| |||
Ošetřovna - Za bazénem Max Přes mžitky, ostrou bolest a jasná světla, zabodávajících se do očí, pořádně nevnímám co se na ošetřovně vlastně děje. Postřehnu jen, že šel Max pomáhat. Snažím se ho sledovat pohledem, aby byl v pořádku, často si ale mnu pálivý proužek na čele. Nakonec jsme pobídnuti k odchodu a kocourek se vrátí. Jen velmi lehoulince pokývnu hlavou v souhlasu a opatrně se zvednu. Pomalým krokem opustím ošetřovnu, jen letmým pohledem se podívám na pavoučnici, kterou cestou ven míjíme. S jednou rukou na zdi vyjdu až ven, kde už musím bez opory. Obejdu dvojici a ještě pomalejším krokem se připojím k hloučku kolem zvířat. Posadím se hned na kraji trávy, abych nemusel ani o krok dál. Chladivý noční vzduch a přítmí přeci jen pomáhá migréně více, než ruch ošetřovny. |
| |||
Oberon Vzhledem k okolnostem jdu celkem svižně, takže když mě dožene mladík, tak ho nijak nezpomaluji, jak pokračuji dál ven. A on určitě nebude mít problém stíhat mě, jak jsem si ho tak zběžně prohlédla koutkem oka. "Hmm, máte postřeh," poznamenám s vážným výrazem, jak přemýšlím nad tím studentem venku. "Na nástěnce by měla být mapa i rozvrhy." Dojdeme mezitím ven. "Každopádně jestli se nepletu, hodinu máte teď tady za bazénem." Když doporučí kapky, zastavím se. Jsme zrovna na rohu bazénu. Otočím se k němu a podívám se na něj, až mi z toho skoro bolí za krkem, jak je vysoký. "Moje oči jsou v pořádku, ale děkuji za starost." Ukazováčkem si posunu brýle zpět ke kořeni nosu. Vždycky mi při chůzi kloužou. Usměji se na něj. Jestli ke mě již nic nemá, odhopkám směrem k východní zdi (1 skok = 15m). |
doba vygenerování stránky: 1.4361400604248 sekund