| |||
Asklépius, Claudile, Ulgge, Zugu, Alyssa, Grimgull, Kristy, Wayne, Rekki, Miko a všichni na ošetřovně "Vypadá to tady poněkud živěji než na hlavní budově, to je pravda. Sám jsem dnes příliš léčivých kouzel nepoužil. Jen pár modřin a jedna zlomená ruka," odtuší Asklépius na Rekkiho slova. Poté již kývne na souhlas a vydá se ke skupině, za svým kolegou. Bílý had, který mu leží kolem krku na ramenou, zvedá zvědavě hlavu a ochutnává okolní vzduch. V první řadě se mladík zastaví u pavoučnice, kterou zkontroluje. Když zjistí, že je jen vyčerpaná, pošle do ní trochu energie, aby se probrala. "Měla byste zamířit na hodinu," informuje jí potom, co se probere. Claudile se mezitím ujistí, že je vlk v klidu, než se ho pustí. Vzhledem k tomu, že neví, co ho do předchozího stavu dostalo, nechává ho spát, zatímco ho obejde, aby se dostal ke skupince před ním. "Potřebuje někdo pomoci? Nějaké zranění, potřebující ošetřit?" jeho hlas je temně hluboký. Během svých slov kontroluje okolí pohledem, aby dokázal sám určit, zda někdo potřebuje jeho pomoc. Asklépius se od pavoučnice vydá na ošetřovnu, vzhledem k tomu, že věří svému kolegovi, že se tam o to postará. Je nasměrován k meduse. Usměje se na ní, zatímco hádek se poposune na ramenou tak, aby na její hady viděl. Během okamžiku se k životu probudí zbývající hlavičky. |
| |||
Chodba Grimgull, Zugu, Sharika "Šššš, hned tě z toho dostaneme..." snažím se jí udržet alespoň trochu klidnou, když jí vyprošťujeme. "Neohl..." nestačím jí ani varovat a už se podívá. Mrknu. A pak ještě jednou. Prsty mi propadává zlatavý písek, tam, kde jsem ještě před chvílí pomáhal Shar. V pozici v které jsem, jen padnu na kolena, ruce stále ve stejné pozici. Můj mozek se snaží zpracovat šok z jejího zmizení. Jen si chtěla promluvit... Zvednu trochu nepřítomný pohled k vráně, když promluví. Přes vlastní vír myšlenek ke mne ani pořádně neproniknou jeho slova. Myslím, že sypání mého vnitřního světa, musí být snad slyšet až ven. |
| |||
Mladík zavrtí hlavou. Nejspíš to je další nový student. Každopádně se mi ozve jeden z další příchozí dvojice. "Perfektní. V podstatě ihned využiji vašich služeb. Zásoba energie se mi dost vyčerpala. Vlastně už podruhé za tu chvilku, co jsem tady. Je smutné kolik zranění se tu... vyskytne." Podaří se jim uspat štěně. Už se je chystám požádat o pomoc se zraněními u těch dvou pokousaných, když se Sharika rozplyne. Tak tohle je poněkud... nečekané. Promnu si kořen nosu. "Zkontrolujte je prosím, jestli potřebuje někdo pomoci. Pak se prosím dostavte na ošetřovnu," promluvím na zdravotníky. Štěně je uspaný, ale stejně si na něj dohlídni, poznamenám ke Kimerovi, který se stále ještě neobjevil. S ponurou náladou se vrátím na ošetřovnu. Dveře stále nechávám otevřené, kdyby sem nakonec někoho nesli. Za sebou z ošetřovny slyším hlasy. Když se ohlédnu, Gill je již vzhůru a z hada je vlk. "I když to může tak působit, toto je školní ošetřovna," odpovím jí, zatímco se vracím zpět. "Nejsem si jist, ale pravděpodobně ne. Můžete se vydat ven na hodinu. Studenti na chodbě Vás tam dovedou." Rozlédnu se po ošetřovně. Ještě je potřeba probrat anděla a Dollyho, doléčit hady a podívat se na dívku. A ještě je tu ten chlapec venku. A kdo ví, s čím kdo ještě nepřijde. Postřehnu rozhovor kolem Remmiho. Tak to ještě scházelo. S tím ale nic neudělám. "Omlouvám se, že ruším, ale můžete pokračovat na hodinu. Jak jsem říkal támhle slečně, studenti na chodbě Vás tam dovedou. Třeba si i na něco vzpomenete. Co se toho týče, tak Vás tímto předávám do péče profesorky Kikubari a profesorky Pyri. Dodatečná sezení Vám budou připsana do rozvrhu," promluvím k dívce z ledu. Projdu kolem nich k andělovi a jemně ho proplesknu. Jakmile se probere, přejdu i k Dollymu a provedu totéž. Nakonec zkontroluji démonku a raději co nejšetrněji ji proberu. Když se na ošetřovnu dostane Asklépios s Claudiem, pokynu jim k medůse. Já sám se začnu věnovat studence. |
