| |||
Pozemky - hodina Max, Oberon "Nejedí medvědi náhodou i vysokou?" optám se Maxe, vzhledem k jeho bezchybné logice o rybách. Začne výklad a nad Maxovo reakcí se jen pousměji. Vstřebávám informace. Když ke mne promluví Oberon, podívám se na něj trochu pohoršeně, že ruší výklad. Nastane ovšem zrovna ticho, takže se rozhodnu mu odpovědět. "Ano, jak říkal profesor, jsou to informace ke zkoušce, je tedy dobré si je pamatovat, ideálně si je zapisovat. Rozhodně si obstarám tu knihu, kterou doporučil. Přeci jen jsme měli mnohem méně času, než kolik by měl mít, tak to jistě nebyli všechny informace." Poté už výklad pokračuji, takže případnou reakci odsyknu, aby nerušil. Podívám se na něj znovu, až když profesor domluví. "Máš nějakou další hodinu?" Já a Max žádnou nemáme, takže bych šel pravděpodobně prozkoumat police knihovny. Jestli ale něco má a je tu nový, mohu mu alespoň ukázat, kam má jít. |
| |||
Za bazénem - Les Přitáhnu si kolena k tělu a obejmu je rukama. Hlavu zabořím do kolem a jen přes jejich špičky pozoruji, co se děje na louce. Také se snažím zpracovat bolest hlavy. Když začnou přicházet další studenti, ke mne se nikdo nepřiblíží. Nepřekvapuje mne to. Už ani trochu. Pořád to ovšem dokáže zamrzet, když vidím, jak si povídají. Také bojuji s tím, abych si příchozí moc neprohlížel. Vypadají všichni strašně. Pevně tedy zavřu oči a jen poslouchám výklad. Trhnu sebou při zvuku zvonu. s pozvdychem a stále ještě námahou se rozmotám a postavím se. Více si přitáhnu kapuci a vyrazím ke zdi, podél které potom pokračuji až do lesa. Doufám, že tam bude klid. A také tam nikomu nebudu ztěžovat život. |
| |||
Pozemky - z hodiny k vodě Trochu už bezmyšlenkovitě si hraji s vodou na klukově mokrém oblečení a tak napůl ucha poslouchám, co nám vykládá profesor. No jo strážci. Jenže já jsem já a toho blbečka rozmázl šutr, takže žádné další trhání stromů nebude. Hodina uběhne rychle, možná taky, protože má jen dvacet minut a snaží se do nás nahustit informace minimálně několika hodin. Když nás pustí, chvilku uvažuji, co vlastně budu dělat, když mám teď volno. Pohled mi padne na novinku s kovovákem. Mohl bych si s nimi chvíli hrát... Nah. Rozhodnu se nakonec, že raději půjdu relaxovat, než se tady strhne další bordel. Zvednu se tak a volným krokem vyrazím přes pozemky k vodě. |
| |||
Hodina Příroda a kouzelní tvorové Shizei Zjistím o čem tahle hodina je a snažím se poslouchat protože až se mi jednou vrátí paměť tak by se mi tohle mohlo hodit. Navíc mně profesor dokáže svým výkladem zaujmout tak že se rozhodnu upustit od svého předchozího nápadu který jsem považovala za zajímavější (vyzkoušet opět svou nově objevenou schopnost). Později to vypadá že profesor na něco čeká ovšem i já jsem čekala že se stane to co mi řekli na ošetřovně když sem přijdu. Jděte na hodinu a na vše si vzpomenete, vzhledem k současnému výsledku byla tahle rada stejně užitečná jako kdyby řekl: Začněte křičet a při správném postupu se do vás během toho křiku vlije obrovská síla a vy tak budete schopná zmlátit každého koho potkáte. Nakonec mně však zaujme to co profesor řekne o tom že sem někoho nepřivedl pochopitelných důvodů. Tedy z důvodů které čeká že my pochopíme. Ale dobrá co jsem se právě dozvěděla. Že les je nebezpečné místo kterému je (pokud to je možné) lepší se vyhnout a když to není možní tak musíme vědět jak se chovat a doufat že vaši přítomnost vezmou na milost. Výklad je zakončený oznámením že naší závěrečnou zkouškou bude obstát v lese aniž by nás z něj pak musel zachraňovat. I když mám pocit ... pocit ... že ... Opět zažiju jako když se přede mnou něco vytváří, já to mám na dosah ruky, ale když se to pokusím pochopit je to pryč. Mezitím hodina skončí a mně po profesorově výzvě dojde že nevím kde je další hodina nebo jestli se mně týká. Ale právě proto jsem se posadila před něj abych se ho na to mohla zeptat, je to profesor a tak to určitě bude vědět. „Promiňte, ale mohl by jste mi prosím říct kde je moje další hodina? Já si skoro nic nepamatuji, zeptejte se toho profesora na ošetřovně potvrdí pravdivost mých slov.“ Dodám pokud by mi nevěřil jako ten kluk na ošetřovně, možná bych se ho mohla poprosit jestli by mně nepřepravil tak jak jsem to viděla na chodbě, ale myslím si že bude zatím stačit když se zeptám. |
