| |||
Chodba Ulgge, Zugu, Sharika Nacházím se v tom čím mně sebral ten podivný ptát a potom co mně zvedne aby si mně pohlédl mně začne něčím drbat na hlavě. Není to však dráp, je sice dlouhý, ale chybí mu špička. Tohle je ten nejpodivnější pták jakého jsem kdy viděl, ale není tak podivný jako ta bytost která si mně nárokuje. Ten pták ke mně promlouvá a i když mu nerozumím mám takový pocit že mi nechce ublížit. Přestávám se třást a podívám se na toho ptáka pak zaslechnu klapání kopyt a ten pták opět vznese. Nevím přesně kam letíme, ale když rozpoznám toho vlka nejdřív mně napadne že se chce tomu vlkovi pochlubit svým úlovkem. Nebo spíš tím co mu sebral, ale potom zjistím že se snaží zachránit další kořist toho vlka jako jsem předtím byl já. Vypadá to na menší bytost podobnou té kterou jsem předtím viděl ovšem ta bytost se nakonec rozpadne v písek nebo v něco podobného písku. Pták vypadá znepokojeně zatím co já jsem zaujatý, ale v tomto podivném místě jsem zatím viděl tolik zvláštních věcí. Nejspíš se kolem mně nacházejí i další bytosti ovšem já v této chvíli věnuji pozornost tomu zářivému písku ve který se rozpadla ta podivná bytost. |
| |||
Učebna 2 - U bazénu Jack, Dolly, Grimgull, Aryania Usměju se na klučíka, co nám jde pomoct. Užasle sleduju co dělá. "Díky." Jack mu dá tabletky a chvilku na to si ho vezme velký zelený... student. Přikývnu mu v odpověď a na souhlas k odchodu. Pak se ozve... víla? Snad tam opravdu nebude další chaos. Už tak tu bylo mnoho zraněných. "Benzín? To je kapalina ropného původu používaná hlavně jako palivo v zážehových spalovacích motorech, ale i jako rozpouštědlo, zejména pro ředění nátěrových hmot." Vychrlím to tak nějak automaticky. Jestli je na ní vidět, že by to nechápala, rozpačitě se usměju. Natáhnu ruku k Jackovi. "Půjdeme?" Jestli ji přijme nebo ne jen rozhodne o tom, jestli se prodlouží můj rozpačitý výraz a jestli ruku stáhnu zpět nebo ne. Vrátím pohled k víle. "Jestli je potřeba, můžu to dovysvětlit cestou nebo venku. Musíme jít." Vydám se s Jackem z učebny, ať už nás víla následuje nebo ne. Nechám ho vést, vzhledem k tomu, že se tu vyzná na rozdíl ode mě. Když procházíme kolem ošetřovny, všimnu si, kolik tam je obsazených lůžek. I tady na chodbě je dost rušno. Opadne mi úsměv, zatímco pokračujeme ven. Dojdeme na nějaké volné místo a posadíme se (AZ66). |
| |||
Pozemky za školou Dolly, ostatní na pozemcích Ucítím, že mě mladík následuje. Ocením to pohledem do jeho očí. Moje oči z růžové dostávají lehký odstín zelenošedé. Následně se podívám dopředu a sleduji velkou skupinu ostatních tvorů. Teď mohu sledovat vše z poměrně velké dálky, ve tmě vidím celkem slušně a dost si vypomáhám čichem a ostrým sluchem. Znovu se podívám na mladíka. "Jmenuji se Awila." představím se. "Chceš jít blíž ke skupině? Já odtud slyším dobře a raději se budu držet trochu dál od případné další šlamastyky." Zvlášť, pokud bych ji měla způsobit já, doplním si popravdě v duchu. Je zde tolik nových forem života. Až mě to trochu děsí. U některých si nejsem ani jistá, zda je jejich forma živá, nemrtvá či magická. Zachvěji se. Trochu se pootočím a bokem se přitulím k mladíkovi. Cítím v něm energii a teplo. A to teplo mě trochu uklidňuje. |
| |||
Ošetřovna - Jídelna - Venku Awila, Kristy Překvapeně vykulím oči, když na mne vlčice promluví. Hned na to se ale zazubím. "Je tady živo," pronesu spokojeně. "Jen se tady dost často někdo zraní," posmutním vzápětí. "Samozřejmě!" přitahám nadšeně a zvednu její svetr. Přitisknu si ho na hruď a rozjedu se za ní, když vyrazí ze dveří ošetřovny. Odfouknu si delší pramen, který mne lochtá nad obočím, kam mi ho shodil jeden z rohů, které mi na hlavě vyrašily po popleskání od léčitele. Cítím v těle také novou energii, kterou jsem ještě nezažil, ale asi by nikdo neocenil, kdybych se s ní pokusil si hrát, takže jí zatím nechávám klidně ležet v mém nitru. Vydáváme se za pavoučnici do jídelny. "Máš hlad?" zeptám se vlčice zvědavě. Nicméně dovnitř nejde, jen čekáme, až zase z jídelny pavoučnice vyjde. Capkám za vlčicí, která jde za pavoučnicí, až dojdeme ven. Dojde poměrně daleko od skupinky, takže trochu mžourám v šeru noci, osvětlované měsíčním svitem. Zůstanu stát u vlčice (AQ64), stále pevně držíc její svetr. |
doba vygenerování stránky: 1.4088761806488 sekund