| |||
Chodba Grimgull, Zugu, Alyssa, Ulgge, Claudile, Kimero, Maid, Naberius, Morniel Ta podivná bytost mi odpoví a zřejmě je překvapená mou otázkou. „Ano stalo, ale ... neboj se ... nehodlám tě tím zatěžovat.“ Nejspíš to nebyla úplně přesně zvolena slova protože pochybuji že se vůbec něčeho bojíte když vypadáte takhle. „Mohl by jsi mi prosím říct kde se ta hodina nachází?“myslím si že se mohu zeptat téhle bytosti vypadá to že se s ní dorozumím spíš než s tím klukem. Potom se rozhlédnu kdo tu ještě je a všimnu si opravdu velkého ... havrana jak někoho utěšuje i když to co říká nedává moc smysl. Ovšem dává tady vůbec něco smysl? Dobře budu postupovat pomalu lepit k sobě střípky toho co zjistím a jsem si jistá že se nakonec k výsledku dostanu ať už bude jakýkoliv. Mezitím sem přijde další osoba zkontroluje toho vlka a pak zde zůstane, nejspíš čeká až se ten vlk probere. Jako další zaslechnu ženský hlas ovšem je to slabé tak nepochytím úplně vše. Když se otočím všimnu si dívky se stočenými rohy na hlavě, ale než se jí však stačím zeptat co vlastně říkala zahřmí hlas někoho za mnou. Zřejmě profesor, hodně rozladěný profesor proto se rozhodnu neptat na to co když někdo nemyslí jenom na výuku, nebo jestli si můžu stěžovat na toho kluka. Můžeme si vůbec stěžovat? Jistě že můžeme pokud nepochybujeme o rozhodnutí profesorů protože ti jsou neomylné bytosti ... Profesor se to rozhodne dokázat když zmizí ta podivná bytost a mně dojde že pořád nevím kam mám vlastně jít. možná bych mohla zeptat toho profesora. „Ehm ... neřekl by jste mi prosím kde se ta hodina nachází? Já se probudila na ošetřovně a skoro nic si nepamatuji.“ Napadne mně ho požádat jestli by mně tam také nepřemístil, ale nejspíš to nebude nutné protože to udělá až dojde k tomu že neznalost neomlouvá. I když jsme ztratila paměť měla jsem se někoho zeptat předtím než zasáhl nebo aspoň dávat pozor kam jsou ostatní studenti přede mnou. Mám pocit že jsem minimálně jednoho viděla odcházet, ale dělo se tu toho tolik že jsem se nedívala kam jdou. |
| |||
Grimgull, Zugu, Alyssa, Ulgge, Claudile, Kimero, Maid, Aliana, Morniel Chodbou proudí další studenti. Ti, co pochopili, kde jsou a co je jejich úkolem. Vypadá to, že ne všichni jsou tady úplně šáhlí. Z jedněch dveří je vystrčena studentka, která nemá nic lepšího na práci, než začít cpát do ksichtu orkovi svoje jméno. Když se však ork ozve, přimhouřím oči a semknu rty do tenké čárky. Začnu rychlými dlouhými kroky zkracovat vzdálenost mezi námi. Ten kukačák už mne očividně zná dost dobře na to, aby začal zvedat svého kamaráda. Projdu tak blízko, že se o ně mohl otřít můj kabát. Jsem tak zaměřený, že tak nějak ignoruji, jak vtipně vypadá skupinka nesoucí kentaurku. Jak postupuji spustím ruce podél těla v pravé ruce mi začnou pobleskovat černé blesky ohraničené lehkou fialovou energií. Drapnu prostě orka za ksicht a stáhnu ho pod mou úroveň. V momentě, kdy se ho dotknu, tak je jeho tělo okamžitě paralyzováno. "Budete ticho! Jste ve škole, to nejdůležitější na co se zde soustředíte je vaše výuka!" zahromuji na celou chodbu. S tím se pod orkem objeví černá louže v které zmizí. "Vy ostatní jste jistě již na cestě, že ano?" pronesu stále stejně nahlas a v mém tónu hlasu jasně zaznívá podprahová zpráva: Nebo chcete skončit stejně? Pro pozemky za školou [/u] Objeví se přesný černý kruh téměř těsně nad zemí, z kterého vypadne ork. Grimgull se tedy objeví za školou na pozemcích, kde bude probíhat výuka. Během dvou minut paralýza přejde. |
