| |||
Chodba Wayne, Sharika, Ulgge, Zugu Vlk je sice oslaben, ale nijak moc mi to v mém úsilí nepomohlo. Vypadá to totiž že má v sobě síly víc než dost, a tak bez problému běží dál a čelist se mu ani nehne. Dostal jsem nápad, že bych ho mohl zkusit převalit na bok, jenže on najednou škubne hlavou a já spadnu na koleno (90% vs 40%). Takhle mě táhne jenom chvíli, protože to přiběhne na pomoc podivný míšenec ogra a talbuka. Tomuhle míšenci se podaří vlka okamžitě uspat. Když vlk padá vypadá to že spadne na osůbku co má stále v zubech. Chci ji odstrčit z cesty, ale Arakkoa je rychlejší. Podklouzne pod vlkem a osůbku dostane z cesty. Já se konečně postavím a to se k nám přidal i modrý. Ten nám i pomůže vyprostit se z úst vlka. Děkovně na něj kývnu, pak se vlka ještě na chvilku chytnu a vysaju z něho trochu života, jen tolik abych si doléčil svoje prsty, které si začnu mnout. “Na to že je to ještě štěně, kousat umí. Komu vlastně patří?” Zeptám se těch kolem mne. Jenže oni nemají moc čas odpovědět, protože se osůbka rozplyne ve zlatý písek. Zmateně se dívám kolem a Arakkoa má stejnou otázku jako já: Kde je a proč je z ní písek? Ve svém zmatení nad současnou situací dostanu nápad. Dobře, takže dneska zase experimentujeme. Soustředím se na písek a pokusím se na něj napojit, doufajíce že v něm najdu aspoň zrnko života. Ale nic takového nenajdu. Co se tady děje? |
| |||
Chodba Ulgge, Sharika Objeví se u nás ten hezounek, co jsem ho chytal a uvolňuje dívenky nohu. Snažím se jí trochu uklidnit, jak kníká, ale hlavně jak zatíná prsty, tak mi vyškubla pírko. Nepotřebuju vypelichat. Hezounek si jí chce převzít, když se dívenka rozpadne na zlatej písek. Zmateně se rozhlídnu kolem, jestli jí někde neuvidim. "Kam zmizela? Proč je z ní písek?" Ten se z peří dostává snad nejhůř. Nakonec se trochu zoufale podívám na hezounka, s rukou a křídlem pořád tak, jak jsem jí držel. |
| |||
Morniel, Maid, Butler, Kimero, Sassy Butler trpělivě čeká na odpověď. Po jeho odpovědi přimhouří oči, jak přemýšlí. Nakonec se usměje. "Aaaa, pan Smith, jistě," poté zaloví ve vnitřní kapse fráčku a přes Kimera mu podá vytištěný hotový rozvrh. "Tady máte rozvrh. Hodina, kterou máte mít teď, se vyučuje venku, ideálně tam hned zamiřte a vezměte s sebou každého zdravého studenta, kterého potkáte," pobídne ho nakonec. To už se z vlny ozývají poměrně strašidelné, rozhodně ne zdravé, zvuky. Butler pobídne kolegyni, která s velkým puf nechá zmizet vězení kentaurky, která se jen bezvládně sesune z pozice, v které v něm vězela. |
| |||
Chodba Zugu, Ulgge, Wayne, Grimgull S úskokem opět narazím i když se snažím své plandání brzdit nebo usměrňovat rukama. Vzdáleně slyším klapání kopyt a pak vlk povoluje. Blížící se chlupy oddálí dotyk peří. Držím se jen na okraji svého vědomí, takže vše vnímám zpožděně a zvláštně. Jako kdyby ani tělo nebylo mé. Na slova s ozvěnou mi do očí jen vyhrknou další slzy. Nevím jestli hrůzou, šokem, bolestí, úlevou, nebo vším zmíněným. Během jakéhokoliv manipulace s nohou hlasitě kníkám a zatínám prsty do kohokoliv a čehokoliv, co je zrovna u prstů. Snažím se udržet vzhůru za každou cenu, stačí mi ale jen letmý pohled na vyproštěnou nohu a mrákoty mne přemohou. (4%) Hned jak ztratím vědomí, tak se mé tělo rozplyne v zářivém zlatém prášku připomínající písek. |
| |||
