| |||
Učebna 2 Dolly. Grimgull, Jack Tak tu stojím ignorovaná, naštvaně složím ruce na prsou a zpražím toho kluka pohledem. Jasně jen ignorujte obyčejnou vílu. Ten kluk nadšeně mluví o tom že tu má nějaký úkol, když si ho prohlédnu tak si všimnu že to je ten který mi pomohl a tak se o něco uvolním a spustím ruce a svěsím křídla. Klukovi zmizí psí uši a potom se změní i barva jeho vlasů zatímco se dotýká Jacka a potom to vypadá že teď to je zase on kdo toho má dost. Jack mu dá sníst něco co vytvořil tou kostkou, ale ten kluk je i tak nadšený. Nevím z čeho je tak nadšený a než se ho stačím zeptat a tak přijde někdo kdo vypadá děsivě a já musím zaklonit hlavu abych si ho celého prohlédla, ale on nás jenom pozdraví a potom toho kluka odnese. „A myslíš si že venku chaos nebude?“zeptám se jeho obrovských zad i když pochybuji že by mně vůbec slyšel. Potom nás pobídne profesor ať jdeme na hodinu, ona je ještě nějaká hodina? Zeptala bych se toho profesora, ale on se s námi o tom bavit nechce protože chce zachovat ty drahocenné minuty které z této hodiny ještě zůstaly na výuku. Potom mi však dojde že jsem se chtěla Jacka na něco zeptat a tak se k němu otočím. „Víš Jacku předtím jsem se ptala co to je benzín, nevíš o co jde?“ Nakrčím zamyšleně nos a ano vím že musíme jít na hodinu, ale tohle nás zase tak moc nezdrží. |
| |||
Ošetřovna - Pozemky Jak mám položenou ruku na Kelly rameni a léčitel nás již propustí, přepadne mne příšerný varovný pocit blížícího se nebezpečí. Netuším, z čeho to je, ale celý se ošiju a přejede mi mráz po zádech. Sjedu dlaní z ramene, po paži až tak, že ji pevně chytím za ruku. "Pojď, musíme jít," řeknu naléhavě a táhnu ji rychlým krokem ven z ošetřovny. Pokud mne nebude stíhat, nebo se bude bránit, nekompromisně ji zvednu do náruče a prostě ji odnesu. Zastavím se až venku na čerstvém vzduchu, kde ten pocit opadne. Oddechnu si. "Jdeme si sednou?" zeptám se Kelly ale vlastně na její odpověď nečekám a dojdeme, nebo ji donesu, k volnému prostoru v půlobloučku. (AV64) |
| |||
Ošetřovna - Za bazénem Max Přes mžitky, ostrou bolest a jasná světla, zabodávajících se do očí, pořádně nevnímám co se na ošetřovně vlastně děje. Postřehnu jen, že šel Max pomáhat. Snažím se ho sledovat pohledem, aby byl v pořádku, často si ale mnu pálivý proužek na čele. Nakonec jsme pobídnuti k odchodu a kocourek se vrátí. Jen velmi lehoulince pokývnu hlavou v souhlasu a opatrně se zvednu. Pomalým krokem opustím ošetřovnu, jen letmým pohledem se podívám na pavoučnici, kterou cestou ven míjíme. S jednou rukou na zdi vyjdu až ven, kde už musím bez opory. Obejdu dvojici a ještě pomalejším krokem se připojím k hloučku kolem zvířat. Posadím se hned na kraji trávy, abych nemusel ani o krok dál. Chladivý noční vzduch a přítmí přeci jen pomáhá migréně více, než ruch ošetřovny. |
doba vygenerování stránky: 1.7513768672943 sekund