| |||
Odpovědí na mou otázku je mi ticho, přicourání se dalších studentů a tiché hovory na louce. "Skutečně to nikdo nezkusí? Dobrá, nevadí," pronesu nakonec po prodlužujícím se tichu. Přeci jen nás tlačí čas. "Hierarchie lesa je celkem jednoduchá, však neměnná. Na vrcholu jsou vládci, jakýkoliv dostatečně mocní tvorové, kteří mají rozhodující právo nad vším, co se v jejich lese děje. Proti rozhodnutí vládce lesa nemůže nikdo, kdo lesa vstoupí, nic namítat, ani jim odporovat. Pod nimi jsou strážci lesa. Bytosti s obdobnou silou, avšak povětšinou déle žijící, často velmi dlouho hibernující. Tito tvorové si cení svého klidu a nestojí o boj o moc. Avšak jakmile někdo lesu ublíží, jsou velmi rychle vzhůru, aby každému vetřelci vysvětlili, že to se nedělá. Lesem se táhne vnitřní řád, který nastavují jeho vládci. Nad dodržováním tohoto řádu bdí Soudce. Také rozsuzuje spory o území, spory kohokoliv zvenčí s lesem. Tito tvorové jsou většinou vašimi spojenci, když do lesa vstupujete. Alespoň do té doby, dokud máte v lese čisté úmysly. Pak tu máme bojovníky, o kterých jsme již mluvili. Mezitím jsou obyvatelé lesa v různých společenských vrstvách. O těch si však povíme více až později. Další pozice, která nás, jako tvory zvenčí, zajímá... Jsou lesní průvodci. Ti, kteří vás dokáží ztratit, ale i vyvést. Ti kteří z úkrytu dohlížejí na kohokoliv a cokoliv, co se v lese hne," shrnu nejdůležitější body, "zde tygr je Soudce Šupinatého lesa. Je výjimkou oproti jiným soudcům, vzhledem k tomu, že postrádá pro ně velmi typickou a důležitou schopnost - a to schopnosti telepatie, či jiné psychické schopnosti, kterými by dokázal komunikovat s venčím. Je tedy třeba využívat jiných způsobů komunikace, či ovládat jazyk lesu vlastní - jazyk přírody, někdy také přezdívané sylvánština." Dodám, zatímco na tygra hledím, když o něm mluvím. Poté se podívám zpět na studenty. "Strážce lesa jsem nepřivedl z doufám pochopitelných důvodů. Stejně jako většina magických lesů, i Šupinatý les má tři hlavní strážce. Doufejme, že si z hodin převezmete dost, abyste je při závěrečné zkoušce neprobudili," dodám delší důraznou odmlku a přeměřím si studenty pohledem, "průvodci Šupinatého lesa jsou zde koloryšky," poukáži na lišku a lišáka, kteří mne doprovází, "dle jejich velikosti a počtu barev jejich kožichu, dokážete poznat, jak zkušení a staří jsou. Nejsou nijak agresivní vůči cizincům v lese, ale jsou neuvěřitelně rychlé a obratné. Jakmile je třeba o vás někomu dát vědět, udělají to. Každopádně platí pravidlo, že čím barevnější liška vás doprovází, tím více se na ni můžete spolehnout. A také tím více si musíte dávat pozor na to, jak se v lese chováte." Zkontroluji hodinky ve stejný okamžik, kdy se nad pozemky rozezní zvon. "To je pro dnešní hodinu vše. Rozejděte se rovnou na další hodiny," pobídnu studenty před sebou. |
| |||
Hodina Příroda a kouzelní tvorové Morniel Tentokrát jsem se tomu utrpení z umírání kolem nestačila vyhnout. Přišlo to všechno až příliš rychle a bylo to až moc silné a já tak se tak nedokázala soustředit abych před tím dokázala svojí mysl ochránit. Rozhodně to bylo na vrcholku žebříčku toho co jsem skrze ostatní zažila. A dlouho mi pak trvalo než jsem se z toho vzpamatovala a urovnala si vlastní myšlenky. To už se sem nahrnuli zase další mysli a začala hodina. Tak musím pro změnu vynaložit dost úsilí abych se soustředila o čem mluví a nenechala se rozptýlit ostatními. Stejně se ale ve výkladu trochu ztrácím. O to víc jsem pak mimo když ve chvíli kdy nedávám úplně pozor zazní moje jméno. To už jsem mimo úplně. Nikdo k tomu ale nic nemá ani po mě nic nechce tak to nechám být. Asi to se mnou nemělo nic společného. Znovu mě potom vyruší chlapec sedící za mnou, to když si ode mě jenom tak vezme energii. Tu si okamžitě vezmu zase zpátky. "Nedělej to." zazní mu záhy potom v hlavě můj podivně klidný a monotónní vnitřní hlas. Na jeho pozadí ale může pocítit slabý pocit frustrace. Tedy on je jediný komu to chci říct ale jeho mysl je podivná a nedokážu se na ní teď pořádně soustředit, takže to uslyší i všichni ostatní. Ještě jsem se ale nepohnula, jen dál sedím s rukama složenýma v klíně. I když se tak země nedotýkám přímo tráva v mojí blízkosti je i tak seschlá horkem. |
doba vygenerování stránky: 1.3984639644623 sekund