| |||
Oberon, skupinka u západní zdi Jemně přizvednu jedno obočí, když čekám, co z něj vypadne. Když to nakonec skončí omluvou a podrbe se na na hlavě, pousměji se. "Nic se neděje," lehce pokývnu. "Kdybyste potřeboval, můžeme si promluvit," dodám ještě než se odebere ke zbytku třídy. Když se dostanu ke zdi, Saturia zrovna hypnotizuje. Tiše čekám, jak hypnóza dopadne. Přeměřím si mezitím pohledem vlčiči, na kterou Naberius posunkuje. Musí být nová. |
| |||
Mersi, Tatiana, prof. Pyri, prof. Kikubari "Ubohý, žalostný, směšný," upřesním mu význam slova, který mu uniká. "To je jen Vaše vnitřní ´krása´," oznámím mu na tu zrůdu. Povytáhnu obočí, když se v něm perou ty dva hlasy. Vážně, co si to ten jejich třídní profesor myslí? Tohle je potřeba někde zahrabat, ne učit. Může být momentálně rád, že jsem tuhle problémovou třídu nedostal na starosti já. "Nemám nejmenší tušení. A pokud to nevíte ani Vy, měl by jste to nejspíše zjistit." Zahledím se mu do oka, které se zaměří na mne. "Udržte se vzhůru," oznámím mu po otázce, co má dělat. Loupnu s nadějí krajním pohledem po kolegyni, zda by mu s tím zvládla pomoci. Ta se do toho hned pustí, během toho, dorazí vlčice. Hodím po ní pohledem, lehce se k ní natočím a přiložím si dlouhý prst na rty, ve znamení, aby nerušila hypnózu. Jakmile slečna Pyri domluví, zvednu ruku a cvrknu do fialového magického kruhu, který se roztříští. To okamžitě zatlačí chlapcovu duši zpět do jeho těla. Teď uvidíme, co se bude dít. Vidím, že se k nám blíží i slečna Kikubari, tak si se zbytkem snad poradí. |
| |||
Naberius, Mersi Jak to tak vypadá, nějak v sobě má dva hlasy. To není moc normální. Když ho ale slyším, už na nic nečekám. Opět spustím lucerničku z ocásku a zamávám jí pomalým pohybem před jeho očima (91% Mersi, 50% červená chapadla). “Jste někde, kde je Vám příjemně. Jste klidný, dýcháte. Začínáte vnímat svoje tělo, jak se Vám do něj duše vrací. Když je Vaše duše plně zpět, procitnete ve svém těle a cítíte se v bezpečí.” Hoď si dvakrát - jednou za sebe, jednou za chapadla. Když to podhodíš, bude tvoje duše zhypnotizována a při navrácení duše Naberiem všechno proběhne přesně tak, jak je řečeno. Když přehodíš, hypnóza neproběhne a duše jen bude navrácena Naberiem. |
| |||
Učebna 2 Kimero, Sassy, Yqui Zblízka si prohlížím kentaurku, která se celá rozkmitá a mění se na trochu jinou, menší kentaurku. Mezitím ke mně přijde jeden z těch, kdo ji doteď napůl drželi pod kontrolou, napůl uklidňovali. A je to vlk křížený s člověkem. Služtička vedle něj má pro změnu rohy. Proč tady aspoň někdo nemůže vypadat...normálně? Jako já? Olíznu si nervózně rty, než promluvím. "Jmenuju se...tedy, říkám si Morniel." Taková je pravda, a co se týče mého celého jména, doufám, že ho nebudou potřebovat. Zahodil jsem ho před pěknými pár lety, a i když si ho pořád pamatuju, prostě už to nejsem já. Aspoň doufám. Ne, potřesu hlavou, tuhle kapitolu musím nějak hodit za sebe, a začít nanovo. A tohle místo pro to vypadá jako stvořené. |
| |||
Pozemky za školou Kelly "To nic není. Jsi lehoučká..." a krásná. odtuším na namáhání se. Skutečně nošení není problém, když mám pořád svou sílu. "Tady není za co," zlehka pokrčím rameny. Sám nevím, kde se ta naléhavost vzala. Přitáhnu si ji rukama a chystám se posadit, když se ozve to šplouchnutí. Stejně jako Kelly se tím směrem podívám. "Je tu profesor, jistě to vyřeší..." odtuším na její slova o tom, že by ho měl někdo vzít dovnitř. Něco mne nabádá, ať zůstaneme venku, takže se ve mne zvedne obrovská nechuť s tím něco dělat. |
| |||
