| |||
Grimgull, Zugu, Alyssa, Ulgge, Claudile, Kimero, Maid, Aliana, Morniel Chodbou proudí další studenti. Ti, co pochopili, kde jsou a co je jejich úkolem. Vypadá to, že ne všichni jsou tady úplně šáhlí. Z jedněch dveří je vystrčena studentka, která nemá nic lepšího na práci, než začít cpát do ksichtu orkovi svoje jméno. Když se však ork ozve, přimhouřím oči a semknu rty do tenké čárky. Začnu rychlými dlouhými kroky zkracovat vzdálenost mezi námi. Ten kukačák už mne očividně zná dost dobře na to, aby začal zvedat svého kamaráda. Projdu tak blízko, že se o ně mohl otřít můj kabát. Jsem tak zaměřený, že tak nějak ignoruji, jak vtipně vypadá skupinka nesoucí kentaurku. Jak postupuji spustím ruce podél těla v pravé ruce mi začnou pobleskovat černé blesky ohraničené lehkou fialovou energií. Drapnu prostě orka za ksicht a stáhnu ho pod mou úroveň. V momentě, kdy se ho dotknu, tak je jeho tělo okamžitě paralyzováno. "Budete ticho! Jste ve škole, to nejdůležitější na co se zde soustředíte je vaše výuka!" zahromuji na celou chodbu. S tím se pod orkem objeví černá louže v které zmizí. "Vy ostatní jste jistě již na cestě, že ano?" pronesu stále stejně nahlas a v mém tónu hlasu jasně zaznívá podprahová zpráva: Nebo chcete skončit stejně? Pro pozemky za školou [/u] Objeví se přesný černý kruh téměř těsně nad zemí, z kterého vypadne ork. Grimgull se tedy objeví za školou na pozemcích, kde bude probíhat výuka. Během dvou minut paralýza přejde. |
| |||
U západní zdi - Pozemky za školou Naberius, Kelly, Hillaris Když mě pan profesor vyzve, ať ho následuji, vyrazím hned za ním. Jdeme kolem budovy a studenta, kterého jsem probrala. Copak dělal, chudák? Je celý mokrý. Snad je v pořádku. Prohlédnu ho pohledem, jak jdu kolem něho. Pan profesor vyčaruje osušku, kterou mu hodí a pokračujeme dál. Dojdeme ke skupině studentů a zvířat, kde mě pan profesor nechá z ostatními. “Mockrát děkuji.” Chviličku se rozhlížím a koukám na nové tváře, které jsem ještě neviděla. Sednu si na pěkné místečko (AX64) a svůj pohled nasměruji na dvojici, sedící kousek vedle mě. “Velice mě těší, jmenuji se Tatiana.” |
| |||
Učebna 2 - pozemky za bazénem Morniel Na moje slova nějak zvlášť nereagoval, vlastně nereagoval vůbec, a šel se zeptat profesora co a jak. Jeho ignorace, ať už zamýšlená nebo ne se mě celkem dotkla. Jsem teď možná duch, to ale přeci neznamená že může dělat jako kdybych tady ani nebyla. Průhledná jsem přeci jen částečně. Právě přišel a tak mu chci dát ještě šanci tohle jeho přehlížení napravit. Když však skončí s profesorem který ho pošle ven na hodinu tváří se jako kdyby mě ještě neviděl. “Jsem tu celou dobu a mluvili jsme spolu před chviličkou” odpovím zamračeně na to že bych měla jít s ním. Kompletně tím zazdil mojí touhu se s ním vůbec bavit. Ven na hodinu zamířím, chvilku se i vznáším vedle něj, ale nečekám na něj ani už mu nevěnuji příliš pozornosti. Skupinku v chodbě přeletím, potom už jsem dost před ním. Na rohu neodbočím ke dveřím ale proletím rovnou oknem. Zastavím se až kousek před ledovým křeslem (66AV), kde počkám si na začátek hodiny. |
| |||
Učebna 2 - Za bazénem Dlouze si zívnu a protáhnu se jak široká tak dlouhá když si pořád nedávaj pokoj a dál otravujou s přesunem na hodinu. "No jo pořád, vždyť už jdu...tp je furt otravování" zamručím otráveně když se ozve ještě i ta rohatá osůbka a pak i ta blesková veverčí holka. Tak ona jim tu pochcípá víc jak půlka třídy a ani to jim nestačí na to aby tuhle hodinu zrušily. To ještě ani nevyřešily všechny. To by nám zase musela spadnout škola na hlavu. Tak to ať ta hodina aspoň stojí za to. No ale tak když jinak nedaj tak taky zámířím ven. Tam to vypadá že se bude hodina točit kolem zelený kočky, tak si taky sednu poblíž (BC67) . |