| |||
U západní zdi - Pozemky za školou Naberius, Kelly, Hillaris Když mě pan profesor vyzve, ať ho následuji, vyrazím hned za ním. Jdeme kolem budovy a studenta, kterého jsem probrala. Copak dělal, chudák? Je celý mokrý. Snad je v pořádku. Prohlédnu ho pohledem, jak jdu kolem něho. Pan profesor vyčaruje osušku, kterou mu hodí a pokračujeme dál. Dojdeme ke skupině studentů a zvířat, kde mě pan profesor nechá z ostatními. “Mockrát děkuji.” Chviličku se rozhlížím a koukám na nové tváře, které jsem ještě neviděla. Sednu si na pěkné místečko (AX64) a svůj pohled nasměruji na dvojici, sedící kousek vedle mě. “Velice mě těší, jmenuji se Tatiana.” |
| |||
Učebna 2 - pozemky za bazénem Morniel Na moje slova nějak zvlášť nereagoval, vlastně nereagoval vůbec, a šel se zeptat profesora co a jak. Jeho ignorace, ať už zamýšlená nebo ne se mě celkem dotkla. Jsem teď možná duch, to ale přeci neznamená že může dělat jako kdybych tady ani nebyla. Průhledná jsem přeci jen částečně. Právě přišel a tak mu chci dát ještě šanci tohle jeho přehlížení napravit. Když však skončí s profesorem který ho pošle ven na hodinu tváří se jako kdyby mě ještě neviděl. “Jsem tu celou dobu a mluvili jsme spolu před chviličkou” odpovím zamračeně na to že bych měla jít s ním. Kompletně tím zazdil mojí touhu se s ním vůbec bavit. Ven na hodinu zamířím, chvilku se i vznáším vedle něj, ale nečekám na něj ani už mu nevěnuji příliš pozornosti. Skupinku v chodbě přeletím, potom už jsem dost před ním. Na rohu neodbočím ke dveřím ale proletím rovnou oknem. Zastavím se až kousek před ledovým křeslem (66AV), kde počkám si na začátek hodiny. |
| |||
Učebna 2 - Za bazénem Dlouze si zívnu a protáhnu se jak široká tak dlouhá když si pořád nedávaj pokoj a dál otravujou s přesunem na hodinu. "No jo pořád, vždyť už jdu...tp je furt otravování" zamručím otráveně když se ozve ještě i ta rohatá osůbka a pak i ta blesková veverčí holka. Tak ona jim tu pochcípá víc jak půlka třídy a ani to jim nestačí na to aby tuhle hodinu zrušily. To ještě ani nevyřešily všechny. To by nám zase musela spadnout škola na hlavu. Tak to ať ta hodina aspoň stojí za to. No ale tak když jinak nedaj tak taky zámířím ven. Tam to vypadá že se bude hodina točit kolem zelený kočky, tak si taky sednu poblíž (BC67) . |
| |||
Nybe, Aurora Dvojici se podaří kentaurku uklidnit, i když ty zvuky nevěští nic dobrého. Nakonec ji ve třech odnesou pryč. Otočím se do učebny a popojdu blížeji ke studentkám (nebo jen Nybe, pokud Aurora odplula s Mornielem). "Vyražte ven na hodinu, ať se dozvíte alespoň něco. Lepší dojít tam samy než tam být... Přesunuty, řekněme," založím pacičky v bok. Jestli se nebude pár minut nic dít, zamířím ke dveřím, abych si zavolala pomoc s jejich přesunem. |
doba vygenerování stránky: 1.3548331260681 sekund