| |||
Učebna 2-Ošetřovna Dolly, Jack, Wendy Pořád se něco děje. Nové osoby přicházejí a odcházejí nebo jsou odnášeny. V průběhu pár minut se ,co je myslím přeměněná talbučka, zvedne a začne kopat všude kolem a rohatá útočí na všechny co může. Rozhodnu se nějak pomoct, jenže když udělám krok v před zatočí se mnou svět a já se musím zachytit o lavici. Ještě pořád si moje tělo úplně nezvyklo na to že už neumírám. Skloním hlavu a provedu dýchací cvičení, takže okolí vnímám jenom po sluchu. Za nějaký čas zvednu pohled a vidím že místnost je ještě v horším stavu než byla před chvílí. Jak projíždím pohledem své okolí, všimnu si Dollyho u dvojice, u které se mu vlasy zbarví na černé těsně předtím než se opře o židli a začne sebou třást. Dotlačím se k tomu, abych ke trojici došel. Ten větší mu dá sníst jakési kamínky (léky proti bolesti s jahodovou příchutí), než k nim přijdu. Na oba dva pozdravně kývnu, než se otočím na Dollyho. “Neříkal jsem ti ať to nepřeháníš. Aspoň to není nic vážného.” Jakmile domluvím, hned si ho podeberu a zvednu do náruče. “Doufám že vy dva jste taky v pořádku. Je možné že tady bude ještě chaos tak bych doporučil počkat venku.” Pak už vyjdu ven a rovnou k ošetřovně. “Omlouvám se, ale nesu dalšího. Naštěstí to není nic vážného.” |
| |||
Očekávám jakýkoliv další útok mým směrem nebo směrem na oranžového. Nečekám však, že se ve svém stavu rozhodne dát na útěk. Vůbec tak nestačím zareagovat na lavici, která se roztříští o pavoučici. (53%) Démonka se dá na útěk. Nedokážu si představit, jak ji naháníme po pozemcích a snažíme se jí zabránit někoho vykuchat. Tentokrát budu muset zaútočit. Naměřím si skok a zmizím v jiskře. Objevím se nad Lilith a naučeným chvatem, s využitím síly z mého pádu, ji odešlu do bezvědomí. (118%) Snad v něm nějakou dobu vydrží, než vymyslíme co s ní. Jak by se nám teď hodila Iru. |
| |||
Mersi, Tatiana, Kimi Vize není ani trochu podobná jeho vnější schránce a to ani pokrouceně. I když ještě neznám jeho charakter, takže kdo ví. Bobtná to a roste, až to zcela zakryje fyzické tělo. S klidem sleduji, až se to zhmotní celé. Výsledná koule se mi zastaví asi tak dva centimetry před obličejem. Udělám krok zpět, abych měl nějaký rozhled po jeho duši. Ducnutí těla do trávy vnímám jen okrajově. Ta dnešní mládež nic nevydrží. Vlčice toho očividně vydrží víc než ten klouček za námi. Po její otázce se na ni podívám s jistým despektem. "Vy se jděte podívat jestli támhleten dýchá," kývnu bradou k omdlenému. Poté se již otočím zpět k tomu přede mnou. "Zvládnete hovořit i v této podobě? Nebo alespoň vnímat?" optám se, jestli má smysl ho peskovat. |
| |||
U západní zdi Naberius Jak stojím u pana profesora a prohlížím si dalšího pacienta, tak se s ním začne něco dít. Začnou se objevovat chapadla, která se rychle množí a mají různou barvu. Udělám dva kroky zpět. Chvíli to pozoruji a když vidím výsledek, že je to koule plná chapadel a sem tam nějaká zubatá tlama, kouknu na profesora. “Co teď, pane profesore?” |
| |||
Učebna 2 Lilith Když jsem u ní, tak jí sleduji, jak je v pavučině zamotaná. Po chvíli jí začne přepalovat svojí ohnivou kosou. Jsem připravená na ni skočit a zamotat jí znova, když v tom se uvolní a hodí po mně lavici (73%). Vidím, že jí neuhnu, tak se obalím pavoučíma nohama, abych zachránila své tělo. Spodním párem nohou se zapřu o zem za sebou. Lavice se o mě rozbije, démonka mezi tím ustoupí k oknu a vypadá to, že to vzdá. Kouknu po veverce a po panu profesorovi. Vrátím pohled na démonku a silnějším hlasem na ni promluvím. “Chceme, aby jsi se uklidnila! Nikdo ti nechceme ublížit!” |
| |||
Učebna 2 Jack, Wendy, Aryania Jdu za dívkou a zaslechneme ještě zbytek jeho stavu, který povídá kostička. Ve vzduchu je cítit cosi podivného, ale to je tady v poslední době docela časté. Na otázku víly jen pokrčím rameny. Poté se již plně věnuji dvojici, ke které mne Kelly poslala. "Mám pomoct! Je to můj úkol!" pronesu nadšeně na jeho slova o tom, že je v pořádku. Zastříhám u toho psími oušky. Kleknu si u něj na zem a položím mu dlaně na ruku. I když je na dotyk velmi horký, nic si z toho nedělám a nechávám ruce položené. Jakmile je však položím, psí ouška se schovají do vlasů až zmizí úplně. Následně se mé bílé vlasy zbarví do černa. Přetáhnu na sebe napřed veškerou jeho bolest a únavu, následně mu povolí svaly, když jejich vyčerpané stažení přesunu na sebe. Jemu tak již vůbec nic není. Sám cítím, že se projevy násobí tím, jak se usazují na mém těle a k jeho bolesti se připojí má vlastní bolest svalů. Spustím ruce do klína a opřu se zlehka o druhou židli. Hlasitě zazívám, ale zůstávám vzhůru. (80%) Tvářím se spokojeně, i když mne nyní svaly vůbec neposlouchají, jak se třesou. |
doba vygenerování stránky: 1.2664370536804 sekund