| |||
Před hlavním vchodem - Hala - Ošetřovna Oberon, Iru Už už se chystam projít dveřma, když se začne vyptávat. "Mrtvě? Jo, netušim. Sotva jsem přišel. Ale řiká se o týhle třídě spoustu věcí. Říďa to chce nejspíš ututlat. Jinak asi stačí, když mi budeš otvírat dveře. Potřebuju jí donýst na ošetřovnu." Koukam, jak jí zavírá oči. Takhle aspoň vypadá, že jenom spí. A ne jako zvíře v narkóze. Jakmile stáhne ruku, protáhnu se dveřma a dojdu k nástěnce. Mezi rozvrhama, rozpisem pokojů a inzerátama najdu mapu. Zkouknu cestu na ošetřovnu a přejdu ke dveřím vpravo od nástěnky. Až mi otevře, pokračuju rovně chodbou kolem knihovny a učeben, až dojdeme k ošetřovně. "Tady asi radši zaklepej." Jakmile můžu dovnitř, vejdu a najdu volný lůžko, kam Iru položim. Pak se rozhlídnu po ošetřovně. |
| |||
Brána - Před hlavním vchodem Zugu, Iru Volným krokem si to šinu k budově, při tom se rozhlížím kolem. Cesta lemována květinami a okrasnými keři. Po pravé straně zahrada. Asi? Spíše to tu vypadá na nějakou vilu nebo sídlo starého pracháče. Otevřu dveře a bude tam čekat majordómus se šálkem čaje? A dostanu i pantofle na přezutí? "Heh...pantofle..." pousmál jsem se, zatímco jsem kráčel po cestě k budově. Nervózně jsem si rukou přejel po hlavě a prokřupal krk. Čím jsem blíž k té budově, tím jsem nervóznější. Na chvíli se zastavím, abych se nadechl a trochu se uklidnil. O nic přeci nejde. Tady jsi šel sám, tady jsi šel hledat pomoc. Tady ta pomoc je. Už jsem se chystal udělat další krok, když přímo kousek přede mnou, těsně u dveří dovnitř přistál pták. A ne jen tak obyčejný holub. Tenhle byl velkej. Ale jakože fakt velkej holub. Černej holub. A...má ruce... a nich někoho drží. A dívá se mým směrem. Jo, takové jako je on, nevím poprvé. Ale na tomhle je něco divného. Nevím ještě co. Rozešel jsem se směrem k němu a postupně přidával do kroku. Zřejmě ten někdo, koho držel v náručí, na tom není zcela nejlíp. "Jo jo...hned," přispěchal jsem a otevřel dveře. "Co se stalo.... vypadá... " zarazil jsem se, když jsem si všiml jejího pohledu. "Chceš nějak pomoct, nebo... nevím..." přejel jsem pohledem z ní na něj a zase zpět. "Nebylo by lepší..no..." zvedl jsem ruku a opatrně ji zavřel oči. Jestli je v bezvědomí nebo paralyzovaná, muselo pro ní být nepříjemné je mít furt otevřené. |
| |||
Učebna 2 Sassy, Kristy Všimnu si rychlého pohybu někde na straně, ale ten protiútoku přijde až moc rychle na to abych se mu stačila včas vyhnout nebo ho aspoň odklonila. Odrazí mě pryč od mého cíle do lavice vedle. U té jsem zrovna moc blízko takže se nestačím přetočit abych do ní nevrazila. Takže budou potřebovat další novou lavici protože tahle už nebude použitelná. Dřevo ale asi nebylo to jediné co prasklo, protože mě začne bodat na zádech pod lopatkou. Zpátky na nohou jsem ale hned. Že se jim to machruje s takovou přesilou. Kolik to je? Čtyři na jednu. Jó tak vy ste fakticky ty největší ubožáci. Sotva se stačím zvednout začne se do toho srát ještě pavoučice. Doslova. Sere do toho pavučiny. Nebo spíš po mě. Ještě je při tom tak blbá že se s každým svým útokem přibližuje čím dal tím víc. A já jí nechávám. Sama