| |||
Ošetřovna - Pozemky Luis, Oberon Celou cestu z ošetřovny hlídám Luise, aby neupadl. Jakmile si sedne do trávy, kecnu si vedle něj. Ještě než k nám přijde, cítím ho. Zatímco si povídá s Luisem, prohlížím si ho zvědavým pohledem a metám za sebou ocáskem. "Ploš by to mělo být divadlo? A co je to šaláda? A pane Méďo, nechceš Luise sníst, že ne? Méďové mají pšece ládi lyby." Pohledem přejíždím mězi oběma. |
| |||
Ošetřovna - Pozemky Hill Ani se nestihnu rozloučit a Hill už mě táhne z ošetřovny. Zmateně a ustaraně ho následuji. Ujdeme v chodbě jen kousek, když cítím vlnu magie. "Počk.." zastavím, "..ej!" už spíš vypísknu, jak mě okamžitě a nečekaně podebere a nese mě dál v náručí. Odevzdaně mu položím hlavu na rameno a volnou rukou mu pohladím tvář. "Víš, že se nemáš namáhat," připomenu mu tiše do ouška. Víc ale neprotestuju. Na to jsem moc unavená. Donese mě bokem od ostatních, ale na doslech výuky. Vyklouznu nohama a postavím se. "Děkuju," usměju se na něj unaveně a natulím se mu na hruď. Odtáhnu se, když uslyším šplouchnutí a podívám se tím směrem. "Někdo by ho měl vzít do tepla, než tam umrzne." To drkotání zubů je skoro slyšet až sem. Nechám to ale tentokrát na ostatních. |
| |||
Chodba Zugu , Ulgge Velký pták mně opět sebere ovšem to k nám někdo míří,nevím přesně kdo to je. Tedy nevím vůbec kdo to je protože takového tvora jsem ještě neviděl. Pták uskočí dozadu, roztáhne křídla a přitom ho uchopí, oba se točíme než se nakonec zastavíme. Schoulím se v sevření něčeho co se mi pořád nepodařilo rozpoznat a opět zaslechnu toho ptáka. Znovu mu neporozumím, ale zřejmě není naštvaný že by to ze strany toho podivného tvora nebyl útok? Pak uslyším toho podivného tvora ani jemu neporozumím ovšem ten podivný tvor následně křičí a tak se začnu sevření toho ptáka třást. Sice se nyní nedívám ani na jednoho z nich, ale je možné že ten podvný tvor od toho ptáka požaduje to co předtím sebral. Doufám že mně ten pták nevydá. Nevím sice jaké úmysly se mnou ten pták má ovšem pochybuji že by úmysly toho podivného tvora byly lepší a tak se třesu a čekám až bude rozhodnuto o mém osudu. |
| |||
Lišák se vrátí, což značí dobré zprávy. Já mezitím hodnotím, jak na tom jsme. Když se ke mne přiblíží dívka, která pomáhala při zachraňování studentů, věnuji jí úsměv. "Hodina bude. Minimálně to, co zvládneme do celé. Za chviličku začneme, ať sem již studenti dorazí či ne. Těm, kteří nedorazí, informace předáte," odpovím napřed na její myšlenku na to, že tímto byla hodina zrušena, "skočte jí prosím do jídelny pro krev. Co jsem tak postřehl, tak ještě nebyla uklizena." Pobídnu jí na to, že naga potřebuje krev. Stočím tím směrem pohled. Skutečně vypadá vysíleně. |
| |||
U západní zdi Naberius, Kimi, Saturia Po mém zatřesení s ním se po chvilce prudce posadí, koukne na mě a lekne se. Mile se na něho usměju. Jeho pohled zamíří někam za mě. Na jeho poznámku vůbec nereaguji. Nemotorně se postaví na nohy a rozběhne se směrem k budově. Zvednu se na tlapky, lehce si opráším kolena a vyrazím zpět k profesorovi. Nechápu to. Proč? No, nebudu si tím lámat hlavu. Dojdu k profesorům a stojím tak krok za nimi. “Je v pořádku, pane profesore.” |
| |||
Chodba Jak běžím za vlkem a doufám, že se trefím, tak pavučina letí špatně a vlk se jí vyhne. Slyším za sebou dusot kopyt a kolem mě proběhne jednorožec. Zastavím se a koukám, jak úspěšně zastaví vlka. Sednu si na zem a opřu se zády o zeď. Nohy si dám co nejblíž k tělu a o kolena si opřu čelo. Dýchám velice rychle a nahlas a cítím, jak se mi chce spát. Trochu jsem to přehnala, ale hlavně, že už jsou v bezpečí. Mohla bych si na chviličku zdřímnout, tak na třicet minut, abych nabrala trochu sil. Přes velkou únavu usnu. |
| |||
Vesa, Shizei Kříšení nagy nešlo tak dobře jako to kocourovo. Pod rukama mi zapraskaly kosti, ale díru jsem do ní naštěstí pro ní neudělala. Ani profesor neměl mnoho úspěchu a nakonec se uchýlil k magii. Celkem mě překvapilo když se jeho ruka změnila v dračí pařát. Ale nechápu že to nemohl udělat rovnou, oběma by nám ušetřil práci. Sama jsem sice mohla využít magie, ale nechtěla jsem zbytečně riskovat. Už takhle bylo štěstí že to na kocoura zabralo a tím bleskem jsem ho nechtíc neusmažila. Naga se po chvíli vzpamatuje, ani se neuráčí poděkovat drze si ode mně žádá krve. To nemůže myslet vážne. Přece si opravdu nemyslí že bych pro někoho jako je ona obětovala třeba jedinou kapku. Možná to po té události jen nemá v hlavě v pořádku. “Tak ty si tedy troufáš. To by jsi opravdu nemohla… Protentokrát ale budu dělat že jsem to neslyšela” snad moje slova správně pochopí, jako varování pro příště. "Pošlu k tobě ale profesora" dodám ještě, než k němu zámířím. U něj nejspíš nebude mít naga o moc větší štěstí, přeci jen je to drak. "Pane profesore" oslovím ho když k němu dojdu. "Ta naga potřebuje krev, nevypadá na tom právě dobře. Snad byste jí snad mohl pomoci". Jak špatně na tom je nevím, ale asi dost špatně když se ptá mě."A na hodinu už předpokládám nedojde" usoudím, tak napůl se ale i zeptám. |
doba vygenerování stránky: 4.2040278911591 sekund