| |||
U západní zdi Naberius, prof. Pyri Ubohý, žalostný, směšný? To je moje vnitřní krása? Semknu oči k sobě. Emoce ve mě opět víří. Pomalu se hroutím sám do sebe. Červenočerná chapadla vystupují čím dál více a derou se ven. Zelenožluté jim nezvládají bránit. Divoce sebou mrskají po okolí a oči na nich se zaměřují jen a pouze na Naberiuse. Ze zelenožlutých očí tečou slzy, které se po chvilce vsakují zpět do těla. Nemá tušení? Jak nemá tušení? Má to být profesor? Tady se mi přeci mělo dostat odpovědí! Tady jsem měl zjistit, kdo a co jsem a jak být co nejvíce užitečný! Jsou k ničemu! Jsou k ničemu! Červená chapadla chtějí opět zaútočit, ale to už se do toho vkládá prof. Pyri se svojí lucerničkou. (50vs15) "Hrozba, hrozba, hrozba. Zničit, pohltit, eliminovat." Stihnou ještě vydat ústa na nich. Žlutozelené se rychle otvírají, když tohle slyší, aby se pokusili svými chapadly zabránit v útoku červených. Tím je také zasáhne efekt lucerny. (91vs93) Červenočerná chapadla se zastaví a zelenožlutá je tak mohou opět pohltit. S tím je následně zrušen i magický kruh. Celá koule, jako by se hroutí do sebe a postupně vklouzává do těla v podobné formě, jako z něj vystupovala. Teprve, když poslední kousek duše zmizí uvnitř těla, tak otevírám oči a spolu s tím se i hlasitě nadechuji. "Co se to?" Pomalu se posadím a rozhlížím se okolo. "To, to nebyl sen?" Nebyl to sen. Všechno se to stalo. Jsem odporná zrůda a mají mě za ní. Před očima stále vidím to odporné tělo, které se podivně hýbe a vlní. Vidím výrazy přihlížejících, kteří se na mě dívají s odporem. Chytím se za kolena a schovám svou hlavu. Sedím na trávě a směji se. Nevím proč se směji, ale směji se. Trhavý smích doprovázený lehkých cukáním v končetinách. |
| |||
Chodba Wayne, Sharika, Ulgge, Zugu Vlk je sice oslaben, ale nijak moc mi to v mém úsilí nepomohlo. Vypadá to totiž že má v sobě síly víc než dost, a tak bez problému běží dál a čelist se mu ani nehne. Dostal jsem nápad, že bych ho mohl zkusit převalit na bok, jenže on najednou škubne hlavou a já spadnu na koleno (90% vs 40%). Takhle mě táhne jenom chvíli, protože to přiběhne na pomoc podivný míšenec ogra a talbuka. Tomuhle míšenci se podaří vlka okamžitě uspat. Když vlk padá vypadá to že spadne na osůbku co má stále v zubech. Chci ji odstrčit z cesty, ale Arakkoa je rychlejší. Podklouzne pod vlkem a osůbku dostane z cesty. Já se konečně postavím a to se k nám přidal i modrý. Ten nám i pomůže vyprostit se z úst vlka. Děkovně na něj kývnu, pak se vlka ještě na chvilku chytnu a vysaju z něho trochu života, jen tolik abych si doléčil svoje prsty, které si začnu mnout. “Na to že je to ještě štěně, kousat umí. Komu vlastně patří?” Zeptám se těch kolem mne. Jenže oni nemají moc čas odpovědět, protože se osůbka rozplyne ve zlatý písek. Zmateně se dívám kolem a Arakkoa má stejnou otázku jako já: Kde je a proč je z ní písek? Ve svém zmatení nad současnou situací dostanu nápad. Dobře, takže dneska zase experimentujeme. Soustředím se na písek a pokusím se na něj napojit, doufajíce že v něm najdu aspoň zrnko života. Ale nic takového nenajdu. Co se tady děje? |
| |||
Chodba Ulgge, Sharika Objeví se u nás ten hezounek, co jsem ho chytal a uvolňuje dívenky nohu. Snažím se jí trochu uklidnit, jak kníká, ale hlavně jak zatíná prsty, tak mi vyškubla pírko. Nepotřebuju vypelichat. Hezounek si jí chce převzít, když se dívenka rozpadne na zlatej písek. Zmateně se rozhlídnu kolem, jestli jí někde neuvidim. "Kam zmizela? Proč je z ní písek?" Ten se z peří dostává snad nejhůř. Nakonec se trochu zoufale podívám na hezounka, s rukou a křídlem pořád tak, jak jsem jí držel. |
doba vygenerování stránky: 1.6632919311523 sekund