| |||
Nybe, Aurora Dvojici se podaří kentaurku uklidnit, i když ty zvuky nevěští nic dobrého. Nakonec ji ve třech odnesou pryč. Otočím se do učebny a popojdu blížeji ke studentkám (nebo jen Nybe, pokud Aurora odplula s Mornielem). "Vyražte ven na hodinu, ať se dozvíte alespoň něco. Lepší dojít tam samy než tam být... Přesunuty, řekněme," založím pacičky v bok. Jestli se nebude pár minut nic dít, zamířím ke dveřím, abych si zavolala pomoc s jejich přesunem. |
| |||
Butler, Maid, Kimero, Sassy, Nybe, Aurora, Rekki a všichni v chodbě a na ošetřovně Za pomocí vlny a síly všech tří - Kimera, Butlera a Maidky - se podaří kentaurku zvednout a vymanévrovat s ní z učebny. Donesou ji společně na ošetřovnu. Odloží ji k volné stěně a zůstává u ní jen Butler. Který kontroluje, jak na tom je, aby věděl, jak urgentně má volat o pomoc léčitele. Nespokojeně mlaskne nad tím co zjistí. "Máme tady pravděpodobnou otravu krve ve fázi šoku a kolaps vnitřních orgánů," sdělí tedy nakonec a pohledem vyhledá Rekkiho. Maidka vyrazí na chodbu hned za Kimerem a cupitá, s rukama propletenýma před tělem, půl kroku za ním. Když Kimero čeká, zvedne pohled k okolí. "Omlouvám se... Prosím... Mohli byste se... Um... Prosím... Odebrat... Ven na hodinu?" pronese tichounkým, sotva slyšitelným hlasem. Mne si u toho ruce a hlavu má mírně skloněnou i když hledí do chodby. |
| |||
Yqi, Wayne, Buttler, Maid, Sassy Než stihnu vůbec zareagovat, tak se kentaurka zklidní. Beraní slečna nechá zmizet svojí vlnu a kentaurka se jen svalí k zemi. A jéje... A k tomu ještě Rekki volá, kvůli štěněti. Mám takový tušení, že to bude ten vlček shora. "Pomozte mi s ní. Musíme ji vzít na ošetřovnu," oslovím kolegy. "A dostaňte prosím už ty lajdáky na hodinu," poprosím kohokoliv z nás, kdo kentaurku nenese. Naštěstí už se to docela rozprchlo a zbývají tady jen dvě studentky. Jakmile máme kentaurku v rukách, vydáme se s ní na ošetřovnu. Na chodbě cestou zkoumám situaci. Šetrně zaklepu nohou na dveře. Jakmile je otevřeno, vejdeme s ní dovnitř. Položíme ji někam na zem, aby nepřekážela a byla dostupná k léčení. Nechám na zbylém doprovodu, aby popsali situaci a vrátím se na chodbu. Samozřejmě, že je to on... A situace kolem se mi, z toho co slyším, vůbec nelíbí. Hlavně jestli se takhle spustil, tak k tomu musel mít důvod. Počkám tedy, až se to tady rozprchne, než ho proberu. V každým příadě jsem připravenej zasáhnout, kdyby se probudil sám. |
| |||
Učebna 2 - chodba Kimero, Sassy, Aurora, Yqi - každý koho potkám na chodbě "Díky", řeknu skoro automaticky, ještě než se vůbec na rozvrh podívám. Potom už studuju, kde to vlastně mám být. Trochu při tom mhouřím oči, ale jakmile najdu tu správnou vzdálenost od očí, čtu už bez problémů. To mě tedy čekají věci, napadne mě bezděky. Potom už se otočím a chci se vydat z učebny ven, když mi něco dojde. Otočím se zpět na vlka ve fraku - hrozně zvláštní kombinace, ale během poslední půlhodiny už mi přijde docela normální - a zeptám se: "Kolik je to vlastně hodin?" Žádné hodiny jsem odbíjet neslyšel, takže prostě nemám o čase ponětí. Počkám si na odpověď, a poté cestou ven, si všimnu Aurory, která se tak nějak pořád vznáší na místě. Co je ona vlastně zač? Duch? "Máš asi jít se mnou," pokynu rukou nejistě ke dveřím. Ať už se ke mně přidá nebo ne, vyrazím na chodbu. Rozhlédnu se vlevo - nikdo. Vpravo zato přes batoh vidím docela početnou skupinku, a tak vyrazím tímhle směrem. |
doba vygenerování stránky: 1.4349029064178 sekund