| |||
Mersi, prof. Pyri Když se na mne Saturia letmo podívá, jen velmi lehce pokrčím rameny. Promluví na tu věc a má to asi stejnou účinnost, jak kdybychom na to začali házet hrášek. Semknu rty. Jako kdybych něco takového nezkusil. Poté do té koule švihne ocasem. Upřímně mám sám chuť toho kluka profackovat, ale nechám to na ní, nerad bych z něj nadělal ještě hnusnější zrůdičku než je. Alespoň švihnutí mělo nějaký efekt. I když to napřed vypadá jen ošklivěji než před tím. Myslím, že nějaký čas vynechám kalamáry. "Pokrok, aspoň již tuší, že tu jsme," poznamenám na upřené pohledy. Když nakonec promluví, znovu si promnu kořen nosu. Poté promluvím rázným hlasem a podívám se na to. "Netuším, jak jste se do toho patetického stavu dostal, ale rozhodně si za něj můžete sám. Bylo by záhodno, kdybyste se zase spravil a dorazil na hodinu, jako hodný student. Sice jsem již jedl a z Vás se mi dělá špatně, ale duše je duše." Netuším, jestli dokáže vnímat i mne, ale mám tohohle kočovného cirkusu tak akorát dost. "Jste ve škole a jediný, kdo si pro Vás přišel, jsou profesoři. Ne zrovna nadšení profesoři." Oznámím mu po jeho splašených otázkách. |
doba vygenerování stránky: 1.4219810962677 sekund