| |||
PÁNSKÝ POKOJ 2 - JÍDELNA "Neříkej, že nemáš hlad," nadhodím, když to vypadá, že dostane osypky, hned jak to nadhodím. Vyjdu ze dveří a počkám až mne dojde. Jak se rozejdeme chodbou, můžeme před sebou vidět daňka s vlčicí. Vypadá to, že jsou v nějaké těžké milostné hádce. Věnuji jim pronikavý pohled, ale nezastavuji se a pokračuji do společenské místnosti. V té sedí dívka, která pro změnu vypadá, že je na lovu, i když se tak snaží strašně netvářit. Jak vejdeme na schodiště, uvědomím si, že staré zvyky umírají ztěžka. Vytáhnu tak ruce z kapes a plně se narovnám. Když už se tu snažím s tou novou vizáží, měl bych tomu dodat i ten zbytek. Upřímně se budu divit, pokud mne někdo vůbec pozná. Což vůbec nebude na škodu, vzhledem k tomu, co se stalo v chodbě. Sejdeme schody a vejdeme do jídelny. Jídlo je teprve v přípravě a tak se prozatím posadím do ohybu stolu, abych počkal. Stejně se tady hodlám zdržet nějakou dobu, abych vše nové vyzkoušel. (L81) |
| |||
Dyna, Jimmy "Zrovna mířím do kabinetu, mohu Vám tam vše předat. Doufejme, že se slečna Thunderstorm brzy vzpamatuje," nabídnu jí. Rozhodně bude pro všechny pohodlnější, když bude mít přístup do třídnice, osnov i složek. Výsledné rozhodnutí je však na ní. Zvednu pohled, aby zkontroloval, že mi mezitím student nikam neutekl. |
| |||
Jídelna Komori "Já jsem Max. Ale Luis mi žiká Fuf. A taky mi žíkají Fufík," zazubím se. "Mhm," přikývnu hlavou. "Mám jí od nalození." Všimnu si, že začnou připravovat jídlo. "Mňam. Uš mam hloznej hlad. Taky máš hlad?" zeptám se jí a slíznu slinu, co mi protekla koutkem. |
| |||
Jídelna Remmi, Miko, Aryania Uchechtnu se a podívám se na Remmiho s jiskřičkami v očích. "Ten byl dobrej," okomentuji jeho nabídku vody. Odfuknu si, jak jsem nad tím ještě nepřemýšlel. "Záleží jestli se vrátí třídní profesor nebo ne. Pokud se nevrátí, mám asi večer volný," nadhodím nakonec. To už si to k nám přiletí víla. "Tohle je Remmi, Remmi, Aryania," představím zbylé dva, vzhledem k tomu, že víla Remmiho specificky vynechala z pozdravu. "Jsem už v pořádku, takže dobré. Co ty, jsi v pořádku?" zeptám se jí nazpět, protože potom, co ze mne byl ementál nevím, jestli ji někdo chránil místo mne. |
| |||
všichni cestou, všichni v jídelně Poté, co vyspravím zeď, tak srovnám všechny lavice. Soustředím všechny třísky na jedno místo, kde je vyspravím, abych je přistavila zpět jako lavice. To co již nejde opravit, nechám zahořet a tím zmizet. Když zkontroluji čas, hrkne ve mne. Rychle se rozejdu školou, abych se co nejdříve dostala k hlavní bráně. U vchodu se však zarazím, když mi padne pohled na Pána. Dojdu k němu a hluboce se mu ukloním, než mne propustí. To už to peláším k bráně. Pod mým dotykem se otevře, aby odhalila školní personál s jídlem pro oběd. Poděkuji jim a převezmu všechno, co mají s sebou. Já a procesí růžových obláčků se sudy a bednami se vydáme do kuchyně. V jídelně už je několik studentů. Sotva slyšitelně je pozdravím a zapnu pulty. Poté zmizím v kuchyni. Odložím suroviny a vylovím ze sukně klíč od poklopu. Pracuji rychle a efektivně. Těsně před celou přinesu nové příbory a nádobí. Následně začnu nosit vany s jídlem do pultů a cisterny na pult. Jestli někdo začne ubírat jídlo než padne celá, poprosím ho, ať ještě počká do zvonění, ať je to všechno a mám volnou cestu k pultům. |
doba vygenerování stránky: 1.4149029254913 sekund