| |||
Učebna 2 Jack, Dolly "Já vím. To ale neznamená, že ti nemůžu pomoct. Obvzlášť po tom, co jsi pomohl ty mě." Když se natáhnu k jeho ruce, cítím z ní horko. Položím mu místo toho hřbet dlaně na čelo a starostlivě nakrčím čelo. "Navíc úplně hoříš. A ten závan chemický laboratoře mě moc neuklidňuje." |
| |||
Učebňa 2 Wendy , Dolly a všetci okolo mňa Ako sedím na stoličke, začínam cítiť ako tá stuhnutosť prechádza pomaly do hriatia až do pálenia v svaloch. Zdá sa teda, že nakoniec nie sú stuhnuté, ale bolia, pretože sú preťažené... toto nebude dobré. Potichu poviem I.C.O.N. : „I.C.O.N. Analyzuj ma a pošli mi výsledky.“ I.C.O.N. čo je na stolíku sa zapne a na strane smerom ku mne prejde taká zelená čiara a dozviem sa výsledky. ============================================ Entita: Jack H. Warren Stav: V bolestiach, preťažené svalstvo, vyčerpanie Analýza: kvôli anomálnym vlastnostiam sa vo svaloch vytvára kyselina sírova miesto kyseliny mliečnej. Je to pre teba neškodné, keďže je to vytvorené tvojím telom, len než sa z teba dostane von to bude bolieť a musíš dočerpať energiu. ============================================ Následne potom ak niekto ku mne príde sú vo vzduchu cítiť chemikálie a síra a na dotyk som veľmi horúci (približne 45-50 stupňov Celzia). Keď príde Wendy aj s tým chalanom z predtým, ktorému som pomohol, trochu sa usmejem a poviem: „Ahoj a Wendy, to je v poriadku. Hovoril som ti, že si potrebujem iba trochu posedieť a budem v poriadku. “ |
| |||
Učebna 2 Jack, Dolly Překvapeně zamrkám, když se na chlapci objeví psí ouška. Trošku zaraženě jí poslouchám, ale přikývnu. "Umm... Tady," pokynu chlapci a protáhnu se kolem Jacka. "Pomůže ti," usměju se na Jacka. |
| |||
Učebna 2 - Ošetřovna Hill, Rekki Usměju se na něj zpátky a jdu hned za ním. Cestou přemýšlím, jak nějak inteligentně skloubit to, že se nemá přepínat a to, že jsou moje schopnosti potřeba. Na druhou stranu, můžeme to udělat i tak, že se budu držet stranou, dokud mi někdo neřekne. I když to je proti mé povaze, nechci, aby mu to zase ublížilo. Doufám, že to vyřeší brzy. Dojdeme na ošetřovnu, kde je až nešťastně plno. Protáhnu se k léčiteli. "Co můžu udělat?" |
| |||
Učebna 2 - Ošetřovna Kelly "Hmmm," odtuším na Kelly poznámku, stále ostražitě sledující dění. Když však démonka znovu nezaútočí naším směrem, uvolním se a otočím se ke Kelly s úsměvem. "Teď můžeme jít." S tím, že vykročím jako první, na chodbě s ní srovnám krok a dveře na ošetřovnu napřed otevřu, nakouknu dovnitř, že se tam neděje nic... Létavého ke dveřím, než jí dveře podržím, aby mohla vejít. |
| |||
Učebna 2 Kelly, Wendy, Jack Radostně se na Kelly podívám, když mne pochválí. Hned jak se dotkne mých vlasů, vyskočí mi z bílých vlasů vlčí ouška. Natočím je směrem k ní a rychle se mi připomenou skutečnosti, takže se zatvářím provinile. Zvědavě ovšem poslouchám, když mluví o novém úkolu. "Dobře. Kdo je Jack?" souhlasím více než ochotně. Promluví na dívku poblíž a tak i já přesunu svou pozornost na ni. |
| |||
U západní zdi Konečně je to za mnou. Už nemusím pokračovat. Poposednu si od ní kousek dál. Prsty se mi pořád třesou, obličej pořád rudý, až za ušima. 2 zlomený žebra? Jak to může říct tak v klidu? To je dost vážné a nepříjemné zranění. Asi je to lepší, než aby zemřela. Ona odejde a krkavec, havran, vrána, nebo co to je divného, s ní odletí. V zorném poli se mi objeví obrovská divná chapadlatá věc. Pozoruju to, jak se to rozpíná, až nakonec omdlím a svalím se do trávy. |
| |||