naběhne. Mě stačí si tentokrát jenom počkat. Té první se vyhnu ani se pořádně nemusím snažit (80%). Proti druhé jen nastavím kosu takže jen neškodně shoří (71%). To už by měla být dost blízko. Špatně si to ale načasuju a její další útok přijde dřív než stihnu ten svůj (63%). Takže se jí stejně podaří mě ulepit. Divoce sebou zazmítám jak se zoufale snažím se z toho dostat. Roztrhnout jí ale nedokážu. Obrátím kosu proti sobě a jestli se pavučin nezbavím jenom jejím ohněm, ten krvavý z řezných ran musí zabrat. Jestli se tím z pavučin dostanu hodím před sebe rozbitou lavici a stejnou rychlostí jako předtím k šupinatému zamířím k oknu (80%). Šance jsou s takovou přesilovkou proti mě, takže se rozhodnu pro ústup. Stejně jako předtím s tou okatou sviní. |
| |||
Učebna 2 Aurora Události naberou spád a jelikož já nevím moc co mám dělat, zůstanu trochu stranou. Odsud tak sleduju, jak Kristy zasypává pavučinami démonicky vypadající dívku, která je pořádně vzteklá. Dochází mi, že bych se asi neměl do věcí míchat, nebo taky jednu schytám - a když vidím její kosu a její roh, rozhodně bych to schytat nechtěl. Nespouštím oči z démonky pro případ, že by pavučiny neodvedly svou práci a zkusila zas na někoho zaútočit, a pomalu se přibližuji - ovšem ne k ní, na to se mám moc rád. Opodál celého hloučku ale stojí jiná ženská postava, průhledná jako duch. Dojdu k ní a navážu oční kontakt, odhodlaný zjistit, co se to tu vlastně semlelo. "Ahoj, máš tušení co se to tu děje? Jsem Morniel, mimochodem, jsem tu novej," dodám. |
| |||
Učebna 2 Wendy, Dolly, Hill Nakrčím čelo. Musí to být vážný, když si nás svolává. Nebo mu taky dochází energie. "Dobře. Půjdu tam," přikývnu. "Jinak dobrá práce před tím tady," usměju se na něj a pochvalně mu prohrábnu čupřinu. "A mám pro tebe nový úkol. Tady Jack, potřebuje tvojí pomoc. Věřím, že to zvládneš," usměju se na něj. Jestli je má domněnka správná, tak s mojí pomocí, by to pro něj neměl být problém. "Dolly ti s tím pomůže. Kdyby se mu něco stalo nebo omdlel a já už tady nebyla, přineste ho na ošetřovnu." Podívám se na ní s povzbudivým úsměvem. Pak už se otočím k Hillovi. "Potřebují mě na ošetřovně," sdělím mu tiše přes jeho rameno. |
| |||
U západní zdi Chvíli na to co profesor Naberius použije svoje kouzlo, tak z Mersiho těla začne stoupat něco jako žlutozelený kouř, který je občas někde černý, nebo rudý. Stoupá rychle, až zhruba do úrovně střechy budovy školy. Jakmile tam vystoupá, tak se zachová jako voda, která je pod tlakem vystřelena vzhůru a přelévá se do stran. Kouř však začíná nabírat tvaru a formuje se do podivných chapadel, která, jaksi stékají dolů, zároveň se od sebe jednotlivě oddělují, jen aby se chvíli na to spojila s nějakým jiným a utvořila opět jedno. Celá forma se postupně rozpíná do stran a zakulacuje, až její tvar připomíná kouli, jejíž povrch je složen z chapadel, které se chovají, jako by byly dehet, který je v jednu chvíli tekutý a v jednu chvíli zase pevný, než se opět zase rozteče. Barva je žlutozelená, přičemž občas někdy ze vnitřku vyrazí černočervená chapadla, která se rozlézají po zelenožluté části, která je následně pohlcuje opět do sebe, až překryje všechny tato chapadla, která se po chvíli objeví zase jinde. Někdy se na koncích chapadel objevují zubatá ústa, která se pokoušejí sníst jiná chapadla, nebo se zakousnou do celé koule, která je ihned pohltí. Mersiho tělo je zcela zakryto touto projekcí a stejně tak všichni, kteří stojí v Mersiho okolí. |
