| |||
již nikdo konkrétní Na otázku z davu jen pokynu za sebou do chodby. Kdyby tahle třída nebyla samý ignorant vedle druhého, možná by si i prostudovali svou nástěnku. Zapomnětlivé se ujme jiný kluk a tak konečně všichni vypadnou na hodinu. Kromě vlka. To je ale Denovo starost, takže ho překročím a pokračuji ke svému původnímu cíli, což je učebna 1. Zamčené dveře pod mým dotykem povolí. Nahlédnu dovnitř. Udeří mne zápach, který se tady drží i přes otevřené okno. Musím říci, že to asi Aurantia vyhrála, když jsem tak nahlížel do její učebny. Vzhledem k tenčícímu se času se však hned pustím do práce. |
| |||
Pozemky - Hodina Příroda a kouzelní tvorové Awila Když se na mne otočí a hledí pravděpodobně na ouška, sklopím je co nejvíce to jde a zatvářím se zahanbeně. Když se však profesor rozmluví, ouška zase z vlasů vyskočí, abych slyšel co říká. Když zamručí, že je to příjemné, odvážím se a vjedu do srsti i druhou rukou. "Já nikdy nebyl v lese..." poznamenám na její slova o jaguárech, o kterých se nyní mluví. Když je ještě blíž. Vesele se usmívám a snažím si vybavit všechny místa, které měli rádi k drbání, když jsem ještě ve smečce byl. Zároveň se ale snažím vnímat hodinu. Pak se zarazím a podívám se od profesora k vlčici a nazpět. "Možná pak na sebe budeš muset vzít lidskou podobu. Prý je v nových pravidlech, že na hodiny máme chodit v nich," zašeptám k ní. U tohohle profesora to ale vypadá, že mu to nevadí. |
| |||
Hodina Přírody a Kouzelných tvorů Další studenti se trousí, ale prostor kolem mne zůstává relativně prázdný, takže se dál bavím s klukem u bazénu. Odtrhnu od něj pohled, až když mu na hlavě přistane osuška. Podívám se směrem k tomu, kdo jí po něm hodil. Musím tedy tleskat s důmyslným magickým řešením všech školních problémů. Takhle se sázím, že do konce pololetí tu zbydou jen draci. Dorazí ta Malá. Ucítím magii a potom do trávy dopadne ork. Vzhledem k tomu, že se nehýbe, tak se sem asi takhle nedopravil sám. Že by sem začali přemisťovat zbytek? Dost pravděpodobné, vzhledem k tomu, že vzápětí začne výklad. Poslouchám tak napůl ucha a sleduji, jak se sem trousí další i během výkladu. Když se na palouku objeví i rusovláska, uchechtnu se. Takže je v pohodě. Čárka za dobročinnost vyčerpána. Rozhodně se nehodlám vkládat svou činností do odpovídání. Je mi fuk, co nakonec uteče před dračí přítomností. |
| |||
Chodba – Hodina Příroda a kouzelní tvorové Naberius, Morniel, Modrý, Shae, Kelly, Hillaris a ostatní na chodbě a na hodině Jsem soustředěná co mi sdělí profesor který se mně nejspíš chystá vzhledem k mé neschopnosti nebo nepozornosti potrestat jako toho podivného tvora, že když se ozve někdo za mnou leknu se tak že vyskočím a pak se otočím na něj. Zatím co se na toho kluka naštvaně podívám tak se mi vybaví co to vlastně říkal, on myslí? Myslí? No bude mi to muset stačit. „I když já se to pokusím nějak najít.“oslovím pak profesora a vydám se za tím klukem který je ochotný najít místo kde probíhá současná hodina i když to sám pořádně neví. Proč mi nevrátí paměť hned a místo toho mně pošlou na hodinu u které nevím o čem je, ani kde je a u které nejspíš ani nepochopím co se tam bude probírat. Protože jak před chvíli řekl ten profesor nejdůležitější je výuka i kdyby ... teď mně nenapadá vhodné přirovnání. Nakonec dojdeme za roh a já se chvíli dívám z okna než za tím klukem projdu dveřmi. Zde se zastavím a rozhlédnu se po podivných tvorech kteří se tu nacházejí, jako prvního si všimnu někoho o kom vím jak se jmenuje. Modrý Belläs nebo Belläs Modrý? Pokrčím rameny a rozhlížím se dál, všimnu si dívky která sedí na něčem z ledu nevím proč když ostatní sedí na zemi, ale pak na tím také pokrčím rameny. Počkat ... rampouch, led, voda ... promočené lůžko a já ... Říkali přijď sem na všechno si vzpomeneš a skutečně došlo k zásadnímu pokroku. Už nebuším na zavřené dveře, teď křičím do prázdnoty proč. A to je skutečně významný a nesmírně důležitý rozdíl. Rozhodnu se jít dopředu abych až hodina skončí se mohla zeptat profesora jestli mám jinou hodinu a kam mám na ní jít. Posadím se vedle vlčí dívky a kluka který sedí za ní a nesměle jí zamávám. |
| |||
Pozemky - Hodina Příroda a kouzelní tvorové Dolly, ostatní v dohledu Ucítím jemné mravenčení v zádech. Už jsem dlouho bez své smečky. Od posledního průseru je to skoro rok. Pootočím hlavu a sleduji bílá ouška.. Olíznu si čenich a jemně svými uši zahýbám. Jakmile začne profesor mluvit, uši se sami srovnají do kornoutků a natočí směrem ke zvuku. Moje oči sleduji měkká ouška. "To je příjemné..." zavrním hlubším vlčím hlasem. Trochu víc si poposednu, zadní nohu stočím více pod břicho a tak se nalepím větší plochou na mladíka s ušima. V očích se po chvíli nebezpečně zablýskne. Svým způsobem se jedná.... o hlad. Ten uklidňující dotyk mi přináší novou energii. Postřehnu, že mé polštářky nejsou růžové, ale jemně šedé. Paráda, jsem vlčice na pár hodin. Snažím se přemáhat a poslouchat nadále přednášku, ale profesorův dotaz už slyším jakoby z velké dálky. Ty trnový potvory nemám moc ráda, protože jsou to hajzlové černí rasisti.... a i v jejich formě mě zkouší naporcovat. "Hm, ty jaguáry jsem ještě asi neviděla." poznamenám spíše k sobě. To fázování by mohlo být zajímavé. Náhle rychle pohnu hlavou dopředu, protáhnu přední tlapy a ve výskoku se přitulením otřu o krk mladíka. Jojo, drbat, drbat, drbat..... |
doba vygenerování stránky: 1.5125970840454 sekund