestli ale něco má a je tu nový, mohu mu alespoň ukázat, kam má jít. |
| |||
Za bazénem - Les Přitáhnu si kolena k tělu a obejmu je rukama. Hlavu zabořím do kolem a jen přes jejich špičky pozoruji, co se děje na louce. Také se snažím zpracovat bolest hlavy. Když začnou přicházet další studenti, ke mne se nikdo nepřiblíží. Nepřekvapuje mne to. Už ani trochu. Pořád to ovšem dokáže zamrzet, když vidím, jak si povídají. Také bojuji s tím, abych si příchozí moc neprohlížel. Vypadají všichni strašně. Pevně tedy zavřu oči a jen poslouchám výklad. Trhnu sebou při zvuku zvonu. s pozvdychem a stále ještě námahou se rozmotám a postavím se. Více si přitáhnu kapuci a vyrazím ke zdi, podél které potom pokračuji až do lesa. Doufám, že tam bude klid. A také tam nikomu nebudu ztěžovat život. |
| |||
Pozemky - z hodiny k vodě Trochu už bezmyšlenkovitě si hraji s vodou na klukově mokrém oblečení a tak napůl ucha poslouchám, co nám vykládá profesor. No jo strážci. Jenže já jsem já a toho blbečka rozmázl šutr, takže žádné další trhání stromů nebude. Hodina uběhne rychle, možná taky, protože má jen dvacet minut a snaží se do nás nahustit informace minimálně několika hodin. Když nás pustí, chvilku uvažuji, co vlastně budu dělat, když mám teď volno. Pohled mi padne na novinku s kovovákem. Mohl bych si s nimi chvíli hrát... Nah. Rozhodnu se nakonec, že raději půjdu relaxovat, než se tady strhne další bordel. Zvednu se tak a volným krokem vyrazím přes pozemky k vodě. |
| |||
Hodina Příroda a kouzelní tvorové Shizei Zjistím o čem tahle hodina je a snažím se poslouchat protože až se mi jednou vrátí paměť tak by se mi tohle mohlo hodit. Navíc mně profesor dokáže svým výkladem zaujmout tak že se rozhodnu upustit od svého předchozího nápadu který jsem považovala za zajímavější (vyzkoušet opět svou nově objevenou schopnost). Později to vypadá že profesor na něco čeká ovšem i já jsem čekala že se stane to co mi řekli na ošetřovně když sem přijdu. Jděte na hodinu a na vše si vzpomenete, vzhledem k současnému výsledku byla tahle rada stejně užitečná jako kdyby řekl: Začněte křičet a při správném postupu se do vás během toho křiku vlije obrovská síla a vy tak budete schopná zmlátit každého koho potkáte. Nakonec mně však zaujme to co profesor řekne o tom že sem někoho nepřivedl pochopitelných důvodů. Tedy z důvodů které čeká že my pochopíme. Ale dobrá co jsem se právě dozvěděla. Že les je nebezpečné místo kterému je (pokud to je možné) lepší se vyhnout a když to není možní tak musíme vědět jak se chovat a doufat že vaši přítomnost vezmou na milost. Výklad je zakončený oznámením že naší závěrečnou zkouškou bude obstát v lese aniž by nás z něj pak musel zachraňovat. I když mám pocit ... pocit ... že ... Opět zažiju jako když se přede mnou něco vytváří, já to mám na dosah ruky, ale když se to pokusím pochopit je to pryč. Mezitím hodina skončí a mně po profesorově výzvě dojde že nevím kde je další hodina nebo jestli se mně týká. Ale právě proto jsem se posadila před něj abych se ho na to mohla zeptat, je to profesor a tak to určitě bude vědět. „Promiňte, ale mohl by jste mi prosím říct kde je moje další hodina? Já si skoro nic nepamatuji, zeptejte se toho profesora na ošetřovně potvrdí pravdivost mých slov.“ Dodám pokud by mi nevěřil jako ten kluk na ošetřovně, možná bych se ho mohla poprosit jestli by mně nepřepravil tak jak jsem to viděla na chodbě, ale myslím si že bude zatím stačit když se zeptám. |
doba vygenerování stránky: 1.4834001064301 sekund