Chodba - potenciálně Ošetřovna Sharika, Grimgull, Zugu Klušu za nimi a již sbírám síly k proměně, když se kolem mne prožene kopytnatec. Hned Wayna založí. S tou jeho náturou by měli začít něco dělat. Jsem v blbé pozici i rychlosti, abych se dostal včas pod tělem. Naštěstí zareaguje opeřenec a když vlčí tělo padá k zemi, dostane Shar z dráhy pádu. Na nic nečekám a protáhnu se k mordě, kterou jim pomohu nadzvednout, aby se ze zubů vyprostily končetiny tažených. Hned jak je Shar noha venku, pokývnu děkovně jejímu zachránci. "Jestli dovolíš, vezmu ji zpět na ošetřovnu," a natáhnu k němu náruč, že si ji převezmu. Jestli mi ji předá, hned zamířím zpět s tím, že se ji snažím šeptem uklidnit. |
| |||
Oberon, skupinka u západní zdi Jemně přizvednu jedno obočí, když čekám, co z něj vypadne. Když to nakonec skončí omluvou a podrbe se na na hlavě, pousměji se. "Nic se neděje," lehce pokývnu. "Kdybyste potřeboval, můžeme si promluvit," dodám ještě než se odebere ke zbytku třídy. Když se dostanu ke zdi, Saturia zrovna hypnotizuje. Tiše čekám, jak hypnóza dopadne. Přeměřím si mezitím pohledem vlčiči, na kterou Naberius posunkuje. Musí být nová. |
| |||
Mersi, Tatiana, prof. Pyri, prof. Kikubari "Ubohý, žalostný, směšný," upřesním mu význam slova, který mu uniká. "To je jen Vaše vnitřní ´krása´," oznámím mu na tu zrůdu. Povytáhnu obočí, když se v něm perou ty dva hlasy. Vážně, co si to ten jejich třídní profesor myslí? Tohle je potřeba někde zahrabat, ne učit. Může být momentálně rád, že jsem tuhle problémovou třídu nedostal na starosti já. "Nemám nejmenší tušení. A pokud to nevíte ani Vy, měl by jste to nejspíše zjistit." Zahledím se mu do oka, které se zaměří na mne. "Udržte se vzhůru," oznámím mu po otázce, co má dělat. Loupnu s nadějí krajním pohledem po kolegyni, zda by mu s tím zvládla pomoci. Ta se do toho hned pustí, během toho, dorazí vlčice. Hodím po ní pohledem, lehce se k ní natočím a přiložím si dlouhý prst na rty, ve znamení, aby nerušila hypnózu. Jakmile slečna Pyri domluví, zvednu ruku a cvrknu do fialového magického kruhu, který se roztříští. To okamžitě zatlačí chlapcovu duši zpět do jeho těla. Teď uvidíme, co se bude dít. Vidím, že se k nám blíží i slečna Kikubari, tak si se zbytkem snad poradí. |
| |||
Naberius, Mersi Jak to tak vypadá, nějak v sobě má dva hlasy. To není moc normální. Když ho ale slyším, už na nic nečekám. Opět spustím lucerničku z ocásku a zamávám jí pomalým pohybem před jeho očima (91% Mersi, 50% červená chapadla). “Jste někde, kde je Vám příjemně. Jste klidný, dýcháte. Začínáte vnímat svoje tělo, jak se Vám do něj duše vrací. Když je Vaše duše plně zpět, procitnete ve svém těle a cítíte se v bezpečí.” Hoď si dvakrát - jednou za sebe, jednou za chapadla. Když to podhodíš, bude tvoje duše zhypnotizována a při navrácení duše Naberiem všechno proběhne přesně tak, jak je řečeno. Když přehodíš, hypnóza neproběhne a duše jen bude navrácena Naberiem. |
| |||
Učebna 2 Kimero, Sassy, Yqui Zblízka si prohlížím kentaurku, která se celá rozkmitá a mění se na trochu jinou, menší kentaurku. Mezitím ke mně přijde jeden z těch, kdo ji doteď napůl drželi pod kontrolou, napůl uklidňovali. A je to vlk křížený s člověkem. Služtička vedle něj má pro změnu rohy. Proč tady aspoň někdo nemůže vypadat...normálně? Jako já? Olíznu si nervózně rty, než promluvím. "Jmenuju se...tedy, říkám si Morniel." Taková je pravda, a co se týče mého celého jména, doufám, že ho nebudou potřebovat. Zahodil jsem ho před pěknými pár lety, a i když si ho pořád pamatuju, prostě už to nejsem já. Aspoň doufám. Ne, potřesu hlavou, tuhle kapitolu musím nějak hodit za sebe, a začít nanovo. A tohle místo pro to vypadá jako stvořené. |
doba vygenerování stránky: 1.4231758117676 sekund