| |||
Učebna 2-Ošetřovna Dolly, Jack, Wendy Pořád se něco děje. Nové osoby přicházejí a odcházejí nebo jsou odnášeny. V průběhu pár minut se ,co je myslím přeměněná talbučka, zvedne a začne kopat všude kolem a rohatá útočí na všechny co může. Rozhodnu se nějak pomoct, jenže když udělám krok v před zatočí se mnou svět a já se musím zachytit o lavici. Ještě pořád si moje tělo úplně nezvyklo na to že už neumírám. Skloním hlavu a provedu dýchací cvičení, takže okolí vnímám jenom po sluchu. Za nějaký čas zvednu pohled a vidím že místnost je ještě v horším stavu než byla před chvílí. Jak projíždím pohledem své okolí, všimnu si Dollyho u dvojice, u které se mu vlasy zbarví na černé těsně předtím než se opře o židli a začne sebou třást. Dotlačím se k tomu, abych ke trojici došel. Ten větší mu dá sníst jakési kamínky (léky proti bolesti s jahodovou příchutí), než k nim přijdu. Na oba dva pozdravně kývnu, než se otočím na Dollyho. “Neříkal jsem ti ať to nepřeháníš. Aspoň to není nic vážného.” Jakmile domluvím, hned si ho podeberu a zvednu do náruče. “Doufám že vy dva jste taky v pořádku. Je možné že tady bude ještě chaos tak bych doporučil počkat venku.” Pak už vyjdu ven a rovnou k ošetřovně. “Omlouvám se, ale nesu dalšího. Naštěstí to není nic vážného.” |
| |||
Očekávám jakýkoliv další útok mým směrem nebo směrem na oranžového. Nečekám však, že se ve svém stavu rozhodne dát na útěk. Vůbec tak nestačím zareagovat na lavici, která se roztříští o pavoučici. (53%) Démonka se dá na útěk. Nedokážu si představit, jak ji naháníme po pozemcích a snažíme se jí zabránit někoho vykuchat. Tentokrát budu muset zaútočit. Naměřím si skok a zmizím v jiskře. Objevím se nad Lilith a naučeným chvatem, s využitím síly z mého pádu, ji odešlu do bezvědomí. (118%) Snad v něm nějakou dobu vydrží, než vymyslíme co s ní. Jak by se nám teď hodila Iru. |
| |||
Mersi, Tatiana, Kimi Vize není ani trochu podobná jeho vnější schránce a to ani pokrouceně. I když ještě neznám jeho charakter, takže kdo ví. Bobtná to a roste, až to zcela zakryje fyzické tělo. S klidem sleduji, až se to zhmotní celé. Výsledná koule se mi zastaví asi tak dva centimetry před obličejem. Udělám krok zpět, abych měl nějaký rozhled po jeho duši. Ducnutí těla do trávy vnímám jen okrajově. Ta dnešní mládež nic nevydrží. Vlčice toho očividně vydrží víc než ten klouček za námi. Po její otázce se na ni podívám s jistým despektem. "Vy se jděte podívat jestli támhleten dýchá," kývnu bradou k omdlenému. Poté se již otočím zpět k tomu přede mnou. "Zvládnete hovořit i v této podobě? Nebo alespoň vnímat?" optám se, jestli má smysl ho peskovat. |
| |||
U západní zdi Naberius Jak stojím u pana profesora a prohlížím si dalšího pacienta, tak se s ním začne něco dít. Začnou se objevovat chapadla, která se rychle množí a mají různou barvu. Udělám dva kroky zpět. Chvíli to pozoruji a když vidím výsledek, že je to koule plná chapadel a sem tam nějaká zubatá tlama, kouknu na profesora. “Co teď, pane profesore?” |
| |||
Učebna 2 Lilith Když jsem u ní, tak jí sleduji, jak je v pavučině zamotaná. Po chvíli jí začne přepalovat svojí ohnivou kosou. Jsem připravená na ni skočit a zamotat jí znova, když v tom se uvolní a hodí po mně lavici (73%). Vidím, že jí neuhnu, tak se obalím pavoučíma nohama, abych zachránila své tělo. Spodním párem nohou se zapřu o zem za sebou. Lavice se o mě rozbije, démonka mezi tím ustoupí k oknu a vypadá to, že to vzdá. Kouknu po veverce a po panu profesorovi. Vrátím pohled na démonku a silnějším hlasem na ni promluvím. “Chceme, aby jsi se uklidnila! Nikdo ti nechceme ublížit!” |
