| |||
U západní zdi Naberius, Kimi, Saturia Po mém zatřesení s ním se po chvilce prudce posadí, koukne na mě a lekne se. Mile se na něho usměju. Jeho pohled zamíří někam za mě. Na jeho poznámku vůbec nereaguji. Nemotorně se postaví na nohy a rozběhne se směrem k budově. Zvednu se na tlapky, lehce si opráším kolena a vyrazím zpět k profesorovi. Nechápu to. Proč? No, nebudu si tím lámat hlavu. Dojdu k profesorům a stojím tak krok za nimi. “Je v pořádku, pane profesore.” |
| |||
Chodba Jak běžím za vlkem a doufám, že se trefím, tak pavučina letí špatně a vlk se jí vyhne. Slyším za sebou dusot kopyt a kolem mě proběhne jednorožec. Zastavím se a koukám, jak úspěšně zastaví vlka. Sednu si na zem a opřu se zády o zeď. Nohy si dám co nejblíž k tělu a o kolena si opřu čelo. Dýchám velice rychle a nahlas a cítím, jak se mi chce spát. Trochu jsem to přehnala, ale hlavně, že už jsou v bezpečí. Mohla bych si na chviličku zdřímnout, tak na třicet minut, abych nabrala trochu sil. Přes velkou únavu usnu. |
| |||
Vesa, Shizei Kříšení nagy nešlo tak dobře jako to kocourovo. Pod rukama mi zapraskaly kosti, ale díru jsem do ní naštěstí pro ní neudělala. Ani profesor neměl mnoho úspěchu a nakonec se uchýlil k magii. Celkem mě překvapilo když se jeho ruka změnila v dračí pařát. Ale nechápu že to nemohl udělat rovnou, oběma by nám ušetřil práci. Sama jsem sice mohla využít magie, ale nechtěla jsem zbytečně riskovat. Už takhle bylo štěstí že to na kocoura zabralo a tím bleskem jsem ho nechtíc neusmažila. Naga se po chvíli vzpamatuje, ani se neuráčí poděkovat drze si ode mně žádá krve. To nemůže myslet vážne. Přece si opravdu nemyslí že bych pro někoho jako je ona obětovala třeba jedinou kapku. Možná to po té události jen nemá v hlavě v pořádku. “Tak ty si tedy troufáš. To by jsi opravdu nemohla… Protentokrát ale budu dělat že jsem to neslyšela” snad moje slova správně pochopí, jako varování pro příště. "Pošlu k tobě ale profesora" dodám ještě, než k němu zámířím. U něj nejspíš nebude mít naga o moc větší štěstí, přeci jen je to drak. "Pane profesore" oslovím ho když k němu dojdu. "Ta naga potřebuje krev, nevypadá na tom právě dobře. Snad byste jí snad mohl pomoci". Jak špatně na tom je nevím, ale asi dost špatně když se ptá mě."A na hodinu už předpokládám nedojde" usoudím, tak napůl se ale i zeptám. |
| |||
Učebna 2 všichni kolem klubka vlny Když ke mne dolehne hlas rozumu, přestanu sebou házet a snažit se dostat se z klubka, které mi znemožnilo se byť převalit. (99% vs 13%) Jak se uklidňuji, i když absence většiny smyslů je skutečně nepříjemná, uvědomuji si, že mne odtud jen tak nepustí, když budu působit nebezpečně. Začnu se tak vracet do své malé zebří podoby. Zlatý povlak mizí vevnitř mého těla. Čím více se zmenšuji tím více se třesu, až se rozvibruje i vlna kolem mne. Zachvátí mne kašel a mám dojem, že nedokáži nabrat dost vzduchu. Tep se zrychlí a tlak v těle klesne, až se mi začne motat hlava a všechny končetiny ztratí svou sílu. Když zlatý povlak zcela zmizí, má lidská pokožka je velmi bledá a začne na ní perlit ledový pot. Když mne opustí kašel, vrátím do vlny svou snídani. Ještě se mi několikrát obrátí žaludek naruby, než ztratím vědomí. |
| |||