| |||
U západní zdi - Před hlavním vchodem Oberon Tak jsem to ale nemyslel... Ale aspoň tu nebudu muset stát s nim. Na druhou stranu, Iru je super. Vždycky mluvíme jen o mě. To je na ní to nejlepší. Obejdu jí z druhý strany, než je ten vyklepanej pan nezájem a opatrně jí vezmu do náruče, abych si nepolámal žádný pírka. A taky abych jí víc neublížil. Rozmáchnu se křídly a s odrazem se vznesu do vzduchu. Mimo světla z budovy je nádherně vidět na jasnou noční oblohu. A ten měsíc. Na chvíli se zapomenu a užívám si ten výhled. Pak se rozletím k budově, kde jsem od brány viděl dveře a kam zmizela Sassy. Cestou si všimnu Satu, která jde k Nabiho skupince. Přistanu na příjezdovce, po který si to štráduje nějakej týpek. Počkám u dveří než nás dojde. Otvírat křídly fakt nehodlam. "Čágo! Helpneš mi tady? Mam trochu plný ruce." Ukážu zobákem na Iru. Její tělo je bezvládný, ale dýchá. Má vytřeštěný oči. Trochu creepy pohled, neřikám, že ne. Někdo by jí je měl asi zavřít, než z nich budou sušený bulvy. |
| |||
Učebna 2 - Ošetřovna Shar Již nejsme potřeba, což je rozhodně dobrá zpráva. Ohlédnu se po chlapci, který předá zprávu Shar. Když se na mne tak prosebně podívá, kousnu se do rtu a zvednu pohled ke Kelly. Nechci ji tady nechávat a odcházet, dokud nebudu vědět, jak to tady dopadne, ale zase na druhou stranu tady můžeme být spíše na obtíž. Když se k ní však Dolly vydá, aby jí předal stejnou zprávu, rozhodnu se, že se stejně sejdeme všichni na ošetřovně. Rychlými kroky opustím učebnu a doběhnu Shar na chodbě. "Počkej! Půjdu s tebou," pronesu k ní a doprovodím jí na ošetřovnu. Vejdu hned za ní a zavřu za námi dveře. Třeba budu nakonec taky užitečný. Léčitel začíná vypadat dost unaveně. |
| |||
Učebna 2 - Ošetřovna Ulgge, Dolly, Rekki Vkročíme do učebny, kde se strhne chaos. Vystrašeně sleduji co se děje, a když na Ulggeho otázku dostaneme odpověď, že nás již není třeba, úlevně si oddychnu. Než však stačíme odejít ven, příblíží se ke mne jako duch chlapec, který mne zatahá za uniformu. Vyjíknu a schovám se úkrokem za Ulgge. Když mi však předá zprávu a jde dál, prosebně zvednu pohled k Ulggemu. Může v mém pohledu vyčíst, že skutečně nechci jít sama. Ač už jde nebo nejde se mnou, nakonec se neochotně vydám zpět na ošetřovnu. Zaťukám, vklouznu dovnitř a pohledem vyhledám léčitele. "Volal jste?" |
| |||
Učebna 2 Kelly, Wendy Když si mne všimne, usměji se na ni a přistoupím k ní blíž. "Léčitel Vás potřebuje zpět na ošetřovně. Je tam někdo hodně hodně zraněný. Všude zlatí," sdělím jí na její otázku a tvářím se smutně. Na její předchozí otázku ji odpoví dívka stojící poblíž. Soustředěně nakrčím čelo, jak uvažuji, zda jsou ztuhlé svaly zranění. Dívka ale vypadá dostatečně zoufale, aby tomu tak bylo. |
doba vygenerování stránky: 1.3582639694214 sekund