| |||
všichni průchozí Všem procházejícím studentům, kteří mne pozdraví, oplatím pozdrav. Když nakonec tělocvičnu opustí dračice i naga, vejdu dovnitř. Nejsem si jist, zda hodina vůbec bude, ale rozhodně bych měl počkat, dokud student nedorazí, nebo mne neodvolají na jinou hodinu. Tak nějak jsem již pochopil, že jsem pravděpodobně Kimerův zástup. Posadím se naproti dveřím tělocvičny do meditačního sedu a nechám na chvíli odpočinout mysl. |
| |||
Jídelna Max Jídelna se začne plnit, takže asi není úplně potřeba sledovat každého jednoho. "Jsem Komori," odpovím kocourkovi. "A ty?" Prohrábnu si neposednou hřívu rukou. "Díky. Ta červená je přírodní?" optám se na jeho červenou čupřinu. |
| |||
Tarney, Jimmy Zamračím se nad jeho otázkou. To znamená jediné - nahrazuji Aeru na všech jejích hodinách. Sahnu do podprsenky pro rozvrh a podívám se. Krucinál! Zatvářím se poměrně kysele. "Vypadá to, že Vám tu budu ještě dělat společnost..." okomentuji individuální výuku v jednu hodinu ráno. "Můžu dostat třídnici a složky Aeřiných studentů, ať si to nemusím pořád všechno pamatovat nebo to chcete hlásit?" |
| |||
Před pánským pokojem 12 Luis Vůbec si nevšimnu, že Luis ke mě dorazí z chodby. Jak na mě promluví, tak se leknu. Podívám se na něho a v jeho obličeji a hlase je poznat, že se stále zlobí. Nadechnu se. “Přišla jsem se ti omluvit za to, jak jsem se chovala v ošetřovně. Vím, že to nebylo správné. Nevím, co to do mě vjelo. Měla jsem se ovládat a né udělat tamto. Strašně moc se ti omlouvám a doufám, že mi odpustíš mojí velkou chybu. Nechci tě ztratit, miluji tě. Slibuji ti, že už se to nestane. Prosím, promiň mi to.” Když domluvím tak se chvilku rozdýchávám, koukám Luisovi do očí. Slzy mi tečou z očí a mám sklopené uši. Ocas mám omotaný kolem své nohy. Celá se lehce třesu tou nervozitou. Jsem blbá, že jsem tohle dopustila. Jestli mi neodpustí, je to jen moje chyba a mohu si za to sama! |
| |||
Společenská místnost -Jjídelna Lyla, všichni cestou a v jídelně Dojdeme do jídelny, kde už je hodně studentů, kteří čekají na oběd. Lyla se rozejde do místnosti, tak jdu hned za ní a usadím se vedle ní. Chvíli koukám po místnosti a všimnu si, že jídlo tu ještě není. Pak seberu odvahu a kouknu se na Lylu. “Chceš to probrat teď nebo až budeme samy?” V mém hlase je slyšet trocha nervozity. |
doba vygenerování stránky: 1.3384230136871 sekund