| |||
Učebna 2 Jack, Wendy, Aryania Jdu za dívkou a zaslechneme ještě zbytek jeho stavu, který povídá kostička. Ve vzduchu je cítit cosi podivného, ale to je tady v poslední době docela časté. Na otázku víly jen pokrčím rameny. Poté se již plně věnuji dvojici, ke které mne Kelly poslala. "Mám pomoct! Je to můj úkol!" pronesu nadšeně na jeho slova o tom, že je v pořádku. Zastříhám u toho psími oušky. Kleknu si u něj na zem a položím mu dlaně na ruku. I když je na dotyk velmi horký, nic si z toho nedělám a nechávám ruce položené. Jakmile je však položím, psí ouška se schovají do vlasů až zmizí úplně. Následně se mé bílé vlasy zbarví do černa. Přetáhnu na sebe napřed veškerou jeho bolest a únavu, následně mu povolí svaly, když jejich vyčerpané stažení přesunu na sebe. Jemu tak již vůbec nic není. Sám cítím, že se projevy násobí tím, jak se usazují na mém těle a k jeho bolesti se připojí má vlastní bolest svalů. Spustím ruce do klína a opřu se zlehka o druhou židli. Hlasitě zazívám, ale zůstávám vzhůru. (80%) Tvářím se spokojeně, i když mne nyní svaly vůbec neposlouchají, jak se třesou. |
| |||
Učebna 2 Morniel Uběhlo hodně času co jsem se přesunula do učebny, a událo se toho ještě víc. Sotva po mém příchodu omdlela nová dívka. Nevím zda to bylo jenom kvůli mě, přeci jen tu bylo mnoho tvorů které musely být pro obyčejného člověka mnohem děsivější než já. Než abych se jí snažila nějak uklidňovat jsem si jí raději nevšímala a nechala jí být, nechala jí ať si tady zvykne sama. Shrnutí od jednoho profesora a pokyn k přesun ven od dalšího. Dřív než ale stačily všichni odejít hodně jich popadalo k zemi. Ostatní se jim rychle hrnuli na pomoc ale já celou tu situaci raději jen nezůčastněně sledovala. Svými schopnostmi bych teď raněným stejně neměla jak pomoc. Teda, nechtěla jsem riskovat že se jim přihodí ještě něco víc. To by teď neudělalo dobrotu. Vážně nečekám že mě ve všem tom chaosu co se děje kolem osloví někdo nový. Překvapeně se za ním otočím. Vznáším se tak třicet centimetrů nad zemí a jen konec kostěného ocasu tu a tam nevědomky zmizí v podlaze. Pro oční kontakt tak musí koukat dost nahoru. S přátelským úsměvem mu pokývnu na pozdrav. “Aurora” také se představím, jak se sluší a patří. “Nepřišel jsi asi právě v tu nejvhodnější chvíli…ale i tak asi vítej?” odvětím trochu nejistě na to že je tady nováček. A jestli je tu nový bude lepší nevykládat mu jak tu ještě před chvilkou byla polovina na pokraji smrti, ono už tohle bude stačit. A tak se mu pokusím stručně shrnout co předcházelo tomu co se momentálně děje: "Jedna z dívek nejspíš předstírala pomoc té démonce, když na ní spadla kentaurka" ukážu k vlněné kouli ve které se Yqi ocitla. Ona vlastně vypadala dost naštvaně ještě předtím a to jí asi naštvalo ještě víc. "Tedy tak to začalo, ale proč se perou teď…to nevím" lehce pokrčím rameny. Otočím se zpátky, zároveň se posunu trochu stranou abych mu nepřekážela ve výhledu. “Snad už bude po všem” zadoufám když Lilith zmizí k oknu. |
doba vygenerování stránky: 1.4072999954224 sekund