Za budovou Kimi Zvednu pohled k obloze, kde se roztrhají mraky a odhalí tak hvězdnou oblohu a dorůstající měsíc. Osvětlí tak pozemky, že je vidět mnohem dále. Chapadlatá věc u zdi tak už téměř nejde přehlédnout. Povytáhnu jedno obočí. A mne říkají že moc vířím vody... Ani sledování chapadlaté koule a tvorečků u ní, není tak zábavné jak by se mohlo zdát. Dorazí vysoká, s tou chlupatou věcí, zanedlouho se k nim připojí další. Uvažuji jak jim vstoupit do hovoru, jako před tím dívence, protože se fakt začínám nudit. Sleduji pohledem, jak vstupuje další dvojice. Obrátím ho k profesorovi, když ho elfka požádá o krev pro nagu. Dozvíme se tak, že ze zoufalství se pokusí odučit alespoň něco. To je fakt smutný, ale asi to chápu, vzhledem k tomu, jak se úplně jako neučíme a spíše se řeší podobnej bordel. Když začne vlčice hrotit někoho před umrznutím, získá si mou pozornost. Sleduji její pohled, abych si všiml kloučka, co se právě vyštrachal z bazénu. Samozřejmě, že bych ho mohl usušit... Ale dobrých skutků bylo na jeden den až moc. A navíc se fakt nudím a v tomhle by nebylo žádné zabavené se. Za soustředím se tedy a záhy se mu začnou na oblečení pomalu vykreslovat mrznoucí vzory. Vedlejší následek je, že ho to začne studit ještě více. Ale bude z něj zase na druhou stranu fešák. |
| |||
Chodba Ulgge, Alyssa, Sharika "Dobře," blejskne mi v oku, než se vymaní a jde pomoct tý roztomilý dívence, co se jí vlk rozhodnul přežvykovat nohu. Docela marně se snaží ho uklidnit. Až se mi z toho tarbík začal třást v ruce. Držím jí celou dobu opatrně, abych jí neublížil, ale aby mi neutekla. Přizvednu si jí blíž, abych na ní viděl a prstem druhý ruky jí jemně pohladím po hlavičce. "Neboj se maličká." Zaslechnu klapání kopyt a vidim akorát, jak se jednorožci podaří vlka uspat. Na poslední vteřinu si všimnu, jak pod ním plandá ta dívenka. Rozběhnu se a pak se rozmáchnu křídly, abych nabral potřebnou rychlost. Koleny napřed vklouznu pod vlka a hodim pod ním slide až k dívence, kterou tak zachráním před nešťastným osudem rozdrcení vlkem. Jakmile k tomu mám prostor, zabrzdím prudce křídly, abych jí nevytrhnul nohu z těch zubisek a ještě jí tak víc neublížil. Je malá a lehounká, takže jí s přehledem podpírám jen jednou rukou a jedním křídlem. "Už je to dobrý. Jen ti vyprostí tu nohu," usměju se na ní, hlavně očima, páč zobákem to moc nejde. Zkontroluju i maličkou, že se jí nic nestalo. |
| |||
Chodba - Pozemky za školou chaos v chodbě, všichni za budovou, Monique, Marcos Sleduji chaos, který v chodbě nastane, zpoza zad svého bodyguarda. I kdybych chtěl zasáhnout, jistě by mne nenechali. Stejně tak jako oni nezasahují, dokud nic nemíří naším směrem. Když z učebny vykoukne démon a ptá se na zdravotníky, věnuji mu úsměv a zavrtím hlavou v nesouhlasu. Když jeden, očividně ze žádaných zdravotníků, uspí vlka a nebezpečí tak pravděpodobně pomine, rozhlédnu se po Awile. Nikde ji však nevidím, takže se za soustředím na tvory okolo. Venku se koncentruje dost tvorů, navíc to vypadalo, že tam ti z chodby míří. Učebna byla zamčená, tak se možná výuka přesunula ven. Přeci jen by to dávalo smysl, jestli přivedli nějaké živé specimeny. Mí strážci seberou má zavazadla a jeden přede mnou a jeden za mnou, mne doprovodí, když procházíme kolem uspaného vlka směrem ven. Vypadá to, že jsem měl pravdu. Když vyjdeme zadním vchodem, tak se obrovský tygr smíšený s kytkou, skutečně nedá přehlédnout. Co mne však mnohem více mne však zaujme, když zachytím tu, s kterou jsem chtěl mluvit co nejdříve. Pokynu strážcům a ti se opět zařadí půl kroku za mne. Vyrazím kolem bazénu a skupiny venku směrem k Monique. Když se nám ukáží v zorném poli, osvícené měsíčním světlem, zamračím se. To stačí k tomu, aby vlk, z mého doprovodu, okamžitě položil co nese a vyrazil k scéně před námi sprintem. Velmi nevybíravě zasáhne v jejich činnosti a jestli mu upír neunikne (83%) zpacifikuje ho klekem s obličejem v hlíně. Na tvář vrátím společenský úsměv a rozvážným hrdým krokem následuji strážce. "Krásný večer. Doufám, že Vám nijak neublížil." Pronesu, když se dostanu na doslech. |
doba vygenerování stránky: 1.4168801307678 sekund