| |||
Odpovědí na mou otázku je mi ticho, přicourání se dalších studentů a tiché hovory na louce. "Skutečně to nikdo nezkusí? Dobrá, nevadí," pronesu nakonec po prodlužujícím se tichu. Přeci jen nás tlačí čas. "Hierarchie lesa je celkem jednoduchá, však neměnná. Na vrcholu jsou vládci, jakýkoliv dostatečně mocní tvorové, kteří mají rozhodující právo nad vším, co se v jejich lese děje. Proti rozhodnutí vládce lesa nemůže nikdo, kdo lesa vstoupí, nic namítat, ani jim odporovat. Pod nimi jsou strážci lesa. Bytosti s obdobnou silou, avšak povětšinou déle žijící, často velmi dlouho hibernující. Tito tvorové si cení svého klidu a nestojí o boj o moc. Avšak jakmile někdo lesu ublíží, jsou velmi rychle vzhůru, aby každému vetřelci vysvětlili, že to se nedělá. Lesem se táhne vnitřní řád, který nastavují jeho vládci. Nad dodržováním tohoto řádu bdí Soudce. Také rozsuzuje spory o území, spory kohokoliv zvenčí s lesem. Tito tvorové jsou většinou vašimi spojenci, když do lesa vstupujete. Alespoň do té doby, dokud máte v lese čisté úmysly. Pak tu máme bojovníky, o kterých jsme již mluvili. Mezitím jsou obyvatelé lesa v různých společenských vrstvách. O těch si však povíme více až později. Další pozice, která nás, jako tvory zvenčí, zajímá... Jsou lesní průvodci. Ti, kteří vás dokáží ztratit, ale i vyvést. Ti kteří z úkrytu dohlížejí na kohokoliv a cokoliv, co se v lese hne," shrnu nejdůležitější body, "zde tygr je Soudce Šupinatého lesa. Je výjimkou oproti jiným soudcům, vzhledem k tomu, že postrádá pro ně velmi typickou a důležitou schopnost - a to schopnosti telepatie, či jiné psychické schopnosti, kterými by dokázal komunikovat s venčím. Je tedy třeba využívat jiných způsobů komunikace, či ovládat jazyk lesu vlastní - jazyk přírody, někdy také přezdívané sylvánština." Dodám, zatímco na tygra hledím, když o něm mluvím. Poté se podívám zpět na studenty. "Strážce lesa jsem nepřivedl z doufám pochopitelných důvodů. Stejně jako většina magických lesů, i Šupinatý les má tři hlavní strážce. Doufejme, že si z hodin převezmete dost, abyste je při závěrečné zkoušce neprobudili," dodám delší důraznou odmlku a přeměřím si studenty pohledem, "průvodci Šupinatého lesa jsou zde koloryšky," poukáži na lišku a lišáka, kteří mne doprovází, "dle jejich velikosti a počtu barev jejich kožichu, dokážete poznat, jak zkušení a staří jsou. Nejsou nijak agresivní vůči cizincům v lese, ale jsou neuvěřitelně rychlé a obratné. Jakmile je třeba o vás někomu dát vědět, udělají to. Každopádně platí pravidlo, že čím barevnější liška vás doprovází, tím více se na ni můžete spolehnout. A také tím více si musíte dávat pozor na to, jak se v lese chováte." Zkontroluji hodinky ve stejný okamžik, kdy se nad pozemky rozezní zvon. "To je pro dnešní hodinu vše. Rozejděte se rovnou na další hodiny," pobídnu studenty před sebou. |
| |||
Hodina Příroda a kouzelní tvorové Morniel Tentokrát jsem se tomu utrpení z umírání kolem nestačila vyhnout. Přišlo to všechno až příliš rychle a bylo to až moc silné a já tak se tak nedokázala soustředit abych před tím dokázala svojí mysl ochránit. Rozhodně to bylo na vrcholku žebříčku toho co jsem skrze ostatní zažila. A dlouho mi pak trvalo než jsem se z toho vzpamatovala a urovnala si vlastní myšlenky. To už se sem nahrnuli zase další mysli a začala hodina. Tak musím pro změnu vynaložit dost úsilí abych se soustředila o čem mluví a nenechala se rozptýlit ostatními. Stejně se ale ve výkladu trochu ztrácím. O to víc jsem pak mimo když ve chvíli kdy nedávám úplně pozor zazní moje jméno. To už jsem mimo úplně. Nikdo k tomu ale nic nemá ani po mě nic nechce tak to nechám být. Asi to se mnou nemělo nic společného. Znovu mě potom vyruší chlapec sedící za mnou, to když si ode mě jenom tak vezme energii. Tu si okamžitě vezmu zase zpátky. "Nedělej to." zazní mu záhy potom v hlavě můj podivně klidný a monotónní vnitřní hlas. Na jeho pozadí ale může pocítit slabý pocit frustrace. Tedy on je jediný komu to chci říct ale jeho mysl je podivná a nedokážu se na ní teď pořádně soustředit, takže to uslyší i všichni ostatní. Ještě jsem se ale nepohnula, jen dál sedím s rukama složenýma v klíně. I když se tak země nedotýkám přímo tráva v mojí blízkosti je i tak seschlá horkem. |
