| |||
Ošetřovna - Jídelna - Venku Awila, Kristy Překvapeně vykulím oči, když na mne vlčice promluví. Hned na to se ale zazubím. "Je tady živo," pronesu spokojeně. "Jen se tady dost často někdo zraní," posmutním vzápětí. "Samozřejmě!" přitahám nadšeně a zvednu její svetr. Přitisknu si ho na hruď a rozjedu se za ní, když vyrazí ze dveří ošetřovny. Odfouknu si delší pramen, který mne lochtá nad obočím, kam mi ho shodil jeden z rohů, které mi na hlavě vyrašily po popleskání od léčitele. Cítím v těle také novou energii, kterou jsem ještě nezažil, ale asi by nikdo neocenil, kdybych se s ní pokusil si hrát, takže jí zatím nechávám klidně ležet v mém nitru. Vydáváme se za pavoučnici do jídelny. "Máš hlad?" zeptám se vlčice zvědavě. Nicméně dovnitř nejde, jen čekáme, až zase z jídelny pavoučnice vyjde. Capkám za vlčicí, která jde za pavoučnicí, až dojdeme ven. Dojde poměrně daleko od skupinky, takže trochu mžourám v šeru noci, osvětlované měsíčním svitem. Zůstanu stát u vlčice (AQ64), stále pevně držíc její svetr. |
| |||
Ošetřovna - Chodba - Jídelna - Pozemky za školou Dolly, Kristy Opětuji pohled mladíka. Vlčím způsobem se usměji. "Je to tady opravdu dost zajímavé místo", prohodím hlubším hlasem skoro vesele. Popravdě, je to jedno z mála míst, kde sama víc než zapadnu. Žádné děsivý křik lidí, když se moje fyzické tělo rozpadem přemění do jiné formy. Lehce protáhnu přední tlapy, zahýbám drápy a přemýšlím, zda tato forma zůstane. Cítím pnutí svalů i jemný dotyk polštářků tlap na podlaze. Tak nic, žádná člověčina. Zaslechnu hlas léčitele, a protože jeho autorita je celkem zřejmá a má aktuální role zde zbytečná, otočím se zpět na mladíka. "Vezmeš mi prosím svetr? Myslím, že máme jít konečně na školní hodinu." poptám se a pak čumákem jemně šoupnu šedý svetřík směrem k němu. Zaboha si nemohu vzpomenout, proč tu věc chci sebou. Zřejmě to dělá ten pach, co na svetříku ulpívá. "Nějak mi chybí ruce a nerada bych venku nastydla..." doplňuji s psím pohledem do mladíkovo očí. Vypadáš dobře, ta bílá ti sluší, pomyslím si. S důvěrou se pak jemně rozejdu ke dveřím ošetřovny, vyhýbaje se všem osobám a protáhnu se na chodbu. Tam zaznamenám záda pavoučice a jemně klušu v dostatečné vzdálenosti za ní. Spoléhám na vlčí instinkt a podle cílevědomé chůze půjde zřejmě na hodinu. U jídelny se zastavuji, počkám až vyjde znovu ven a opět ji vpovzdálí sleduji. Jemně se přikrčuji a našlapuji velmi opatrně. Poté se vyjdeme ven, kde dojdu na (AQ63) a ve vlčí podobě si sednu na zadní tlapy. Čenichám kolem sebe a znovu protahuji přední tlapy a drápy tak zarývám do země. |
| |||
Tatiana, Kimi, všichni v chodbě Kluk je probraný, směje se jak prvotřídní cvok. "Tohle je věřím vaše expertíza," pronesu k oběma profesorkám a složím ruce na kříži. "Vy, pojďte se mnou," vyzvu studentku, která nám tu zbyla. Poté se již rázným krokem vydám za budovu školy. Po rozruchu jen hodím pohledem. Když míjíme mokrého studenta, s protočením očí po něm hodím vyčarovanou černou osušku. Když dovedu vlčici až ke skupině kolem zvěře, zastavím a otočím se k ní. "Věřím, že tady probíhá hodina. Přidejte se," s tím ji tam nechám a zamířím k vchodu do budovy, odkud před chvílí někdo přišel. Za rohem je velká skupina, kolem vlka spícího uprostřed chodby. Povytáhnu jedno obočí. "Neměli byste všichni být na hodině?" zeptám se rázně řádně nahlas. Zastavím se kus za posledními ze skupiny a čekám, až se vypakují ven. |
| |||
U západní zdi Naberius, Iru, Saturia Profesor mě utiší, abych nerušila, tak tam tiše stojím a pozoruji dění. Po chvilce se k nám přidá králičice. Podívám se na ni a velice mile se usměji. Už je v pořádku. To je dobře. Vrátím pohled na kouli, která se postupně zatahuje do lidského těla. Chlapec je chvíli zmatený a pak se schoulí do klubíčka v sedě a směje se. Hlavně, že to dobře dopadlo. Jsou zde opravdu zajímaví tvorové a bytosti. Vrátím pohled na pana profesora. |
| |||
Chodba - Jídelna - Pozemky za školou Nevím, na jak dlouho jsem usnula, ale probere mě dotek někoho a cítím jak dostanu trochu energie. Zvednu pohled, abych se podívala na tu osobu. “Mockrát děkuji pane. Hned tam vyrazím.” Zvednu se ze země a vyrazím napřed do jídelny. Mohla bych se jen rychle napít a doplnit energii a hned vyrazím na hodinu. Pokud to tam neuklidili. Když dojdu do jídelny mířím rovnou k pultům vezmu si sklenici a naliji do ní krev, vypiju ji, sklenici odložím a rychlejší chůzí vyrazím na hodinu. Venku si najdu místo (AZ64) a sednu si na zem. |
doba vygenerování stránky: 1.5643658638 sekund