Kimero, Sassy, Butler, Maid, Yqi, Morniel Po dobu dalšího dění v učebně se Butler a Maid věnují uklidňování a pacifikování kentaurky zabalené ve vlně. Když se přiblíží Morniel a zeptá se zda se má někde hlásit, Butler se zvedne, elegantně překoná lavici a přesune se mezi Kimera a Sassy tak, aby viděl na chlapce. "Třídní profesor se zde momentálně nenachází, takže úplně stačí, že jste se nahlásil nám. Každopádně, jak se jmenujete, mladý pane?" zeptá se ho s vlčím úsměvem na tváři. |
| |||
Chodba Grimgull, Sharika, Claudile Klušu se svým úlovkem pryč, když instinktivně uskočím do strany. (49% vs 83%) Ani se nezastavuji a pokračuji směrem ven. Nicméně mi zničehonic začne pohasínat hřbet a ubývat energie. (30%) Díky tomu přeci jen trochu zpomalím. Nabuzený plameny se však nenechám zbrzdit a rozhodně ne svým masem. (52%) Čelisti držím pevně sevřené a když se mi je opět snaží otevřít, jen škubnu hlavou do strany, aby toho nechal. (90%) Svou silou bych neměl mít problém vyhodit ho z balancu. Když slyším zvuk kopyt, přidám na rychlosti, nicméně mne stále doběhne. Tlapy se mi zamotají a v dalším kroku padnu na bok, spokojeně odfukujíc. Dívenku možná ještě navíc trochu přimáčknu, jestli ji nikdo nestrhne zpod mne. |
| |||
Rekki, Wayne, Grimgull, Sharika, zdravotníci Příchozí lidský mladík s anthro jednorožcem si vymění pohled, když se celý chaos kolem vlka přesune na chodbu. Chodbou zazní zvuk kopyt, jak se jeden z nich rozběhne chodbou za vlkem a jeho kořistí. Již cestou jeho roh začíná svítit. Mladík s hadem kolem krku přejde k léčiteli, který vykoukne ze dveří ošetřovny. "Jsem Asklépius, tamto je Claudile. Slečna Aurantia nás vytáhla z postele, že tu potřebujete pomoct," informuje ho sametovým hlasem s jistým protahováním slov. "Nemyslím si, že se sem chystá někdo další. Třídy J měli zrovna cvičení," dodá ještě informativně. Po krátkém prohlédnutí Rekkiho se podívá za svým kolegou do chodby, který nabral slušnou rychlost, aby vlka doběhl. Hned jak se dostane na jeho úroveň, natáhne ruku, abych ho chytil za srst a z jeho rohu ze zvedne ve spirálách zlatý prach, který vlkovi dopadne do srsti a okamžitě ho uspí. (120%) |
| |||
Ve vlčích zubech, chodba všichni v dohledu Zvednu uslzený pohled k Ulggovi s jasnou prosbou o pomoc. On o ni zavolá, ale sám nezasahuje. Slzy bolesti i strachu se mi již kutálí po tvářích. Ork přispěchá na pomoc stejně jako léčitel. S každým pokusem o osvobození ale jen vlk skousne víc. S každým skousnutím vykřiknu a do očí se vyřinou nové slzy. S vypětím všech sil se držím při smyslech, protože je tady prostě moc zvědavých očí... A já nechci aby má situace ještě zhoršila. Nebylo by to spíš vysvobození? Takhle si tě dá ke svačině. Jen hlasitě vzlyknu. Ani žádnou sílu necítím. Ona to prostě chce. Kolem se protáhnou hadí smyčky. Ani to nepomůže, vzhledem k tomu, že se skoro celé mé tělo napne do vzduchu, jak se začne vlk zvedat. Zasáhne mne horko, ovšem plameny zmizí stejně rychle jako se objevily. Cítím a slyším trhání. Děsím se toho, co se bude dít dál. A skutečně to může být ještě horší. Vlk skočí a mne břinkne hlava o zem. Před očima se mi roztančí jiskřičky, ale udržím se vzhůru. (63%) Jen tak tak ale udržím. Cítím ale jak mne rychle opouští síly. Ne, ne, ještě ne! Taky se prostě můžeš bránit víš to? Tentokrát však slova sotva vnímám. |
doba vygenerování stránky: 1.6321511268616 sekund