| |||
U Bazénu Wendy , Aryania Prikývnem Wendy na to, že sa môžeme presunúť. Potom sa ma Ary spýta, čo je to benzín a rozmýšľam ako jej to dobre vysvetliť, keď si to zrazu na starosti zoberie Wendy. Som aj celkom rád, lebo konečne nemusím všetko vysvetľovať ja. Som aj celkom rád, že som ju spoznal. Občas sa mi zdá, že mi tu ide všetko až moc hladko, či lepšie povedané, že to tu zatiaľ vždy pre mňa až moc dobre skončilo... Potom ako ideme okolo ošetrovne, tak iba pozriem prebehnem očami situáciu, ale ostávam u Wendy, lebo nemám energiu sa zaplietať do niečoho iného. Potom dodám k tej rope: „Ropa je látka, z ktorej sa robí benzín a spaľovací motor je vynález, vďaka ktorému bol jeden z technologických pokrokov.“ Keď vyjdeme von ostávam pri Wendy a sledujem dianie vonku. |
| |||
Hodina PKT Ulgge, Zugu Nad tím co mi sdělí Arakkoa sklopím hlavu. Takže je opravdu pryč. Po krátké chvíli k němu opět zvednu zrak. “Rofumím. Mofkát děkuju.” Nad jeho otázkou se trochu zamyslím. “Flastně ani ne. Pomochla mi když mi oranžový zlomil čelist.” Během mé mluvy se mi už konečně rozhýbe jazyk. Hned jak domluvím kývnu jeho směrem, aby věděl o kom mluvím. Jak je kousek od nás i modrý, tak si nemůžu nevšimnout jeho reakce. Jak jinak. Podle všeho si byli dost blízcí. Čupnu si před něj a položím mu obě ruce na ramena. “Rozumím jak se cítíš. Do konce hodiny do budeš muset vydržet a pak to půjdeme řešit. Tohle nemůžeme nechat jen tak být.” |
| |||
Pozemky Luis, Max, zbytek Usměju se na Maxíka. To jeho šišlání je roztomilé. A zřejmě je na denním pořádku to, že plno lidí skončí na ošetřovně. Prostě...normálka, to se děje běžně. Zkouším sledovat hodinu a nějak zjistit, o co tady vlastně jde. Krom toho, že tu je hromada další...podivínů... tak tu jsou i nějaké, zřejmě magiscké potvory. Týpek, co je nejspíše profesor o nich něco vykládá a ptá se ostatních na různý věci. Na to reaguje i plyšák vedle mě. Je sakra roztomilej. Asi tu to nebude tak špatný. Rychle jsem proletěl pohledem zbytek "třídy". Pár exeplářů mě zaujalo, ale na seznámení bude čas později. Teď už na to fakt nemám energii. Proto jen sedím a poslouchám profesora, jak vykládá o vlkovi a paštice. Teda... jaguáru. Proč mám takový hlad? Vždyť jsem jedl před hodinou. Hmmm...jídlo... Snad bude čas si po tom jeho proslovu skočit pro něco do jídelny. Něco co si pak můžu vzít i s sebou. "Ty...Luisi?" otočil jsme se na jelena "To počítají s tím, že si to všechno zapamatuju nebo..." jestli jo, tak jsem v prdeli. Nic na psaní nemám a sešit už vůbec ne. |
| |||
Hodina PKT Nikdo konkrétní Zatímco hodina se rozbíhá odpověďmi na otázku, kterou jsem přeslechl, já jsem si našel docela pohodlnou pozici a pozorně poslouchám. A že je co. Zatímco tvor vzezřením připomínající vlčí štěně se ozve jenom takovým dětským blábolením, odpověď další studentky mě nechá skoro s ústy dokořán. Zvlášť když profesor vzápětí potvrdí, že má pravdu. Kde sakra tyhle znalosti bere? To opakuje ročník? Nebo...mají tady knihovnu? Ještě toho o téhle škole spoustu nevím, ale rozhodně se budu muset snažit, aby mě hned zase nevyhodili. Vyhazují vůbec studenty? Abych to nezjistil na vlastní kůži, zapíšu si pevně slova bělovlasé do paměti, a vezmu si na to něco málo energie z přísedící studentky s podivnými symboly kolem hlavy. Stejný osud pak potká slova profesorova. |
doba vygenerování stránky: 1.4246439933777 sekund