Před hlavním vchodem - Hala - Ošetřovna Oberon, Iru Už už se chystam projít dveřma, když se začne vyptávat. "Mrtvě? Jo, netušim. Sotva jsem přišel. Ale řiká se o týhle třídě spoustu věcí. Říďa to chce nejspíš ututlat. Jinak asi stačí, když mi budeš otvírat dveře. Potřebuju jí donýst na ošetřovnu." Koukam, jak jí zavírá oči. Takhle aspoň vypadá, že jenom spí. A ne jako zvíře v narkóze. Jakmile stáhne ruku, protáhnu se dveřma a dojdu k nástěnce. Mezi rozvrhama, rozpisem pokojů a inzerátama najdu mapu. Zkouknu cestu na ošetřovnu a přejdu ke dveřím vpravo od nástěnky. Až mi otevře, pokračuju rovně chodbou kolem knihovny a učeben, až dojdeme k ošetřovně. "Tady asi radši zaklepej." Jakmile můžu dovnitř, vejdu a najdu volný lůžko, kam Iru položim. Pak se rozhlídnu po ošetřovně. |
| |||
Brána - Před hlavním vchodem Zugu, Iru Volným krokem si to šinu k budově, při tom se rozhlížím kolem. Cesta lemována květinami a okrasnými keři. Po pravé straně zahrada. Asi? Spíše to tu vypadá na nějakou vilu nebo sídlo starého pracháče. Otevřu dveře a bude tam čekat majordómus se šálkem čaje? A dostanu i pantofle na přezutí? "Heh...pantofle..." pousmál jsem se, zatímco jsem kráčel po cestě k budově. Nervózně jsem si rukou přejel po hlavě a prokřupal krk. Čím jsem blíž k té budově, tím jsem nervóznější. Na chvíli se zastavím, abych se nadechl a trochu se uklidnil. O nic přeci nejde. Tady jsi šel sám, tady jsi šel hledat pomoc. Tady ta pomoc je. Už jsem se chystal udělat další krok, když přímo kousek přede mnou, těsně u dveří dovnitř přistál pták. A ne jen tak obyčejný holub. Tenhle byl velkej. Ale jakože fakt velkej holub. Černej holub. A...má ruce... a nich někoho drží. A dívá se mým směrem. Jo, takové jako je on, nevím poprvé. Ale na tomhle je něco divného. Nevím ještě co. Rozešel jsem se směrem k němu a postupně přidával do kroku. Zřejmě ten někdo, koho držel v náručí, na tom není zcela nejlíp. "Jo jo...hned," přispěchal jsem a otevřel dveře. "Co se stalo.... vypadá... " zarazil jsem se, když jsem si všiml jejího pohledu. "Chceš nějak pomoct, nebo... nevím..." přejel jsem pohledem z ní na něj a zase zpět. "Nebylo by lepší..no..." zvedl jsem ruku a opatrně ji zavřel oči. Jestli je v bezvědomí nebo paralyzovaná, muselo pro ní být nepříjemné je mít furt otevřené. |
| |||
Učebna 2 Sassy, Kristy Všimnu si rychlého pohybu někde na straně, ale ten protiútoku přijde až moc rychle na to abych se mu stačila včas vyhnout nebo ho aspoň odklonila. Odrazí mě pryč od mého cíle do lavice vedle. U té jsem zrovna moc blízko takže se nestačím přetočit abych do ní nevrazila. Takže budou potřebovat další novou lavici protože tahle už nebude použitelná. Dřevo ale asi nebylo to jediné co prasklo, protože mě začne bodat na zádech pod lopatkou. Zpátky na nohou jsem ale hned. Že se jim to machruje s takovou přesilou. Kolik to je? Čtyři na jednu. Jó tak vy ste fakticky ty největší ubožáci. Sotva se stačím zvednout začne se do toho srát ještě pavoučice. Doslova. Sere do toho pavučiny. Nebo spíš po mě. Ještě je při tom tak blbá že se s každým svým útokem přibližuje čím dal tím víc. A já jí nechávám. Sama naběhne. Mě stačí si tentokrát jenom počkat. Té první se vyhnu ani se pořádně nemusím snažit (80%). Proti druhé jen nastavím kosu takže jen neškodně shoří (71%). To už by měla být dost blízko. Špatně si to ale načasuju a její další útok přijde dřív než stihnu ten svůj (63%). Takže se jí stejně podaří mě ulepit. Divoce sebou zazmítám jak se zoufale snažím se z toho dostat. Roztrhnout jí ale nedokážu. Obrátím kosu proti sobě a jestli se pavučin nezbavím jenom jejím ohněm, ten krvavý z řezných ran musí zabrat. Jestli se tím z pavučin dostanu hodím před sebe rozbitou lavici a stejnou rychlostí jako předtím k šupinatému zamířím k oknu (80%). Šance jsou s takovou přesilovkou proti mě, takže se rozhodnu pro ústup. Stejně jako předtím s tou okatou sviní. |
doba vygenerování stránky: 1.326299905777 sekund