| |||
U západní zdi Naberius, Kimi Když mi pan profesor odpoví, otočím se tím směrem, kterým mi pokynul, a vyrazím rychlejším tempem k ležícímu studentovi. Jak k němu dojdu, sednu si k němu na kolena. Zkontroluji ho, a když zjistím, že jen omdlel, tak ho lehce poplácám po tváři. “Vstávej, prober se.” Pokud poplácání nepomůže, zkusím s ním lehce zatřást za ramena. |
| |||
Učebna 2-Ošetřovna Dolly, Jack, Wendy Pořád se něco děje. Nové osoby přicházejí a odcházejí nebo jsou odnášeny. V průběhu pár minut se ,co je myslím přeměněná talbučka, zvedne a začne kopat všude kolem a rohatá útočí na všechny co může. Rozhodnu se nějak pomoct, jenže když udělám krok v před zatočí se mnou svět a já se musím zachytit o lavici. Ještě pořád si moje tělo úplně nezvyklo na to že už neumírám. Skloním hlavu a provedu dýchací cvičení, takže okolí vnímám jenom po sluchu. Za nějaký čas zvednu pohled a vidím že místnost je ještě v horším stavu než byla před chvílí. Jak projíždím pohledem své okolí, všimnu si Dollyho u dvojice, u které se mu vlasy zbarví na černé těsně předtím než se opře o židli a začne sebou třást. Dotlačím se k tomu, abych ke trojici došel. Ten větší mu dá sníst jakési kamínky (léky proti bolesti s jahodovou příchutí), než k nim přijdu. Na oba dva pozdravně kývnu, než se otočím na Dollyho. “Neříkal jsem ti ať to nepřeháníš. Aspoň to není nic vážného.” Jakmile domluvím, hned si ho podeberu a zvednu do náruče. “Doufám že vy dva jste taky v pořádku. Je možné že tady bude ještě chaos tak bych doporučil počkat venku.” Pak už vyjdu ven a rovnou k ošetřovně. “Omlouvám se, ale nesu dalšího. Naštěstí to není nic vážného.” |
doba vygenerování stránky: 1.5734491348267 sekund